Recenze fanouškovské modifikace Black Mesa
Gordon Freeman znovu zasahuje v parádním remaku Half-Life.
Half-Life, žijící legenda a bezpochyby jeden z milníků (nejen) svého žánru. Pro spoustu hráčů zároveň přední titul jejich pomyslné Top 10, přičemž zdaleka nemusí jít jen o písíčkáře a herní důchodce, pamatující rok 1998. Vždyť Valve vydali později hru i pro konzole. A ve své nekonečné moudrosti a dobrosrdečnosti nabídli fanouškům také remake, lépe řečeno port do Source enginu. Ten byl nicméně zklamáním, když originál nikam neposunul. Ovšem zpětně díky za něj, jelikož se stal jedním z impulsů k vývoji Black Mesa modu.
Po euforii, kterou způsobil Half-Life 2, to jednoduše fanoušci vzali do svých rukou. A jali se pracovat na své vlastní verzi "Half-Life běžícího na technologii Source", která by z enginu dostala maximum. Trvalo to dlouhých 8 let a stále vlastně není úplně hotovo. Původně plánovaný termín dokončení (2009) nebyl dodržen a mnozí začali pochybovat, zda-li vůbec z Black Mesa existuje něco víc, než jen hrstka obrázků a jeden trailer. Pak ale dorazily další filmečky a s nimi i datum vydání, 14. září 2012. Den, který definitivně všem zavřel pusu, nebo ji spíš otevřel… protože Black Mesa mod je jedním slovem úžasný.
Gordon Freeman jde zase pozdě do práce
Nad prací několika desítek nadšenců skutečně nezbývá než smeknout, ostatně dělali ji ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Přitom výsledek je vážně skvělý a prakticky si nezadá s produkcí renomovaných studií - konečně ani dlouhý vývoj a neustálé odklady nejsou dnes ničím neobvyklým. Vzpomeňme na nejmenovaného věčného hrdinu na steroidech a jeho rozpačitý návrat. Black Mesa však rozdává radost, prakticky od prvních minut ve hře se budete usmívat. Zvlášť pokud znáte originál.
Jestli u spousty dnešních her zavládne často zklamání, či alespoň lehké rozčarování na úvod, protože to "prostě není úplně ono", pro Black Mesa platí přesný opak. Takovou parádu možná nečekali ani ti největší optimisté, tenhle mod je skutečně lepší než by si kdokoli myslel. Pečlivost a smysl pro detail jsou příkladné, už během prvotní jízdy jakousi lanovkou, dopravním systémem v útrobách tajného výzkumného zařízení kdesi v Novém Mexiku, nevíte kam dřív s očima. Vzpomínky na rok 98 se rázem vracejí, kolem vás se toho děje strašně moc a pamětníci pomalu začínají rozpoznávat drobné změny.
Stejný a přesto trochu jiný
Ačkoliv se tvůrci dozajista snažili vzdát předloze hold, stejně jako samotným Valve, měli zároveň i zdravé množství sebevědomí a snad i drzosti, se kterou se nebáli drobných úprav. Nakonec také proto mod vznikl, originál i jeho Source port za ty roky opravdu zastaraly a působí dosti strohým až omšelým dojmem. Samotnému mi to nedalo a společně s Black Mesa jsem hrál na střídačku i původní Half-Life. A ono bezprostřední srovnání mnohdy nebylo veselé. Chvílemi jsem ani nechtěl věřit, jak byl "starý Half" ošklivý. Nejde samozřejmě jen o grafiku, na té zub času zapracoval nejvíc, to spíš počty polygonů a spartánské provedení většiny místností.
Black Mesa mod je jednoduše tak vymazlený a "zabydlený", že původní Half-Life proti němu působí jak prázdný technologický prototyp a nástin věcí příštích. Tam kde má originál skladiště zobrazené jen jako velkou prázdnou krychli, se dvěma dřevenými bednami uprostřed, nabízí fan-mod dokonalou dílnu, se spoustou regálů a polic na zdech, se soustruhem a vrtačkou v koutě, s hromadou haraburdí a materiálu rozházeného kolem…, což je mimochodem další plus. Black Mesa opravdu vypadá, jakoby její laboratoře a komplex opustili lidé ve spěchu. Při vpádu bytostí z jiné dimenze prostě každý se vším praštil a vzal nohy na ramena, atmosféra je úžasná.
Hračičkové i vtipálci
Jistě, je to všechno o možnostech tehdejšího hardware a omezeních enginu. Dnešní hry mají grafiku nejen hezčí a líbivější, ale mohou si dovolit i větší množství objektů na scéně, a detailnějších. Kdepak starý Half-Life, s jeho enginem Quake jedna a půl, či jak to tenkrát Valve poslepovali. Level design je nicméně nadčasový a i po letech působí celá hra velice svěžím dojmem. V tomhle směru dbali fandové u Black Mesa veskrze na akurátnost, takže většina map si zachovala stejné rozvržení, měřítko i strukturu. Mod je znovu jenom o poznání bohatší, tudíž tam kde měl originál jen jednu laboratoř (a třeba jen za sklem a nepřístupnou), najdete nově klidně tři, které lze navrch pěkně prošmejdit.
Speciálně samotný začátek hry, a chvilky před experimentem i bezprostředně po něm, jsou nabity novým obsahem. Black Mesa tak konečně připomíná velké a rozlehlé zařízení, kde je na každém rohu nějaká ta kancelář, dispečink, velín, strážní stanoviště, či jen odpočívárna, neřku-li jídelna. Všechny pochopitelně plné patřičného vybavení. Vzrostl také počet vědátorů a dalších zaměstnanců, kteří se potulují po chodbách, postávají u tabulí s výpočty, nad počítači…, a jsou ochotni prohodit s Gordonem pár slov. Vyslechnout je možno bezpočet rozhovorů a hlášek, přičemž dabing je (na amatérský projekt) povedený a počet řádků dialogu vzrostl. Jakkoliv vás každý po pár větách slušně odbude, s lakonickým "nemám na tebe teď čas" případně "už na vás čekají, doktore Freemane".
Dokonce i ikonické páčidlo, první zbraň která vám padne do rukou, naleznete o chvilku později a na trochu jiném místě. Což ale vůbec nevadí, level designéři předvedli vskutku solidní míru citu, jakož i úctu k předloze. A nechybí ani specifický humor, však jen pár metrů od prvního vtípku s mikrovlnkou objevíte nový, kdy podáte nebohému vědci na záchodcích toaletní papír. Jednotlivé lokace jsou všemožnými odkazy a fórky prošpikované, ať už jde o monitory počítačů, s Windows XP, modrou BSOD obrazovkou a chybou HL2.EXE, obrazy Schrödingerovy kočky, portréty zaměstnanců měsíce (předpokládám, že jde o tváře tvůrců), všemožné nákresy, zákazové tabulky, morbidně narafičené mrtvoly, nečekané pasti a tak dál.
Náš Black Mesa komplex funguje!
Ocenit musím i propracovanost některých mechanismů a zařízení. Třeba už jen úvodní testovací komora, ve které dojde při pokusech s krystalem k nehodě a následné Resonanční kaskádě. Jak kolegové-vědátoři spouštějí jednotlivé fáze testu, celé zařízení postupně nabíhá, ramena se přestavují…, no radost pohledět, včetně vizuálních efektů. Skoro by se chtělo věřit, že takhle nějak to opravdu funguje. Stejně jako závěrečný teleport na Xen, všemožná čerpadla, dopravníky a další stroje. Vždyť i samotná podzemní drezína, s jejíž pomocí dosáhne Gordon komplexu Lambda, řádně prokoukla a dost možná si s ní vyhrál nějaký milovník mašinek.
Točny, malá depa, terminály, výhybky…, i tohle je mnohem detailnější a propracovanější. Kde měl originál jen jeden vozík a na jedné koleji, nabízí Black Mesa kolejí několik, s více drezínami, v různém stupni použitelnosti a poškození. Na druhou stranu, právě pasáž s jízdou na kolejích byla o malý fous zkrácena a dokonce se ani nemusíte bát probíjejících napájecích lišt. Většina změn je tu však ku prospěchu věci a pokud už bylo něco zjednodušeno, pak z důvodu eliminace problémů. Ostatně koho by bavilo neustále hopsat přes koleje pod proudem, či se zbytečně vracet zpátky stejnou cestou. Modeláři tak vyšli vstříc zábavě a pokud to jen trochu šlo, po splnění úkolu odemknou dříve zamčené dveře, potažmo zpřístupní jinou zkratku.
Když na to přijde, v některých ohledech je Black Mesa i složitější a komplikovanější. Kratší pasáž na kolejích kompenzuje například zcela nový puzzle, točící se kolem napájení drezíny a dalšího postupu. Přibylo i několik zručně zakomponovaných prvků z Half-Life 2, občas je zapotřebí zapojit nějaké ty zástrčky do sítě, případně najít a nasadit tradiční červený kohout na ventil. Kdo bude chtít, může si pohrát i s klasickými automatickými kulometnými věžičkami. A samozřejmě, častějšího uplatnění došla i fyzika, od práce s bednami a barely, až po plovoucí plastové sudy.
Technické problémy? V normě!
Přestože je Black Mesa skvělá a mezi amatérskými mody zaujme po právu čestné místo, několik drobností může zážitek pokazit. Asi každý jmenuje na prvním místě nevyváženou umělou inteligenci, AI jednoduše není úplně OK. Mimozemské potvory jsou na tom dobře, ale vojáci HECU a jednotky Black Ops občas pozlobí. Obecně jsou všichni docela rychlí a velice přesní, někdy stačilo jen na okamžik vystrčit hlavu (hrál jsem na obtížnost normal) a už se loadovala pozice. Jindy mají zase pohov a probere je až bezprostřední přiblížení a výstřel, či zásah do kolegy stojícího opodál.
Tohle by rozhodně chtělo doladit, jakkoli je asi těžké neprůhledné algoritmy AI upravovat. Jedna věc je modelovat prostředí v editoru a druhá učit v něm umělou inteligenci chodit a reagovat. Prakticky totéž lze říct o animacích, třeba mrštné ninja komando nebylo z nejladnějších ani před lety, natož pak teď, v podání amatérů a bez motion capture. Ale co se dalo, to si tvůrci povypůjčovali od Valve a snad ze všech Source her. S vědomím v jakých podmínkách vše vznikalo, jistě přimhouříme oko. Zvlášť když HL: Source trpí podobnými neduhy.
Ideální není ani optimalizace, jakkoli jsou HW nároky nízké a v podstatě stačí x let starý počítač, tu a tam se počet snímků nepříjemně propadne. Modeři jakoby si nedokázali úplně poradit s otevřenými prostory a občas možná přecenili možnosti Source enginu i počet polygonů. Zvlášť závěrečná teleportace na Xen se blížila (ne)pěkné slideshow. Dva pády do Windows - za těch přibližně 8-9 hodin hraní - snad ani nemá cenu komentovat (přestože u souboje s vrtulníkem to kleklo pomalu všem), vždyť tohle vídáme i u komerčních her.
Skvělý i po čtrnácti letech
Verdikt tentokrát nečekejte, ostatně Black Mesa je v uvozovkách pouhý mod a na své dokončení stále čeká. Přesto ho už teď nelze nedoporučit, i bez závěrečných několika kapitol je skvělý a legendě jménem Half-Life ani v nejmenším ostudu nedělá. Právě naopak, stydět by se mohli Valve, na cokoliv co by navázalo na druhou episodu už čekáme celou věčnost. Black Mesa současně zahanbí i nejednu stávající FPS z profi produkce, minimálně svou atmosférou, chytlavou hratelností, zábavou a neustálou změnou tempa i způsobu hraní. Stereotyp a nudu Gordon Freeman nezná.
Samostatně spustitelnou modifikaci Black Mesa stahujte odsud nebo odsud.
Po Source enginu samozřejmě nemůžeme chtít kdovíjaké grafické orgie a přehlídku technologií. Black Mesa nevypadá jako Crysis, vypadá jako lepší Half-Life 2, protože právě tak vypadat má. Závan nostalgie připomenou i postupné loadingy jednotlivých úrovní, stejně jako nutnost starat se o své zdraví, sběrem lékárniček, či baterií do H.E.V. obleku. Které z dnešních her tohle mají? Potěší i klasické "dobíjecí" stanice a panely, umístěné přesně v místech, kde je všichni pamatujeme. Dokonce si udržely stejnou hladinu svých náplní.
Po letech se dostavil též efekt "ještě jeden level a jdu spát". Tentokrát transformovaný na "ještě jeden level, chci vidět jak předělali tohle a tamto". Half-Life byl prostě výjimečný a nic ze svého kouzla neztratil. Navíc jsem si u Black Mesa snad ani jednou nepovzdechnul, že se něco nepovedlo, že na tohle raději sahat neměli a že originál byl lepší. Takže další poklona té partě bláznů, která si dlouhé měsíce dopřávala po práci legraci, při tvorbě modu ve svém volnu. Black Mesa doporučuje 9 z 10 vědátorů, jak pamětníkům tak i novým návštěvníkům pustiny kdesi v Novém Mexiku. Jděte do toho, svět a Gordon Freeman vás potřebují!
Srovnávací video těch samých scén z Half-Life a z Black Mesa: