Bionic Commando

Dojem tak napravují především rošády s bionickou paží, která může být stejně ultimátní při setkání na blízko, jako na větší distanc. Mezi její nejzajímavější možnosti bude patřit efektivní využití sutin, sudů, vraků automobilů a nebo velkých kontejnerů co smrtících projektilů, jež lze zvednout a doslova vystřelit na skupinu vaším směrem postupujících nepřátel. Díky tomu získává Bionic Commando spoustu předtím ztracených bodů nazpět. S výše napsanými řádky tak trochu souvisí místy až pozoruhodná herní interakce, odkud se můžeme zcela plynule přesunout k dalšímu odstavci.

Jakkoliv tvoří pravidelná konfrontace s nepřátelskými složkami nedílnou součást zdejší herní náplně, dojde i na manévry, evokující do jisté míry vystoupení komiksového hrdiny známého jako Spider-Man. Namísto pavoučích vláken, s následným houpáním se ve velkých výškách nad zemí, však podobným způsobem poslouží vystřelovací bionická paže a povědomí, že je tady překvapivá spousta materiálu, co může posloužit co záchytný bod či opora. Pravdou je, že jakkoliv je přemisťování herní scenérií tímto způsobem velice efektní, není zdaleka tak elegantní, jako je tomu právě v případě eskapád slovutného pavoučího muže.

Občas se může dostavit určitý zmatek, umocněný komplikacemi jako je křížová palba, pád do vody, či nepřehledný terén. Hodně častou hrozbu představuje také smrtící radiace, která nezřídka definuje nutnost přespříliš lineárního postupu vpřed. A pokud se k tomu přidají speciální houpací pasáže s hodně precizním načasováním vašeho nutného přemístění na další záchytný bod, budete frustrovanými svědky jejich častých opakování.

Třebaže v průběhu hraní jistě oceníte, kam všude se vaše postava vlastně dokáže dostat a vydrápat, nelze nevidět, že častý pohyb na úzkých konstrukcích a rámech, či okrajích nejrůznějších platforem, je vlastně hodně nešikovný. A ve finále zbytečně lopotný, pro velmi špatné udržování rovnováhy.

Asi nemusím připomínat, že herní prostředí se průběžně mění a zdevastované město může vystřídat kupř. level, nabízející téměř horolezecké vyžití ve skalní soutěsce, kde omezení případného exploračního zaujetí vyhlížejí daleko akceptovatelněji. Slušelo by se ještě dodat, že do již dokončených úrovní se můžete kdykoliv vrátit, přičemž jedním z motivů pro případné opakování mohou být bonusy, které tu jsou nezřídka rafinovaně poschovávané - či naopak jasně viditelné, ale těžko dostupné.

Mám za to, že tvůrci zde ve výsledku prohýřili zajímavý potenciál, jakkoliv platí, že je spousta míst a obrazů, kde se budete opravdu dobře bavit. Jenomže také dojde na okamžiky, kde se budete nudit a občas se dostaví nebetyčná frustrace z nepříliš intuitivního ovládání a nedotažených nápadů. Jistě, není to marné herní dobrodružství, svým způsobem i originální. Bionic Commando se tak po právu řadí do kategorie nadprůměrných her, ale upřímně, zase nějaké bůhvíjaké terno to není.