Velká recenze multiplayeru Battlefieldu 3
Kritika designu některých map po měsíci testování.
Na úvod dodatečné recenze multiplayerové části třetího Battlefieldu po měsíci hraní plné PC verze bych si chtěl ujasnit jednu důležitou věc - hru nehodlám přímo srovnávat s Modern Warfare 3 a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, každá z her nabízí odlišný zážitek a přístup k hraní multiplayeru. A zadruhé, Modern Warfare 3 jsem nehrál, tudíž nemám ani právo tyto dvě hry srovnávat.
Samotné jádro hratelnosti multiplayerového Battlefieldu 3 zůstalo při starém, což je určitě dobře. Určitých změn doznala volba povolání, kdy útočník disponuje lékárničkou a defibrilátorem, čímž supluje medika. Osobně to neberu jako velkou změnu, spíš vyjádření úcty k Battlefieldu 1942, kde to bylo právě takto. Pak je zde ženista (inženýr), podpora a průzkumník. U posledně jmenovaného jde v podstatě o snipera, ale nikomu to neříkejte.
Každá ze tříd má specifické zbraně, které si postupně odemyká. Unlocků je oproti Bad Company 2 mnohem více a hlavně jejich systém nabízí rozmanitější kombinace. Od různých typů kolimátorů (optické, infra, laserové, přibližovací atd.), přes podpůrné držadlo, tlumič, spodní lištu, až po těžkou hlaveň či dvounožku. Samozřejmostí jsou také různé perky zrychlení postavy, větší odolnosti proti střepinám či větší kapacity munice. Zajímavé je, že pro každou zbraň si toto vylepšení musíte vystřílet zvlášť a stejně tak to platí u jednotlivých zbraní a specializací. Pokud si tedy za USA v rámci povolání útočníka vystřílíte F2000, neznamená to, že se vám za ruskou stranu automaticky odemkne protiváha AN-94. Na jakou stranu vás zrovna server přiřadí, to je otázkou štěstěny a bylo by dobré, kdyby se toto dalo nastavit ve filtrech při vyhledávání serverů.
(Update) Ženista může svoji opravárenskou sadu používat mnohem déle (než v Bad Company 2), přičemž samotný proces opravení je o něco pomalejší. Asi největší problém mám s podporou, která v kombinaci s průzkumníkem dokáže pokazit herní zážitek především na menších mapách. Když totiž spojíte podpůrný minomet M224 s průzkumnou poletuchou MAV, získáte zbraň s názvem "Boží hněv". Ten pak můžete seslat prakticky na každé otevřené místo na mapě pěkně zakempovaní v místě svého "rodiště" a tím tak zruinovat herní zážitek druhé straně. Kdo jednou zažil Boží hněv na městkých mapách Přechod přes Seinu či Velký bazar, nemůže hovořit o zábavě. Podobně otravně působí i záblesky ze svítilen u zbraní, které vás oslepí i na vzdálenost několika desítek metrů. DICE už potvrdilo, že se tímto problémem budou v dalších updatech hry zabývat a upravovat podle ohlasů komunity.
Každá multiplayerová hra stojí a padá na herních módech a mapách. Dobývání checkpointů v módu Conquest patří tradičně k nejoblíbenějším variantám hry, protože dává vyniknout rozlehlým mapám až pro 64 hráčů (na konzolích jen 24). U menších map je zase populární Rush, ve kterém postupně útočící strana likviduje komunikační stanice. DICE v tomto módu chtělo přijít s jakýmsi logickým plněním úkolů, které pro každé prostředí budou unikátní. Nic takového ovšem ve hře není. Prostě zničíte stanice a skript vás pustí hlouběji do mapy. To je opravdu tak těžké vymyslet originální sadu úkolů, která by vyžadovala skutečnou kooperaci mezi hráči namísto neustálého útočení a bránění jednoho či dvou bodů na mapě?
Ono vůbec s mapami to není úplně nejrůžovější. Na jednu stranu zde máme klasické battlefielďácké kousky jako Operace Firestorm, Kaspickou hranici či Ostrov Kharg, kde využijete veškerou pozemní a vzdušnou techniku ve jménu sandboxové hratelnosti. Pak jsou zde ale menší mapy jako Operace Metro, Stoky, Velký bazar, Damávand a Přechod přes Seinu, které vám v určitých pasážích zanechají hořkou pachuť na patře. Prakticky až na první tři jmenované mapy je hraní v 64 lidech kontraproduktivní a něco mi říká, že za to může konzolový limit 24 hráčů.
Chápu, že ne každý má rád otevřené mapy s prakticky neomezeným pohybem, ale od Battlefieldu bych ani nic jiného nečekal. Všechny menší mapy nejsou úplně špatné jako celek, ale některé jejich části ničí hratelnost omezením pohybu. To se týká především módu Rush. V Damávandu jde vše jak po másle až do místa tunelu, kde si většina útočníků vyláme zuby, protože v úzkých postranních chodbách se nedá hnout. Podobně jsou na tom některé pasáže ve Velkém bazaru či v Metru. V 64 lidech často dojde k ucpání důležitého bodu a obránci mají vždy navrch, protože jim stačí zůstat na místě a odstřelovat nabíhající útočníky.
Na těchto místami až příliš lineárních mapách je také vidět designérská neobratnost tvůrců z DICE, kdy jsou některé postranní uličky doslova zabetonovány. Toto nešťastné řešení působí u značky Battlefield jako pěst na oko. Člověk si tak na mapě Přechod přes Seinu připadá jak v uměle vytvořené aréně, ve které může a musí dělat jen to, co má dovoleno.
Na omezujících mapách se pak stereotypní hratelnost nedaří oživit ani zničitelným prostředím. Frostbite 2 engine je oproti svému předchůdci výrazně lepší v detailech či grafických efektech výbuchů a záblesků. Na tomto poli jen těžko najde konkurenci. Zvěsti o abnormální náročnosti na systém se nenaplnily a nastavení na ultra detaily může využít prakticky každý, kdo má grafickou kartu na úrovni mainstreamu - čili Nvidia GTX 560Ti či AMD HD 6950. K tomu samozřejmě ideálně čtyřjádrový procesor a paměť RAM aspoň 4 GB.
Doporučujeme: Je vaše PC připraveno na Battlefield 3?, Srovnání konzolových verzí BF3, Vyvrácení mýtů o MP BF3 a Jak se pilotům NATO líbí BF3?
Jakkoli po grafické stránce vypadá hra pěkně, tak destrukční model nenaplnil očekávání. Divoká marketingová masáž byla od začátku překvapivě cílena na singleplayerový zážitek. Sestřihy z hraní jedné z misí v obecenstvu vyvolaly trochu falešné představy o tom, jak by mohl vypadat multiplayer. Představy, že zničit půjde téměř vše, vzaly za své. Z hratelnostních důvodů není destrukce celoplošná, což lze v rámci určitých obav o narušení rovnováhy hry i pochopit. Co ale pochopit nelze, jsou některá nezničitelná místa, kde pak dochází k dříve zmiňovaným "zácpám". Člověka prostě musí napadnout otázka, proč sakra nemůže prostřelit díru v jedné z místností, aby nepřítele obešel?
Přitom nemusí jít o prostřelení zdi na jednu ránu. Lepší by bylo z toho udělat vedlejší úkol např. položením nálože po vzoru Brinku, která by vám pomohla v alternativním postupu dále. Zároveň by to nutilo obránce k větší aktivitě. Nezničitelnost kromě několika do očí bijících míst postihuje také některé části terénu. V Bad Company 2 jsem s radostí využíval granátů a RPG k vytváření vlastních zákopů. Bojiště po pár minutách mělo zcela jiný charakter. Zde jsou jámy po explozích téměř neznatelné. Naopak celé části budov se až nečekaně hroutí po jedné ráně z tanku. Je to vidět třeba na mapě Operace Firestorm, kde jsou velké hangáry. Raději bych si užíval postupnější demolici budov. Musím tak konstatovat, že paradoxně na tom s destrukcí bylo Bad Company 2 o něco lépe. Možná to bylo z důvodu menší náročnosti na systém díky okamžitému mizení trosek po výbuchu.
Jedním z nových prvků je právě chování trosek jako reálných objektů ve hře. Pokud tedy stojíte pod balkónem, dávejte si majzla na střely z RPG. Stačí totiž jedna chytrá střela a padající kusy betonu vyřeší váš problém s nedostatkem nábojů. Když už hovořím o nedostatku nábojů, při hraní jsem si všiml jedné věci. Hráči nehrají tolik týmově. Náboje a lékárničky nejsou tak často k vidění. O používání oživovacích defibrilátorů ani nemluvě. Možná to je tím, že jednotlivá povolání jsou na bojišti trochu hůře čitelná. V Bad Company 2 bylo běžné, že padlého medika oživil třeba inženýr, který sebral jeho kit. Tady se to moc často neděje také z toho důvodu, že v rámci boje nemá hráč čas číst, čí kit zrovna leží na zemi. V Bad Company 2 jste měli u každého kitu jednoduchou ikonku povolání a na první pohled bylo jasné, co sbíráte. Obecně se dá říct, že Battlefield 3 je v mnoha ohledech zjednodušen a také urychlen. Vozidla mají dodatečné turbo a běh vojáků je svižnější.
Tlačítko Q pro ohlášení nepřátelských pozic dříve sloužilo také pro zavolání na parťáka v tanku, aby na vás počkal. Zde to nefunguje, což je škoda. (Update) Nově je zde kontextové menu, které nabízí základní povely, ale v praxi je mnoho hráčů nepoužívá. Střelba z odstřelovačky, kterou jsem nikdy nezvládal, je velmi jednoduchá. Díky stabilizaci mušky uklidněním dýchání to zvládne každý. Samotné zabití protivníka již nevyžaduje tolik nábojů a je otázkou prvotního reflexu spíše než soustředěné palby. To není kritika hry, ale pouhé konstatování, že zabíjení je zde snazší. Bodíky naskakují jak za zabití a ničení vozidel, tak za různé asistence či potlačení palbou. Velké množství ribonů, unlocků a medailí vás žene stále kupředu a motivace hrát dále rozhodně nechybí. V čem Battlefield 3 přímo exceluje, je zvuková stránka hry. Svištící kulky a rakety, padající trosky budov, exploze, to vše je ve filmové kvalitě a pokud máte doma repro sestavu s prostorovým zvukem, můžete se těšit přímo z kino zážitku.
Ovládání stíhaček a helikoptér tradičně patří k těm těžším činnostem ve hře, což je určitě dobře. Ne každý je tak hodný pilota helikoptéry Mi-28 Havoc. Hratelnostně jako celek je na tom Battlefield 3 velmi dobře. Přispívá k tomu i plynulejší pohyb po mapě á la Mirror's Edge, který je zábavný sám o sobě. Je jen škoda, že potencionálně legendárních map je v tomto díle méně, než by bylo třeba. Chystaný "záchranný" balíček map Back to Karkand vypadá velmi nadějně a zamrzí, že nebyl obsažen již v základní hře. Takto je prakticky nutností pro každého majitele (kromě limitovaných edic) a tím pádem i dalším finančním výdajem. Kromě čtyř legendárních map z druhého dílu, nových vozidel a zbraní, přinese i rozšířené možnosti destrukce, což se zdá být trochu podpásovka.
Sledujte také: komentované video z Operace Firestorm a teheránské dálnice, další komentované video o seskoku z hory a tržišti nebo starší komentovaná videa z hraní map Caspian Border a Operation Metro v betě
Tak či onak je nový Battlefield 3 z MP hlediska rozhodně doporučeníhodný, ale pro část hráčů může být v některých ohledech zklamáním. Obzvláště, pokud mají zkušenosti s Bad Company 2, jejíž kvality se v některých ohledech Battlefiledu 3 nepodařilo překonat. Možná jsme od něj čekali až příliš, ale v jádru splňuje to, co od kvalitní multiplayerové hry čekáme. Nabízí velké množství unlocků, špičkové audiovizuální zpracování, komplexní pozemní i vzdušnou techniku a ojedinělou válečnou atmosféru. Motivace hrát dále je veliká a pomáhá tomu i na statistiky bohatý Battlelog.
Pocit ze hry tak kazí především některé nedotažené mapy a konzervativní módy hry. Je obrovská škoda, že se tvůrci nedrželi svého kopyta a namísto přírůstku několika lineárních map nevsadili vše na staré dobré otevřené prostředí, ve kterém vynikne síla Battlefieldu naplno. Škoda, že v plné verzi není více map a že některé byly rozkouskovány do DLC Back to Karkand. I tak se ale jedná o skvělou multiplayerovou hru, která tvoří vlastní váhovou kategorii. Pokud bych měl za sebe hodnotit číslem, což v dodatečných recenzích neděláváme, sáhl bych v tuto chvíli po osmičce, tedy stejné známce, jakou Eurogamer dal i singleplayeru BF3.