RECENZE Batman: Arkham Origins
Recyklace všude, kam se podíváte, či jen díl bez duše?
Je noc a chladným vzduchem poletují tisíce sněhových vloček. Stojím na ochozu špinavého věžáku a koukám na zasněženou střechu protější budovy. Už desetkrát jsem se tady dnes v noci zastavil, desetkrát zíral na oplocený tunel a skrz něj unikající horkou páru z poškozených trubek. Ani jednou jsem nepřišel na způsob, jak se dostat na konec tunelu a sebrat tu zatracenou Riddlerovu trofej. Pokaždé mě vyrušily naléhavé prosby o pomoc zoufalých operátorů policejního rádia nebo mi zavolal Alfred s odpovědí na jednu z nespočtu mých otázek. Tentokrát se rozptýlit nenechám, konečně vím, jak hádanku rozlousknout. Ale ještě ne, ještě chvilku se budu dívat na zasmušilé panorama Gotham City a pokusím se zapomenout na zločince ničící moje město. Jsou přece Vánoce a každý potřebuje trochu klidu. I Batman.
Málokdy jsem si jako hlavní hrdina posledního dílu z trilogie Arkham odpočinul tak, jako na jedné ze střech nad Gothamem. Batman totiž i v Arkham Origins ve zběsilém tempu honí největší superzločince doby, kteří nemají v plánu nic menšího, než zabít netopýřího muže. A při té příležitosti si chtějí pohrát s obyvateli města a rozzářit temnou oblohu pořádným výbuchem. Hon na Batmana uspořádal Black Mask a pozval si partičku psychotických asasínů v čele s Banem, Pinguinem, Deathshotem nebo Firefly. Padesát miliónů dolarů za vaše zabití je lákavá odměna.
Už dle názvu je jasné, že Origins jsou začátkem Batmanovi pouti v sérii Arkham. Netopýří muž teprve potkává své budoucí spojence i nepřátele a je zajímavé pozorovat, jak se jejich vztahy formují. Jenže to je asi jediná světlá stránka jinak fádního příběhu, který až na zdařilý závěr nudí. Honíte se od čerta k ďáblu, likvidujete jednoho nájemného vraha za druhým a mezitím odhalujete loutkáře celé scény skrytého dlouho za oponou. Ani záporné postavy nejsou v porovnání s minulým dílem tak zajímavé. Ani jedné z nich není věnován širší prostor a jejich charaktery proto vyznívají značně ploše.
Je trochu škoda, že příběhové úkoly působí nekompaktně. Každá jednotlivá akce je stejně jako minule skvěle vymyšlená, ale jakoby byly do úžasně propracovaného Gotham City mise bezmyšlenkovitě naházeny. Nepříliš věrohodně působí prázdné ulice, kde se nepohybují žádní normální občané, jen zločinci. Přitom prostředí vypadá famózně a svou propracovaností bych se ho nebál přirovnat ke GTA V. Každý zaplivaný dvorek nebo smogem zčernalá ulička je plná detailů, i když na ploše cirka poloviny San Andreas.
Menší rozloha venkovních prostor je kompenzována mnoha interiéry. Dá se říci, že na čerstvém vzduchu plníte vedlejší mise a uvnitř staveb ty příběhové. Venku se hlavně perete a uvnitř prozkoumáváte, objevujete a prolézáte pečlivě nadesignovaným koridorem, který vás nutí používat všechny dostupné gadgety. V budovách se odehrávají pro sérii ikonické souboje se skupinami nepřátel. Za pomoci soch, cestiček v podlaze, křehkých stěn nebo výbušných sudů opět ze stínu uspáváte jednoho zločince za druhým.
Stále je to zábava, ale všechny místnosti sloužící této kratochvíli mi přišly stejné, do některých se dokonce vrátíte a občas jsou i zkopírované z Arkham City. Je otázkou, zda budete opět cítit šimrání v břiše, protože procházíte jednu z ikonických staveb komiksového světa nebo budete otráveni jejím stejným vzezřením jako v Arkham City.
Novinkou je vyšetřování zločinů v detektivním módu. Po určitých událostech musíte přijít na to, jestli je vrahem zahradník. V praxi to znamená, že se na ohraničené ploše snažíte najít důkazy označené červeným trojúhelníkem. Vyšetřování většinou začíná ohledáním mrtvoly. Pokud byla zabita střelnou zbraní, budete z úhlu dopadu oběti zjišťovat trajektorii kulky. Postupně si skládáte celý zločin do časové linie, v níž lze plynule posouvat vpřed i vzad. Díky tomu zjistíte, že oběť upustila předmět nebo byla před smrtí vláčena po podlaze. Tím se dopátráte směru, odkud přišel vrah, načež na rozbitém okně naleznete kus látky z jeho saka. Vyšetřování jsem si vždycky náramně užil, naštěstí se autoři vyhnuli pokušení jej do hratelnosti zakomponovat přehnaně často.
Úprav se dočkaly Batmanovi gadgety, lehce byl poladěn soubojový systém i strom schopností, ale všechny změny jsou jen kosmetického rázu. Nově má Batman k dispozici třeba plynové granáty, které nepřátele uvrhnou do berserku. V bitkách se dostanete k elektrickým rukavicím, které musíte nejdříve sérií úspěšných úderů nabít, abyste pěstmi dokázali likvidovat i protivníky, na něž obvykle platí jen komba. Krásným příkladem jsou policisté ze zásahovky s protiteroristickými štíty, které normálně musíte přeskočit a shora jim vykopnout štít z ruky.
Pouze vizuální změnou prošlo vylepšování vlastností. Vypadá jinak, ale funguje stejně jako dříve. Za dokončené bitky, vyšetřování, nacházení skrytých předmětů nebo tichou likvidaci kriminálníků dostáváte zkušenostní body, které investujete buď do úderů a kopů nebo vylepšujete gadgety.
Už v recenzi Arkham City jsem před dvěma lety psal, že autoři možná až příliš recyklují. I proto jsem si tentokrát často připadal, jako Batman na střeše zasněženého domu při přemýšlení nad prostorovou hádankou. Nejen v rámci této hry, ale i celé série, se prostě neustále vracíte na známá místa a neustále provádíte stejné akce. Na druhou stranu mě to pořád ještě bavilo.
Do očí bijícím příkladem je centrální most spojující starý a nový Gotham. Ten musíte překonat snad stokrát. Ano, můžete sice cestovat pomocí Fast Travel, který si v každé z čtvrti aktivujete vypnutím rušení na komunikační věži. Jenže některé rušičky budete schopni vypnout až po delší době, až seberete vybavení, kterými překonáte Riddlerovi pasti. Takže se cestě spojující nový a starý Gotham nevyhnete.
Recyklace je vidět naprosto všude. Nové vývojářské studio, které má za sebou port posledního dílu na Wii U, se očividně drželo osvědčeného receptu jako s odpuštěním hovno košile. Ovšem jako by byla košile už párkrát vypraná a přesto je na ní ptačí trus vidět, jako by právě spadl z oblohy. Rozdíl mezi prvním a druhým dílem byl alespoň v prostředí, ovšem Origins se odehrávají na téměř stejném plácku jako City, přestože se to autoři snažili zamaskovat. Před hráčem ovšem nedokázali skrýt spoustu drobných, ale dotěrných chyb.
Například zavolání letadla a přesun do jiné části města pomocí Fast Travel trvá často déle, než kdybyste do vašeho cíle doskákali. Otřesně působí překrývající se dialogy. Namísto, abyste v klidu poslouchali, co má vámi stíhaný padouch na srdci, si Batman začne telefonovat s Alfredem. Jindy na vás pouliční zlodějíček pokřikuje svou naskriptovanou hlášku i v době, kdy už jste ho omráčili. Otravovalo mě, že během jedné mise v hotelu potkám na různých patrech naprosto stejně vypadající zaměstnance.
Batman: Arkham Origins pro PC, PS3, X360 a WII U vydala Cenega v angličtině v pátek 25. října.
koupit na Xzone.
Po nahrání nové lokace vypadává audio i docela dlouho se trhá obraz při souběžném nahrávání úrovně a zároveň ukládání pozice. Skřípe design místností a někdy není úplně jasné, kudy máte jít a motáte se v kruzích. Stalo se mi to například na policejní stanici, která při mém prvním průchodu překypovala životem, ale když jsem se v ní ztratil podruhé, byla prázdná jako ústa staré ženy. Nejsou to velké mouchy na jinak dechberoucím dobrodružství, ale mám pocit, že na rozdíl od WB Montreal by je chlapci z Rocksteady dokázali vychytat.
VERDIKT: Jestliže se stejně jako Batman dokážete na chvilku zastavit a znovu si vychutnat již velmi dobře známou scénu, bude se vám líbit i Arkham Origins. Nic vás na něm nepřekvapí, což na jednu stranu znamená desítky hodin kvalitně zpracovaného prozkoumávání prostředí, tiché likvidace nepřátel pomocí netopýřích gadgetů a v neposlední řadě skvěle vyladěné souboje. Na druhou stranu budete prožívat dobrodružství, které již dávno ztratilo punc originality. Ačkoliv stále velkolepé a řemeslně skvěle zvládnuté, je Origins pokračováním bez duše.