Batman: Arkham Asylum

Z předchozích odstavců vyrůstá čtvrtý pilíř a tím je sešroubování všech zmíněných vlastností dohromady. Nejde o žádný nestravitelný mix, naopak. Pasáže se střídají tak, že se vám ani jedna z nich nepřejí. Žádná nepřevažuje nad jinou a jejich napojení a prolínání funguje naprosto perfektně. Ačkoliv Batman není vůbec jednoduchá hra a nesčetněkrát jsem zemřel, nikdy jsem jednu úroveň nemusel opakovat tolikrát, aby mě to přestalo bavit. Kdybych mohl, odehrál bych Batmana na jeden zátah. Herní doba je nějakých deset až patnáct hodin, záleží jednak na zvolené obtížnosti (hrál jsem na druhou ze tří) a také na tom, zda aktivně řešíte Riddlerovy hádanky.

K povedené hře patří skvělé audiovizuální zpracování. A to Batman bezpochyby má skrze Unreal Engine. Design úrovní je uvěřitelný a prostředí je vyšperkované do posledního detailu. Dobrodružství se odehrává pouze v noci a ačkoliv herně nemají stíny žádný význam, ve hře je jich plno. S grafikou nicméně jeden problém mám. Jmenuje se detektivní mód. Při jeho aktivaci, kterou lze provést kdykoliv a naprosto neomezeně, se barevné prostředí změní v šedomodrou změť. I ta má své klady, protože je stylizovaná do grafiky, která je používána v samotných komixech. To znamená výrazné okraje předmětů a postav, jejichž vybarvení je laděno do jednoho odstínu. Důležité ovšem je, že v tomto režimu jsou zvýrazněny téměř všechny interaktivní předměty a zároveň i přes zeď vidíte své protivníky.

Chápu, že bylo potřeba nějak odlišit aktivní prostředí od toho strnulého, ale autoři se nemuseli vydat právě tímto směrem. Mohli předměty jednoduše zvýraznit v normálním módu a nechat tak hráče kochat se opravdu skvělou grafikou a animací. Ve finále totiž stejně 90% času máte zapnutý detektivní mód a díky tomu vám může uniknout spoustu zajímavých scén. Tak jako se to stalo mně. Když jsem se zpětně díval na nějaká videa na internetu, mrzelo mě, že jsem v daných pasážích neměl zvolený normální mód, protože bych si více všiml zajímavých situací. Podobný malér se objevil i v nedávno vydaném Wolfensteinovi, takže jestli jste ho hráli, máte jasnou představu o čem mluvím.

Naprosto bezchybná je zvuková presentace. Velmi mě mrzí, že nemám Xbox 360 připojený na prostorové ozvučení, byl bych okouzlen ještě více. I tak jsou zvuky okolí perfektní a skvěle dotvářejí atmosféru. Kapitolou samou pro sebe je pak namluvení postav. Vždyť Jokerův hlas namluvil Mark Hamill, známý z Hvězdných válek a desítek her, které daboval. A jeho výkon je opravdu skvělý. Stejně tak Batman samotný, jemuž hlas propůjčil Kevin Conroy, který celou svou profesionální dráhu spojil s netopýřím mužem. Ačkoliv nehrál v žádném z filmů, daboval Batmana snad ve všech animovaných sériích a hrách posledních dvaceti let. A stejně je na tom představitelka Jokerovy společnice, Harley Quinn. Ani hudba nedělá ostudu a tak mohu říci, že tahle hra je jedna z nejlépe ozvučených za posledních pár měsíců.

Nicméně ani Batmanovi se nevyhnulo pár chybiček. Tou největší je systém Riddlerových hádanek. Problém je v tom, že už od začátku procházíte kolem míst, která obsahují trofeje nebo pásky s nahrávkami psychiatrických sezení. Koumáte deset minut, dvacet minut, půl hodiny a stále se nemůžete do místnosti dostat. Proč? Protože nemáte některou z Batmanových hraček, kterou obdržíte až za dalších x hodin. Jenže tohle vám nikdo neřekne a zpočátku to pro mě bylo velmi frustrující. Druhým potencionálním mínusem je nutnost velmi dobře rozumět angličtině nebo jiné z nadabovaných řečí. Bez toho bych se u Batmana asi tak dobře nebavil. PC hráči se možná dočkají nějakého neoficiálního překladu, ale konzolisté mají smůlu, nebo jim musí stačit alespoň anglické titulky.