Battlefield: Bad Company 2

Vítejte zpět ve špatné společnosti, v níž i podruhé účinkuje dosti svérázné družstvo 222. praporu B-Company. Po minulých eskapádách za uloupeným zlatým pokladem už ale naše jednotka seká vojenskou latinu a tak se již žádné pololegální operace na vlastní pěst nedočkáte. Naopak je nasazena v novém konfliktu s rozpínajícím se ruským samovarem, jenž hrozí každou chvíli přetéci a vychrlit svůj horký obsah na americký kontinent, tedy přesněji řečeno skrze hrozivou zbraň hromadného ničení, která má svůj původ ještě v dobách 2. světové války. Však to trochu překvapivě zjistíte hned v úvodní operaci Aurora, která se odehrává krapet jinde a jindy, než byste asi očekávali.

Ona vlastně celá kampaň tak trochu překvapí, protože si z prvního dílu nevzala skoro nic a spíše se snaží někdy dost silně inspirovat konkurenční sérií Modern Warfare. Však na vás nečeká jediná a postupně rozšiřovaná lokace postsovětské državy, jako tomu bylo minule, nýbrž již zcela samostatné a nutno říci že i mnohem rozmanitější a nápaditější mapy z různých koutů světa.

Podíváte se tak na tichomořský ostrůvek, mrazivou Čukotku, tropickou Bolívii, poušť Atacama a na další místa povětšinou vsazená do Ruska a Jižní Ameriky. Nicméně díky samostatným mapám jsou lokace více lineární než dříve, dalo by se říci párkrát až tunelovité, však tady rozhodně nikdy nezabloudíte, protože cesta vpřed je povětšinou samojediná. I v jedničce byl sice svět sešněrovaný válečnou oblastí, za níž jste okamžitě umřeli, ale mnohdy jste mohli k cíli jet vcelku svobodně několika cestami, což nyní už povětšinu není na pořadu dne.

Snad až na jedinou opravdu rozlehlou úroveň Sangre de Toro umístěnou do zmíněného nejsuššího místa na zemi, kde si v určitých mezích můžete trochu svobodněji zajezdit. Jenže i toho poježdění je nyní dost málo, však si pamatuji, že v minulém díle jsem skoro nachodil méně, než najezdil. A bojová vozidla byla volně k dispozici prakticky na každém rohu. Nyní se svezete pouze na několika místech, kde to tvůrci přímo chtěli, jinak v drtivé většině času budete chodit jen pěkně po svých.

Hra přitom obsahuje slušnou várku 14 soudobých bojových vozidel zčásti převzatých z prvního dílu: džípy, obrněnce, tanky, vrtulníky a čluny. K tomu dvojka premiérově dodala ještě vodní skútry a čtyřkolky. Jenže v kampani se posadíte pouze do dvou vozů, čtyřkolky, tanku a člunu, nota bene již jen na opravdu krátké okamžiky, jež si ani nestačíte pořádně užít.

Malou výjimkou jsou pak častější střelecké pozice ve vozidlech a vrtulníku, ovšem jinak je to z mého pohledu s využitím techniky oproti minulosti velká bída. Pokud si chcete osahat všechny těžké zbraně, musíte vzít zavděk pouze multiplayerem. Pokud ale rádi chodíte po svých jako řadový pěšák, jistě vám menší využití techniky ani nemusí vadit. S absencí těžších zbraní ale bohužel souvisí další mrzutost, a tou je sice znovu výborně zničitelné prostředí postavené na inovovaném domácím enginu Frostbite 1.5, nyní ovšem v singlu skoro zbytečné.

Co naplat, že lze parádně zbourat a rozstřelit plůtky, dveře, okna, nádrže, stromy a postupně již prakticky celé stavby, jenže skoro nikdy nemáte v ruce opravdu pořádnou zbraň, s níž byste si unikátní likvidaci perfektně užili. Dříve jste prostě sedli do vozidla za kanon nebo granátomet a zdecimovali celou základnu nepřítele pěkně z dálky. Jenže dnes máte k ruce takovéto silnější kalibry jen výjimečně, přičemž zajímavé cíle jsou mnohdy dost daleko a přes překážku nutící vás sesednout, se neprostřílíte. Takže musíte vzít zavděk pouze silnějšími ručními zbraněmi, tedy podvěšenými granátomety, granáty a pancéřovkami, což přes zdlouhavé nabíjení a omezené střelivo při ruce prostě není takové pěkné posvícení, jaké mohlo být. Na druhou stranu stačí jedno zapižlání nožíkem a jakékoli dveře se okamžitě rozpadnou na třísky…

Z mého pohledu je tak jedno z nejlépe zničitelných prostředí dneška v rámci singleplayeru skoro zbytečný luxus, jenž díky nepřejícímu designu levelů nemůže vytasit všechny své triumfy jako v multiplayeru. Když už ale někomu hodíte jeho úkryt na palici, tak z toho rozhodně nevyvázne se zdravou kůží. A pokud jej dokonce zapálíte třeba od výbuchu známých červených nádrží, jež jsou mnohdy schválně, i když někdy nelogicky napresovány do okolí, tak u toho ještě pěkněji zakvičí.