BioShock Infinite

První skutečnou předváděčkou, na kterou jsem se na E3 podíval, byla živá ukázka jedné úrovně přibližně z třetiny hry BioShock: Infinite. Hosteska Take2 mě dovedla do prostoru, který připomínal kino nebo klub z Ameriky třicátých let s luxusními koženými sedačkami a filmovými plakáty hlavních postav na stěnách. Nicméně kromě úvodu, kdy se autoři dlouze rozpovídali o pozadí právě probíhající úrovně, byla prezentace již pouze se sledováním obrazovky bez jakéhokoliv dodatečného komentáře a bez možnosti klást otázky.

V létajícím městě jménem Columbia proti sobě stojí dvě frakce: Founders a Vox Populi. Hlas lidu se nejdříve postavil imperialistickým vykořisťovatelům, ale jak postupně druhá frakce nad městem získává kontrolu, mění se její vlídná tvář přesně tím směrem, jakým se změnila rétorika komunistů v Československu po únoru 1948.

Před dveřmi do obchodu se suvenýry stojí podivná dvojice. Booker Dewitt má za úkol dovést do bezpečí tajemnou Elizabet, která mi ze všeho nejvíce připomíná Alenku z říše divů. Že s ní není něco v pořádku, je jasné už z výrazu její tváře a velkých naivních vykulených očí. Podivný pocit se nerozplyne ani po příchodu mezi regály, kde Elizabet pobíhá jako malé dítě a vytahuje nejdříve lesklou bustu jakéhosi pohlavára s tím, že je určitě zlatá. Následně si nandá masku a zpívá. Není se čemu divit, podle toho, co říká, byla dlouhá léta vězněna monstrem jménem „Songbird". To se zřejmě za pár sekund objevuje za oknem, ale jeho přítomnost je pouze naznačena zářením silného zdroje světla skrze vlající záclony obchodu a šíleným pištivým řevem.

1 of 3

Caption

Attribution

Za chvilku je po všem a Elizabet běží prozkoumat situaci ke dveřím. Booker ji chytne a ona ho začne s ještě vyděšenějším výrazem než předtím prosit, aby ji radši zabil, než ji nechal napospas zmizelému monstru. Interakce mezi hlavním hrdinou a Elizabet mi připomínala vztah Gordona Freemana a Alyx z Half-life 2, s tím rozdílem, že dámská polovina páru je v tomto případě očividně pěkně vyšinutá, bezhlavě se vrhá do nebezpečných situací a vy ji z nich musíte vysekávat.

To se projevuje vzápětí. Na spálené zahrádce leží polomrtvý kůň, na kterého když Booker zamíří, objeví se možnost „Euthanise Horse". Nicméně Elizabet ho přesvědčí, aby to nedělal, že se koníka pokusí vyléčit. Zprvu to vypadá, že se jí to povede, ale pak místo veterinářského zákroku vytvoří bublinu v časoprostoru a tam, kde byl dříve parčík, je najednou rušná ulice s malými krámky. Co se děje Booker přesně neví a Elizabet mu to nechce říci ani při následné chůzi po ulicích, kde před nedávnem zuřily boje mezi oběma frakcemi. Na zdi visí podobizna vůdce Founders, kterou přívrženec Vox Populi zapaluje molotovovým koktejlem. Za rohem se na duo oboří jeden z revolucionářů, který si vyskakuje na bezbranného občana, ale stačí, aby na něj Booker vytáhl pistoli, zamířil mu na hlavu a on se rychle pakuje pryč.

Na zemi je spousta krvavých stop, na domech jsou nápisy vyzývající k likvidaci vykořisťovatelů a na náměstíčku nedaleko se chystá poprava jednoho z nich. A právě v ten moment Elizabeta zbrkle zareaguje a konečně se, po době strávené procházením úrovně, dostává na střelbu a boj. Jenže proti oběma hrdinům stojí mnohonásobná přesila a Booker se jen tak tak schovává za nízkou zídku. Elizabet právě včas vytáhne své speciální schopnosti a tentokrát už je to k užitku, když nabídne různé druhy pomoci. Ve vzduchu se zhmotňují náboje, kulometná věž, nebo kontejner, za který se dá schovat. Ale Elizabet nemá dostatek sil zhmotnit všechny tři a hráč si musí vybrat, které z nabídnutých mu vyhovuje.

V našem případě se předvádějící rozhodl pro kontejner, který využil pro krytí před spoustou nabíhajících nepřátel. K jejich likvidaci vytasil nejdříve pistoli a později brokovnici. Za chvíli bylo jasné, že přesila je moc velká a tak jsme se dočkali předvedení prvních speciálních vlastností samotného hlavního hrdiny. Jako první se mu povedlo ve vzduchu zamrazit trojici nepřátel, kterou vzápětí rozdrtil kontejner jezdící po všudypřítomných kolejnicích, připomínajících horskou dráhu. Za chvilku Booker u okraje oddělujícího létající město od smrtelných hlubin odhodil svým kouzlem protivníky přes další zídku.

Pak jsem měl možnost vidět, jak jsou zhusta využívány kolejnice. Booker po nich svištěl obrovskou rychlostí a když chtěl, přeskočil na další. V letu mezi dráhami stačilo zamířit na jinou kolej nebo plošinku a on se tím směrem ochotně vydal. Po šílené jízdě na horské dráze, kterou pro svůj pohyb využívají i nepřátelé, se na scéně objevila v obchodě pouze tušená potvora v podobě přerostlého mechanického ptáka. Prohodila Bookera střechou jakési katedrály, přiletěla k němu a už už ho chtěla zabít, když jí Elizabet zastavila slovy: „Omlouvám se, moc se omlouvám" a slíbila, že se vrátí.

Potěšující bylo, že hratelná verze běžela na PC a nikoliv na některé z konzolí, i když kvalita grafiky mi lepší než na konzolích nepřišla. U BioShocku je atmosféra jednou ze stěžejních vlastností, takže zdánlivě nemá cenu se příliš rozplývat nad její úžasnou hutností. Přesto mi pitoreskně zobrazený boj revolucionářů proti imperialistům naháněl husí kůži, protože podobnost hry s lety nedávno minulými u nás mi přišla krutě přesná. Trochu strach mám z akčních pasáží, hlavně při jízdě na kolejnicích, které sice působí efektně, ale měl jsem problém se při těchto pasážích orientovat.

Bioshock: Infinite vyjde ve druhém kvartálu příštího roku pro PC, PS3 a X360.