Battlestations: Pacific

Skrimish nabídne celkem pět různých režimů hry. Od těch běžných (Escort, Duel, Siege) až po ty méně známe jako je Island Capture a Competitive. V prvním případě jde o zajímání několika ostrovů na velké mapě a v tom druhém bojujete proti počítačem řízené umělé inteligenci, abyste získali co největší skóre za zničené stroje protivníka. Naprosto stejné režimy čekejte i pro hru až osmi hráčů přes Internet či LAN na osmi různých mapách, u nichž lze nastavit různou velikost. Dokonce můžete při hře více hráčů omezit některé arkádové prvky a třeba vypnout automatické doplňování bomb u letadel.

Rovněž se těšte na nasazení pozemních vojsk, která kromě několika misí v singleplayerové kampani dostanou slovo hlavně ve skirmish a hře více hráčů. Tyto vojenské jednotky sice nikdy neřídíte přímo, ale můžete jim třeba přes taktickou mapu nařídit, aby zabrala radar na ostrově, čímž získáte okamžitě přehled o všech bojových prostředcích nepřítele na mapě. Oproti Battlestations: Midway jde sice o krok správným směrem, ale přeci jenom tento prvek nemá až tak velký význam, když se vezme v úvahu, jak je někdy těžké dostat „křehkou“ armádní techniku na pevninu.

Podle mého mínění autoři nastavili ve hře tu správnou míru realističnosti, jestli tedy uznáte, že se o něčem takovém dá v arkádovém simulátoru mluvit. Nikdy tak není možné pomocí obyčejných kulometů zničit křižník či dokonce letadlovou loď a vždy si musíte přizvat na pomoc kolegy s torpédy či třeba střemhlavé bombardéry. Křehká jsou i letadla a jakékoliv škobrtnutí o nepřítele ve vzduchu či jeho trosky vás bude škaredě mrzet. A už vůbec nedoporučuji let do šrapnely pokrytého nebe. Dalším realistickým prvkem u všech kocábek je označení důležitých míst jako je motor, palivová nádrž či dělostřelecké posty a záleží jenom na vašem uvážení, co vyřadíte jako první.

Nešetřilo se ani s počtem modelů a ve hře můžete usednout až do stovky různých strojů. Ty si postupně odemykáte za úspěšné dokončování misí. Opět však nečekejte žádný výjimečný bonusový obsah a kromě pár maličkostí nemusíte některé mise hrát znovu a znovu. Vyplatí se však sledovat autentická videa v úvodu a pěkně vypadají rovněž černobílé in-game sekvence.

Grafická stránka Battlestations: Pacific patří prakticky k tomu nejlepšímu, co můžete dnes na poli arkádových simulátorů vidět. Povedly se nejenom modely letadel, ale především bitevní lodě s velkým množstvím nejrůznějších detailů jako jsou pochodující postavičky, otáčení děl a ve větru plápolající vlaječky. Perfektní jsou i odlesky slunce od mořské hladiny a křídel letadel. Občas jsem se však setkával s drobnými chybičkami při vykreslování výbuchů či jiných efektů, po kterých zůstávaly na obrazovce menší deformace. Na druhé straně Battlestations: Pacific překvapil hardwarovou nenáročností a na starší sestavě (Core2 Duo E6300, 3,3GB RAM, Radeon X1950) jsem si užíval prakticky maximálního nastavení všech parametrů při zhruba 50 snímcích za vteřinu.