RECENZE Assassins Creed Unity
Nádherná revoluční Paříž umí potěšit i potrápit.
Měla to být jasná jednička vedle současně vydaného dílu Rogue, ovšem tím bych si po důkladném prošmejdění revoluční Paříže konce 18. století nebyl tak jistý. Sám jsem se velmi těšil na nové zasazení Unity do nejbouřlivější doby celé série, kdy příjemně rozsáhlé francouzské metropoli ještě sekunduje podstatně kompaktnější, ale neméně nádherný venkov okolo zámku ve Versailles. V tom je Unity hodně silná v kramflecích, však ve městě nad Seinou byl skoro každý a celou řadu pečlivě provedených památek si okamžitě vybaví.
Hra sice zobrazuje Velkou francouzskou revoluci, ale ta technická se jaksi nedostavila ani s novými konzolemi. Historická Paříž je samozřejmě nádherná a se stovkami obyvatel na ulicích asi i nejživější ze všech velkých měst v řadě, ale směrem dál, alespoň na Xboxu One, detailů kvapem ubývá. Obličeje se rozmažou a krajina se slije v nevýrazné ploché obrázky. Fantastickou práci ale tvůrci odvedli v interiérech, jichž je nejen přehršel i tam, kde jimi jen proskočíte, ale až kýčovitě zdobný styl tehdejší šlechty s drahými látkami, ornamenty a zlatem vykládanými pokoji působí jak úžasné pohlednice nejkrásnějších zámků Evropy!
Jednou vrazíte na oběd chudiny, kde pár svící nedokáže prosvětlit nuznou krmi o chlebu a vodě, když se o pár ulic dále budete jen tiše obdivovat obřím komnatám plným cenných děl, nábytku a kudrlinek. Výstavní interiéry, které nabízí skoro každý druhý, třetí dům, jsou tak jasně nejkrásnější částí nové hry. Naštěstí se mi vyhnuly jakékoli velké problémy typu vypadávajících obličejů a propadávání postav, ale i tak je Unity nejhůře optimalizovanou hrou asasínského univerza.
Drobných chybek je celá řada, od nemizejících truhel po vybrání, přes drobné, ale citelné škubání, robotické pohyby lidí v davech, velmi dlouhé loadingy, až po dočítání postav přímo přede mnou. Nové konzole Ubisoft tentokrát vůbec nezvládl ukočírovat, ovšem i na PC je hra extrémně náročná a špatně optimalizovaná (chystají se patche poté, co akcie UbiSoftu poklesly o 9 procent a na PS4 se hra některým trhá ve 15fps, viz i kompilace chyb).
Podobně otravné jsou i mikrotransakce, v nichž můžete utopit klidně několik tisíc korun. Jasně, hra se nechá hrát pohodlně i bez nich, ale nemůžu se ubránit dojmu, že bez placení je hra podstatně těžší. Každou druhou misi vám hra zahlásí, že úroveň je vyšší obtížnosti a proto doporučuje zakoupení nových dovedností nejlépe ihned, čímž si také zvednete level své postavy a třeba bitky budou o něco snazší. Že cedule nekecá, se dozvíte hned záhy, kdy hra v obklíčení nepřáteli automaticky desynchronizuje vaši pozici a musíte začít znovu. Vůbec tak nemáte možnost se nějak bránit - prostě ti, milý hráči, netolerujeme žádnou chybičku, nebo si zaplať vylepšení a pak to dáš s prstem v nose!
Snad i proto jsou souboje velice náročné a umírá se tu mnohem častěji než dříve. Vojáci až moc přesně střílí svými puškami, proti čemuž neexistuje žádná obrana a na vaši smrt stačí pouze dva seky šavlí. Zamrzí to zvláště, když náročnější mise, pro které hra doporučuje namachrovanou postavu, servíruje už po pár hodinách příběhu. Však zbrusu nový mladíček Arno Dorian je rozhodně sympatičtější než oba Kenwayové z minula, když do legendy francouzské revoluce promluví možná více, než by si sám přál. Tucet sekvencí celého příběhu jsem si ale spolu se zábavnými vedlejšáky i tak znovu skvěle prožil a strávil v nich skoro dvacet hodin.
Vůbec zasazení do velmi bouřlivé doby kolem pádu Bastilly mi přišlo velice atraktivní, stejně jako Arnovo dobrodružství samé, které nepostrádá milostnou zápletku, pěknou várku emocí i překvapivé zvraty. Zpočátku klidné putování záhy nabere se svrhnutím zlého Ludvy pěkné grády, na scénu pochodují jedna známá historická postava za druhou a revoluční Paříž se stále více a více noří do temnoty a chaosu. Jestli Black Flag příběhem tak nějak pohodově plul na čeřených vlnkách moře, Unity je již podstatně syrovější a musíte se hodně ohánět, abyste se ve spletitých nitkách zrady a korupce neztratili.
Důkladně přepracován byl pohybový systém, jenž se snaží vyvarovat nepřesného šplhání a přilepování k překážkám. Nyní tak máte rovnou dva režimy pohybu. Horní dovoluje skákat dál a šplhat rychleji než normálně, zatímco dolní umožní podlézání a řízené, bezpečné a velmi rychlé skákání nejkratší cestou dolů. Dobrý příklad ukazuje obyčejný stůl na tržišti, který můžete tlačítkem pro horní pohyb v trysku přeskočit, nebo jej dolním ve skluzu podlézt. Oboje chce sice cvik, ale vesměs funguje velmi dobře, byť ty nechtěné přílepy stále přetrvávají. Kupř. kolikrát jsem se prostě nemohl protlačit oknem dovnitř a Arno mi stále jen přeskakoval mezi pravou a levou stranou okna.
Jindy bych takovéto potíže s pohybem klidně přehlédl, ale zde mohou být zbytečné zdržovačky fatální. O přesné mušce nepřátel jsem již mluvil, ale stráže jsou navíc extrémně všímavé a bystrozraké. Frustrující stealth pasáže už měl předminulý díl a Unity se k nim bohužel znovu vrací. Postup většiny misí, v nichž máte někoho zabít, tak vyžaduje nově pečlivou přípravu a dokonalé obhlédnutí situace. Hra už vás v tomto vůbec nevede za ručičku, jak správně nadhodí váš mentor před první velkou akcí: „Já už tě nikam nepovedu pochcánku, jsi asasín, tak se snaž!". Prostředí vám vždy jemně naznačí, jaké jsou možnosti, kde najdete tajné vchody a kudy se dá vyšplhat mimo zvídavé pohledy. Cest pro splnění úkolů od bratrstva je pokaždé dost, což je dobrá motivace pro opakované hraní.
Hra je oproti minulům dílům také osekaná o šíři vedlejších misí a širší sběratelské povyražení, jež nahradila extrémně hustá síť rovnou několika druhů truhel. K některým pokladům v nich se navíc jen tak nedostanete, protože jedny jsou vázány na stažení vedlejší aplikace pro mobily, jiné se otevřou jen za pořádné navýšení schopnosti páčení zámků, zatímco další jsou jen pro online účty, tlačené k využití komunitní funkce hry. Samozřejmě, není nutné úplně všechno poctivě vybírat, ale tyto umělé překážky zabraňující 100% dokončení hry si Ubisoft mohl odpustit.
Kvantitativně sice plejáda vedlejšího povyražení mimo truhly dost zeštíhlela (kde mám svá pírka?), ale nahrazuje to nově podstatně bohatší obsah misí mimo hlavní příběh. Ať už skládáte střípky Nostradamova proroctví, zvelebujete asasínské reality či jako detektivové pátráte a louskáte detektivní případy, spolu s dalšími jsou to znovu všechno déletrvající úrovně pro přemýšlivé, žádné rychlokvašky typu toho zabij, tohle seber a tamto najdi.
Assassins Creed Unity pro PC, PS4 a X1 v češtině vydal ConQuest 13. listopadu za cenu 1299-1699 Kč.
koupit na Xzone.
To vlastně platí i pro premiérovou kooperaci až pro kvarteto hráčů, jež má vlastní samostatné mise ve zcela otevřeném světě, citlivě doplňující Arnovo samostatné putování. Skvělé je, že koop lze hrát i bez parťáků, byť s přihlédnutím k jeho vyšší náročnosti na souboje je ještě těžší než singl. Ovšem pomocníci se mohou kdykoli připojovat i odpojovat, nicméně už tak chaotická Paříž v revoluci neposkytuje ani chvilku oddechu a celá skupina je mnohem více na očích, takže se připravte na neustávající bitky s nepřáteli.
Myslím, že tato náhražka kompetitivního multiplayeru, jenž nyní chybí, je čerstvým osvěžením série a bude na hráčské oblibě, jestli se kooperace ještě někdy objeví. Kvituji také citelně utlumené části v Abstergu, které mi už léta ničí zážitek skoro v každém novém dílu. V Unity se do současnosti podíváte vlastně jen krátce, byť v kůži Arna navštívíte také trochu jinou dimenzi, než je to 18. století...
VERDIKT: Na jedné straně atraktivní nový hrdina, skvělé prostředí, úžasná doba historie, velký rozsah i emotivní příběh. Na té druhé spousta technických chyb, uměle nadsazovaná obtížnost odkazující na ohavné mikrotransakce, léta ty samé pohybové excesy či třeba nucení hráče do stahování dalších aplikací a placení online hry. Byla by ale chyba hru zatracovat, protože je stále stejně plná krásy, poznání i dobrodružství jako její předchůdci, ale musíte tomu obětovat nyní už docela hodně.