Bayonetta

Jak postupujete dál, získáváte peníze a zbraně. Nové pistole, meč, magický bič, železné rukavice a tak dále. Každá má nějakou výhodu a je dobré mezi nimi často přepínat. Bayonetta má další magické vlastnosti, vždyť je to přece čarodějnice. Oblečení je složeno z jejích vlasů, což zní sice divně, ale má to několik výhod. Z účesu totiž dokáže vykouzlit obří nohy a ruce, které nebeským bytostem pěkně pocuchají fasádu. V tomto případě jde o základní komba.

Když pak bojuje proti obřímu nepříteli, z drdolu jí vyrostou démoni gigantických rozměrů. Jestliže využívá některý z těchto útoků a vlasy se jí z oblečení přetaví do monster, je na nahé tělo hlavní hrdinky hezký pohled. Přestože je v soubojích jistá míra strategie, celá hra je jeden velký „tlačítko-fest“. Na druhou stranu i zběsilé mačkání má řád a odměnou vám jsou perfektně provedená komba.

A to stále není všechno. Můžete si koupit nebo z nalezených rostlinek vyrobit lektvary zvyšující sílu, rychlost, odolnost nebo magickou energii. Za peníze získáte vzácné předměty, které vám dodávají například schopnost po každém odraženém útoku automaticky zranit protivníka. Jiný amulet zase dokáže po jednoduchém pohybu vykrýt veškeré nebezpečí.

Ale Bayonetta není jenom o soubojích. Ty hrají sice prim, ale přibližně 10 – 15 procent hry obsahuje velmi odlišné zážitky. Například jízdu na motorce nebo létání na protiletadlové střele. Po dlouhých pasážích zběsilého kopání a boxování je to balzám na duši.

Z herního hlediska nemohu zapomenout ještě na tajné místnosti, vzácné předměty a oceňující sošky. Je vidět, kde se autoři učili nebo inspirovali. Bayonetta je totiž klasická japonská hra, u které se předpokládá, že ji budete hrát několikrát. Obsahuje pět druhů obtížností (zpočátku pouze tři), různé oblečky a speciální předměty, které vám dodávají permanentní schopnosti. Všude je spousta bonusového materiálu. Znáte Resident Evil? Tak v tomto směru je Bayonetta velmi podobná.

Kromě příběhu jsem zatím nezmínil žádné větší nedostatky, ale pár jich je. Nesmí vás odradit zmatený a dost pomalu se rozjíždějící úvod hry. Po prvních pěti hodinách jsem byl silně otrávený, což se naštěstí později razantně zlepšilo. Dalším problémem je ne úplně vyladěná obtížnost. Skoro celou hru jsem prošel na obtížnost Normal, nejvyšší ze tří zpočátku nabízených. Nicméně jsou úrovně, kdy jsem byl nucen obtížnost snížit. A nebyly to ty závěrečné.

S tím souvisí občas nepříliš vhodně umístěné ukládací body. Když si v pohodě pět minut letíte na raketě a pak máte prožít nejtěžší souboj z celé hry, při němž nejednou umřete, je opakování oné pětiminutové pasáže k vzteku. Velmi neposedná je kamera, která nejenže občas znemožňuje výhled na protivníky, ale její nastavení vám brání provést určitá komba.

Poslední nepříliš povedenou stránkou hry je vizuální a částečně i zvukové ztvárnění. Grafika je nic moc a párkrát jsem měl pocit, že nemám zapnutý Xbox360, ale Wii. Textury jsou rozplizlé, modely mají sice nápad, ale chybí jim detaily. K tomu všemu někdy padá rychlost hry znatelně pod únosnou mez. Zvuk sice není špatný, ale osobně se mi nezamlouvala směs, kterou autoři vyhrabali. Zvláště pak hlavní chytlavý japonský pop-hit, který hraje při většině soubojů, je na zabití. I když možná právě proto ho autoři použili.