BioShock 2

Hackovací nástroj vám dává vládu nad elektronickými stroji či přístroji. A především zásadně rozšiřuje vaše taktické schopnosti. Ať už zblízka nebo nově i na dálku, ať manuálně s pomocí nové minihry nebo automaticky, přinutíte různé přístroje, aby pracovaly pro vás. Bezpečnostní kamery tak budou detekovat vaše nepřátele, kulomety a bezpečnostní boti zase budou bojovat po vašem boku. Současně můžete stavět malé střelecké věže nebo nejrůznější typy pastí, díky čemuž je hra esencí čisté hratelnosti...

Při ochraně Little Sister se můžete na mnoha místech připravit na útok nepřátel, a to tak dokonale, že nebudou schopni se k vám vůbec přiblížit. Škoda dalšího podvodu, kterého se tvůrci zbytečně a hloupě dopouští. Nepřátelé se totiž objevují i tam, kde to jednoduše není možné. Zpočátku vás totiž nenapadne, že se k vám šílené hordy dostanou z jediného „bezpečného“ místa - slepých chodeb nebo uzavřených pokojů, do nichž nevede jiná přístupová cesta. Tohle se tedy zrovna nepovedlo, alespoň na některých místech, kde je to až do očí bijící.

Jako šikovný nápad mi připadalo postupné vylepšování plazmidů. A to nejen ve formě jejich účinnosti, ale také efektu nebo ovládání. Na třetí úrovni již budete mít z jednoduchého efektu zapálení či elektrického výboje v rukou slušně výkonnou zbraň typu plamenomet nebo elektrické dělo. A když veškeré své vybavení šikovně kombinujete, pak snadno vyhrajete i největší bitvy jednoduše tím, že nalákáte nepřítele na správné místo, kde už s ním učiníte krátký proces.

V těchto bojových možnostech bude BioShock 2 jen těžko hledat konkurenci. Uvedu krátký příklad – není lepšího pocitu uspokojení, než když nalákáte nepřítele před hlaveň automatického kanónu tím, že mu do kaluže benzínu umístíte svůj vlastní falešný odraz a poté ho ještě dorazíte ohnivým výbojem. Přesně v těchto okamžicích pochopíte, proč je tato hra tak perfektní. Můžete klamat nepřítele, manipulovat s jeho chováním, ale poctivě. To není využívání chyb v umělé inteligenci, ale pečlivá strategie a plánování, jak na něj vyzrát.

Tímto povídáním jsme se dostali až k Big Sister, neuvěřitelně výkonné a rychlé bestii, která vás párkrát hodně potrápí. Boj s ní je skutečně náročný, ale se správnou přípravou se jej nemusíte obávat. Ani ona nedokáže odolat kombinaci plazmidů a výkonných zbraní, případně nezlomí vaši vylepšenou odolnost, kterou vám poskytují již zmíněné toniky. Ty lze charakterizovat jako pasivní plazmidy, protože vám poskytují trvalé zlepšení vybraných schopností bez nutnosti je přepínat. Za zmínku stojí například vyšší rychlost chůze, snadnější hackování, maskování v prostředí, atp. Možnosti hry jsou obrovské a dělat jejich kompletní soupis by vydalo na menší manuál.

Mnohem důležitější je připomenout, že pro správnou funkčnost plazmidů jsou důležité dvě látky poeticky nazvané Adam a Eva. Přesněji řečeno potřebujete hlavně Evu, která je palivem pro všechny efekty. Pokud do sebe nevstříknete pár decilitrů této modré kapaliny, pak se musíte spolehnout pouze na hrubou sílu. Naštěstí je ve hře dostatek možností, kde se dá Eva doplňovat a pokud si hacknete prodejní automaty, koupíte ji zde za velmi rozumnou cenu. Naskýtá se sice otázka, proč nejde hacknout automat tak, abych si mohl vzít, co chci a to úplně zadarmo, ale nebudu zbytečným hnidopichem, protože v tomhle směru funguje hra bezchybně.

Tajuplná substance Adam je pak klíčem ke všemu. Ona stojí za tím, co se stalo obyvatelům podmořského světa, a ke konci příběhu se dostanete na místo, kde to všechno začalo. Jen s její pomocí můžete nakupovat některé speciální efekty a především rozšiřovat počet slotů pro plazmidy a toniky, se kterými manipulujete. Tohle je jedna ze základních herních mechanik, prakticky totožná s funkčností z prvního dílu. Je důvodem, proč musíte vyhledávat Little Sister a podstupovat souboje s jejím ochráncem. Je také důvodem, proč se hra po několika hodinách dostane do určité letargie, z níž ji zase vytáhne až strhující závěr. A v neposlední řadě je příčinou, proč po vás půjde Big Sister, které se samozřejmě nelíbí, jak zacházíte s jejími malými dětmi.

O BioShocku 2 bychom si mohli povídat ještě hodně dlouho. Za sebe mohu zodpovědně konstatovat, že hra mě nezklamala, ale ani nijak nešokovala. Je to pořád vynikající a svým způsobem jedinečné dílo, které se rozhodně neztratí. Už jen grafické zpracování, byť technicky dnes zcela normální, je originální architektonickým stylem a hraním si s pastelovými barvami či vodními efekty. Dobře funkční umělá inteligence podtrhuje kvality celého projektu a během dvanácti hodin (velmi hrubý odhad) poctivého hraní jsem viděl jen jediný zásek. Robustně vypadající multiplayer pak může být zajímavým pokusem přinést něco nového, ale v současné době čeká na to, až se podmořské město Rapture zabydlí novými obyvateli.

Na závěr si ale neodpustím povzdechnout nad tím, co se mi u spousty her skutečně nelíbí a mrzí mě, že i BioShock 2 sklouznul tímto směrem. Proč mi tvůrci berou pocit uspokojení z toho, že se má postava vyvíjí a zlepšuje? Proč se mám obtěžovat s vylepšením hackovacích schopností nebo nakupovat stále výkonnější zbraně, když se tomu hra přizpůsobuje? Na co jsou mi všechny ty super schopnosti a výbava, když je stále těžší a těžší porazit nepřítele nebo hacknout přístroj? Není to pak zbytečná práce? Jako hráč čekám, že když investuji své složitě získané prostředky do nějaké výbavy, pak si tím usnadním život. Jestliže však vzápětí zjistím, že v dalším levelu už svou výhodu ztrácím, nebo není tak markantní, pak mám prostě pocit, že jsem byl ošizen.

Přiznám se také, že jsem už dlouho neřešil takové dilema, jakou dát hře výslednou známku. Pokud k ní přistoupíte k jako obyčejné FPS akci, pak vás asi ničím zvláštním nepřekvapí. Ale jakmile si uvědomíte, s čím vším můžete pracovat, jakou svobodu máte při řešení mnoha soubojů, pak odhalíte její hlavní kouzlo. Skutečně jenom za příležitost hledat a nacházet různá řešení si BioShock 2 zaslouží vaši plnou pozornost. Nehledě na multiplayer.