Battlefield: Bad Company 2

Zdravotník kromě lékárniček a defibrilátoru, s nímž oživí čerstvě padlého spolubojovníka, nese možná trochu nelogicky těžký kulomet, a všichni společně pak nepohrdnou granáty a nožem pro blízký boj, hodnocený psími známkami. Vůbec systém povyšování a motivace v multiplayeru je velice rozsáhlý, když krátkodobé úspěchy (úkoly v rámci jednoho kola hry) odměňuje odznáčky a ty dlouhodobé (např. 100 zabití určitou zbraní) zase nášivkami.

Systém hodností stejně tak nechybí a hodně se mi líbí, že tvůrci vtipně nutí hráče střídat všechny specializace, protože za jejich využití se vám postupně odemykají nové zbraně příslušející každému povolání. Nicméně přímo na bojišti si můžete samozřejmě sebrat zbraňový set pro útočníka, i když zrovna hrajete třeba za zdravotníka. Třešničkou na dortu, kterou ale asi málokdo zvolí, jsou staré druhoválečné zbraně v podobě pušky Garand, samopalu Thompson a pistole M1911, které si později zasloužíte.

Kromě pohozených zbraní jsem v přístavu taktéž narazil na strategicky postavené výbušné bedýnky a sudy, hojně rozmístěné zejména v budovách, což dosti usnadňovalo likvidaci nepřátel v jejich blízkosti. Ale této možnosti kromě mne skoro nikdo nevyužil. Nicméně zase mě příjemně překvapilo, že mnoho hráčů aktivně léčilo přizabité spolubojovníky, sám jsem takto vstal z mrtvých několikrát.

Však týmový duch žije již nyní, což třeba dobře ilustruje hromadný úprk ze ztraceného území na poslední výspu, aniž bych v naší skupině zaregistroval, že by se někdo trhnul na vlastní pěst. Takto jsme dokonce dokázali i s posledním respawnem zcela obrátit skoro prohrané kolo, nebo že bych jen měl štěstí na týmové hráče? Ostatně xboxové demo nyní hraje o hodně více, než čtvrt milionu lidí, kdy na tomto počtu končí pozice online žebříčku nejúspěšnějších.

Pokud by vás spolubojovníci rozčilovali, je možné přímo v seanci přizvat kamarády z friendlistu, tedy pokud je ještě místo ve vašem týmu, nebo si rovnou před započetím zápasu navolit bojové uskupení, čímž se vrhnete do víru bitvy pohromadě. Statistikou už je jen při zabití pohled na úspěšného útočníka, včetně ukazatelů jeho zdraví, specializace a zbraně, ze které byla vypálena smrtící kulka.

Potěšily mě ale i další drobnosti, jako jsou titulky, možnost volby jazyka nepřátel mezi angličtinou a originálním nářečím, stejně jako volitelný pomocník míření, indikátor prázdného zásobníku, nebo konfigurace tlačítek zcela ve shodě s prvním Bad Company. S ním novinka ostatně sdílí i pohybové schopnosti bez výklonů a lehu, pouze s poklekem a sprintem.

Nakonec jsem si nechal grafiku a tolik proklamovanou zničitelnost prostředí. V tomto směru už byl předchůdce blahořečen, ale po stránce vzhledu ve dvojce moc diferencí zatím nevidím. I když na lepší úsudek je jedna zasněžená lokace málo. Na druhou stranu objekty na scéně se ochotně bortí hlavně po zásazích z těžkých kalibrů, takže najít opravdu bytelnou skrýš je oproti předchůdci možná ještě o malinko těžší.

O kvalitu multiplayeru v Bad Company 2 tak strach nemám, protože již tato obsahově střídmější ochutnávka (i ty ostatní na další platformy) ukazuje dobrý potenciál i životnost režimu pro více hráčů. Otázka ovšem je, jestli Bad Company 2 překoná i v singlu svého povedeného předchůdce, s nímž totiž sdílí poměrně dost věcí a funkcí, pročež zážitek z hraní je stále velice podobný. Více se dozvíme 3. března, kdy vychází plná hra.