Axel & Pixel
Surrealistické dorodružství v první české XBLA hře.
Point&click adventur je poslední dobou jako šafránu. Zejména poctivých, které stále nezahodily 2D kabátek a místo moderního nablýskaného renderovaného vhledu, se nebojí přinést ručně kreslenou grafiku. Všichni příznivci žánru měli minulý týden předčasné Vánoce, když jim čeští tvůrci nadělili hned dva tituly. PC hráči dostali Machinarium. A majitelé Xboxu 360 si mohou stáhnout adventuru Axel & Pixel od 2K Play.
Hra vám do rukou svěří malíře a jeho psa, které libé zvuky starého gramofonu uspí v pohodlném houpacím křesle a přesunou do světa snů. Cílem je dostihnout zlou krysu, která drží klíč k návratu do reality. Příběh zní šíleně a je tak dobrým úvodem do celkového zpracování hry, které srší silně surrealistickým dojmem. Veškeré vaše akce, náplň lokací a řešení problémů dává zhruba stejný smysl jako základní kostra příběhu.
Od pojetí se odvíjí i obtížnost hry. Pokud téměř vše, s výjimkou pár puzzlů, odporuje reálné logice, hráč nemusí obtěžovat hlavu přemýšlením. Axel & Pixel je tedy spíše oddechovou hrou, vhodnou pro chvíle, kdy vám vypadnul mozek z hlavy a potřebujete se nechat bavit spíše pasivně. Ke hraní stačí pouze poctivě projíždět obrazovku, hledat místa na kterých se změní kurzor a následně se nechat překvapit, jakým šíleným způsobem se dění vyvine.
Řešení jednotlivých úrovní nebývá obtížné i díky zvolenému ovládání. Přestože hra obsahuje inventář, všechny sebrané předměty se používají automaticky. Při hraní není třeba nic kombinovat, jako tomu bývalo ve starších hrách tohoto žánru. Stačí pouze najít správná interaktivní místa a hotovo. Stejně automaticky funguje spolupráce obou hratelných postav. Některé akce provádí malíř, jiné jeho pes. Ale hráč nad jejich kooperací přemýšlet nemusí. Obtížnost navíc ještě snižuje funkce nápovědy, umožňující tři rady pro každou obrazovku. Dohrát hru bez ní může být trošku těžším oříškem, pokud přehlédnete nenápadný titěrný předmět. Ale osobně jsem po ní v krušných chvílích sáhl a při hraní se tak nezasekl ani jednou.
K přemýšlení vás může přimět pouze hrstka puzzlů, v nichž například stavíte potrubí, opravujete elektrické obvody, nebo skládáte rozbitou pyramidu. Téměř vždy se jedná o poskládání poházených dílků do předem určeného tvaru. A laťku obtížnosti občas pozvednou minihry, které prověří vaši zručnost a pohotovost. Nejsou v zásadě těžké, ale stačí pár drobných chybek a musíte je opakovat znovu od začátku.
Zejména minihra s vozítkem, která připomíná Trials HD nebo starou Elastomanii, mi přišla více o náhodě než o schopnostech hráče. Ve 2D prostředí ovládáte auto a musíte se starat jak o rychlost, tak vyvažování rovnováhy dopředu a dozadu. Cílem je přeskákat všechny nebezpečné propasti. Ale kvůli hodně členitému povrchu auto mnohdy poskakuje nepředvídatelně. A skoky bývají hodně dlouhé, takže nelze předem předvídat a plánovat místo dopadu.