RECENZE Bayonetta 2
Vybroušený klenot, který si ale nikdo nezahraje.
Před pěti lety jsem na první díl Bayonetta (recenze) zíral jak tele na nový vrata, protože takovou všehochuť jsem ve hrách předtím nezažil. Japonská zběsilost s dlouhovlasou čarodějnicí mě přesto nadchla, asi jako většinu fanoušků žánru akčních příběhových bojovek, i když nebyla úplně bez chyb. Největším handicapem druhého dílu je jeho exkluzivita pro WiiU. Ač jsem sám fanouškem Nintenda, pochybuji, že Bayonetta 2 bude pro utrápenou konzoli zlomovým titulem. A to je škoda.
Příběh je opět pořádně úchylný. Vždyť v prvních pár minutách potkáte nejen pekelníka převlečeného za Santu, ale na křídle letící stíhačky nakopete zadek andělským minotaurům, abyste za dalších pár sekund vyčarovali na stěně mrakodrapu obřího démona. Naštěstí je zápletka mnohem pochopitelnější než v jedničce, když od základů popisuje zákonitosti ujetého univerza, ve kterém se kromě lidí pohybují osvícení mudrci (Lumen Sage) a temné čarodějnice (Umbra Witch).
K uhlazenějšímu pocitu přispívá i první polovina, kdy se vesměs pohybujete po městě Noatun, které mi ze všeho nejvíce připomínalo Benátky, nad kterými se ovšem tyčí hora Fimbulvinter. Na jejím vrcholu se nachází brány do Nebe i Pekel. V úzkých uličkách i na rozlehlejších náměstích Noatunu se dějí zběsilosti, které jsou lidem skryté pod rouškou nevědomosti. Bayonetta se, podobně jako Dante z Devil May Cry, přesouvá mezi běžným lidským a surrealistickým andělsko-pekelným světem. V něm se pod náporem obřích zemětřesení bortí domy, ze země jsou vytrhávány kusy staveb a na nich se mezi sebou mydlí zástupci nebeských i pekelných bytostí. Kromě jedné cesty přímo do pekla se dá s prostředím sžít, není už tak šíleně jiné, jako dříve.
Příliš se nezměnila ani hratelnost či ovládání. Hrdinka pomocí čtyř tlačítek skáče, střílí, kope a boxuje, navíc dokáže přes zadní čudlík uhýbat před ataky. Když se jí povede včas uskočit, spustí automaticky zpomalení času (Witch Time), díky kterému má chvilku klidu na mašírování ciferníku svých nepřátel. Já jsem tuhle výhodu ovšem později vyměnil za odhození výbušniny v místě, kde se mi podařilo uniknout úderům.
Novinkou je Umbran Climax, což je mega a giga série úderů, které jsou mnohonásobně silnější, zasáhnou nepřátele na větší vzdálenosti a jako bonus obnoví trochu zdraví. Na Umbran Climax si musíte vydělat úspěšnými údery a není radno jej vyplýtvat na slabší nepřátele. Naopak u těch největších použití Umbran Climax rozhoduje o životě či smrti. Zapomenout nemohu ani na různé mučící přístroje nebo gilotiny, do nichž můžete vrhat démony.
Bayonettu můžete různě vylepšovat, což supluje tradiční strom dovedností. Učíte ji novým úderům, vybavujete účinnějšími sečnými i střelnými zbraněmi a oblékáte ji do rozličných šatiček. Ty nemají vliv jen na vzhled hlavní hrdinky. Já si například koupil uniformu ze StarFox a pokud jsem ji měl oblečenou, byl cíl, na který se Bayonetta v soubojích zaměřovala, zvýrazněn modrým orámováním.
Stejně tak různé zbraně spouští různá komba. Vraždící náčiní můžete dát hlavní hrdince na všechny končetiny. Zpočátku máte na podpadcích legendární pistole, ale později jsem si oblíbil kombinaci útočné kosy v rukou a řetězy s ostny na nohou. Exekuce úderů a jejich spojování je opět podobné jedničce, ale zase notně vylepšené. Spousta vývojářů tvrdí, že jejich hry jsou určené jak začátečníkům, tak pokročilým hráčům, ale málokdy se povede chválihodnou myšlenku převést do praxe.
S Bayonetta 2 si ovšem poradí všichni. Pro úplné tragiky je určeno dotykové ovládání na obrazovce WiiU GamePadu, kdy ovšem jen ukazujete na nepřátele, kteří ochotně přijímají zdrcující nálož. Normální hráč si dlouho vystačí s nekoordinovaným mačkáním tlačítek, které mu zajistí pohodlný průchod první třetinou hry. Naštěstí se za chvíli naučí i pár komb a do krve mu přejde později nevyhnutelné uhýbání. Se zkušeností se souboje proti až deseti démonům na jedné obrazovce stávají podobně plynulé, jako ty ze série Arkham, ale máte z nich větší radost, protože navazování úderů vyžaduje více úsilí.
Zkušený mlátičkář si pustí trénink, naučí se série kopanců i pěstních úderů a až pak se vrhne do hry samotné. Pro něj bude cesta příběhem podstatně jednodušší, na druhou stranu výzvou pro něj je hodnocení všech jednotlivých bitek, které se známkují od Pure Platinum až po nejtrapnější kamennou sošku. Kromě cti za úspěchy v potyčkách dostáváte bonus v podobě místní měny, za kterou si kupujete více komb. A kruh se uzavírá, protože k ničení nepřátel si pořídíte silnější útoky, zbraně a tak dále.
A to nemluvím o možnosti vybrat vyšší než standardní obtížnost. Naštěstí autoři vyslyšeli další z řady nářků na první díl a celý zážitek úhledně vyžehlili. Pochopitelně se najdou úseky, které neprojdete napoprvé, ale ukládací body nejsou na nesmyslných místech, ani vás v polovině hry nečeká nejtěžší souboj. Naopak se obtížnost plynule zvyšuje přesně tak, jak vám přechází ovládání pod kůži. A i když zemřete, tak nejhorší, co se stane je, že na konci dané části získáte jen horší hodnocení.
Znovuhratelnost je mantra, kterou se lidé z Platinum Games často ohánějí, ale navíc k ní umí své zákazníky motivovat. Po přibližně deseti hodinách jsem poprvé dohrál hlavní příběhovou linku, ale odemkl jenom jeden z obrovského množství převleků, pochytal jen pár skrytých vran a našel polovinu příběhových žurnálů. Minul jsem i několik výzev, kdy po přesunu pekelným portálem musíte zlikvidovat za daných podmínek stádo nepřátel. Těmi jsou například odrazit vlnu démonů bez ztráty zdraví nebo pouze jedním typem komba. A já se prostě po dohrání musel vrátit a nakopat pekelníkům a andělům zadek znovu.
Bayonetta 2 pouze pro Wii U vydá distributor ConQuest 24. října za 1299 Kč.
Nechybí multiplayer, který mě osobně příliš nezaujal. Společně s druhým hráčem procházíte ikonické momenty příběhu s těmi největšími potvorami a soupeříte o to, kdo jim naloží víc. Zábava to je, ale funguje pouze online a lokální multiplayer by byl v tomto případě lepší. Skvělá je na poměry WiiU grafika a animace, v rámci konkurence jde o nadprůměr předchozí generace konzolí. Zdá se mi, že se Bayonetta odhaluje ještě více než dříve. A i když se žádné hanbaté scény nekonají, přesto se vzduch kolem hlavní hrdinky erotickým napětím přímo vlní. Hudbu jsem na rozdíl od prvního dílu příliš nevnímal, autoři zkrátka ubrali na japonském popíku, což je ve výsledku dobře.
VERDIKT: Bayonetta 2 je vybroušený klenot žánru a jedna z nejlepších her na WiiU vůbec. Autoři vylepšili naprosto všechno, co nebylo v prvním díle úplně dokonalé a výsledkem jsou plynulé souboje, vyvážená obtížnost a lákavá znovuhratelnost. Mrzí mě malinko kratší příběhová linka a chybějící lokální multiplayer.