Recenze Assassin's Creed: Revelations
Nechť odkaz Altairův a Eziův žije slavně dál!
Společný osud se naplnil. Tři postavy spojené historií završují svůj boj proti templářům již ve čtvrtém hlavním díle středověké série, který by měl být také tím posledním, v němž si zahrajete za sympatickou dvojici Altaira a Ezia. Ty samozřejmě znovu doplňuje současný Desmond, takže Revelations je prvním a zřejmě i posledním dějstvím, v němž můžete přímo a déle ovládat všechny tři chasníky.
Jakkoli eskapády celé trojice hru příjemně oživují, je třeba na úvod přiznat, že Revelations již není tak bohatá jako její dva předchůdci a v celé sérii je to snad vyjma úvodního dílu nejmenší a také nejkratší hra, byť v dnešních intencích je to stále mnohem bohatší titul, než valná část jeho konkurence. Střídmější je již jen nabídka lokací, v níž hraje jasný prim středověký Istanbul či chcete-li Konstantinopole, zařazující se mezi ta největší města celé série.
Ze zdobné Evropy do vyprahlé Konstantinopole
Řeknu vám, je to docela šok, protože když Ezio připluje z Evropy léta páně 1511 do pěkně vyprahlého a mnohem prašnějšího města na pomezí dvou kontinentů, rázem tušíte, že o okázalé zdobnosti renesanční Itálie tady už nezavadíte. Inu, nevadí, Istanbul má rozhodně svoje kouzlo a asi nemusím dokazovat, že i ty nejzásadnější pamětihodnosti v čele s obřím chrámem Hagia Sofia na svých místech. Byť má turecká metropole kvarteto rozdílných čtvrtí, od nuzné dřevěné zástavby až po výstavní paláce sultána, tak je zejména oproti italským velkoměstům na můj vkus již krapet plošší a méně rozmanitá.
I když drtivou část kampaně z Istanbulu nevytáhnete paty, tak se s Altairem i Eziem znovu projdete ještě po mnohem menším Masyafu a je to věru příjemné vzpomínání. Však zcela úvodní hratelná část právě ze zasněžené výspy asasínů patří v creedovském univerzu jasně mezi ty nejlepší! A samozřejmě v tom mají prsty zase ti zatracení templáři. Toho času totiž už pevnost říká pane někomu jinému, než vražedné sektě jako za časů děda Altaira. Nicméně jak Masyaf, tak i Istanbul strčila do kapsy poslední třetí a snad i nejmenší lokace hry, totiž geniální podzemní město v Cappadocii, jako již zcela smyšlená víska ve skutečné oblasti centrálního Turecka, inspirovaná skalním městem Petra v Jordánsku.
Do Cappadocie se ale dostanete až ke konci kampaně, když je velká škoda, že jen na několik málo misí. A venkov jako spojnice mezi lokacemi už v nové hře vůbec nenajdete. Atraktivní skalní město tajně vystavené v kamenném masívu by si ale zasloužilo mnohem větší pozornost, už jen z toho důvodu, že zdejší úrovně nabízejí ve hře asi ten nejlépe namíchaný koktejl tombraiderovského šplhání a velkých bitek s nepřítelem, který nyní ztělesňují opět skutečné persóny formátu tureckého korunního prince Ahmeta a jeho druha Manuela Paláiologose.
Starý dobrý Ezio opět v hlavní roli
Jakkoli se s Altairem vrátíte v retrospektivě do jeho doby z jedničky, tak hlavní protagonista Ezio je už notně prošedivělý padesátník, který se do Turecka vypravil hledat indicie k tajné Altairově knihovně, jež má být tím hlavním klíčem v jeho nerovném boji proti templářskému řádu. Víc nemůžu prozradit, protože příběh je i přes pár hluchých míst zhruba uprostřed kampaně znovu jasným majstrštykem celé hry. Ezio už je sice veleváženým mentorem, známým i za hranicemi starého kontinentu, ale průvodce a učitele mu v Turecku dělá dobromyslný šéf místního cechu Yusuf Tazim, kterého si jistě jako já velmi oblíbíte nejen kvůli jeho podobnosti se Sandokanem.
A podobně budete Eziovi přát, aby se znovu zamiloval do krásné a chytré Sofie Sorty, kusu italské krásy na území saracénů, který vám bude hodně pomáhat. Příběh pak naprosto logicky staví šedivého Ezia už do mnohem moudřejší roviny než kdy dříve, takže signore da Firenze už tolik nevraždí, jako spíše řeší a odhaluje další z velkých spiknutí proti dobrým pořádkům. Možná i proto se mi zdály zdejší souboje docela lehké v porovnání s minulým dílem. Však protivníci v tlupě nyní útočí znovu jen po jednom a tak když s Eziem v identickém ovládání odrazíte a zkombinujete svůj útok, v pohodě rozpáráte břichy celému regimentu. A není pomoci ani několika novým typům nepřátelských zbrojnošů, mezi nimiž hrají prim maskovaná sultánská garda janičářů nebo byzanští válečníci.
Obrana asasínských doupat na nový způsob
Kromě zmíněných nových lokací je opravdu velkých novinek hry méně než dříve, což se ale po tolika dílech dalo očekávat. Tou největší je jistě varianta na Defense Tower hry, opět logicky posouvající Ezia do role velitele a mentora. To, že na templářích vybojujete pod svoji vládu oblasti Istanbulu, totiž neznamená, že budou do smrti vaše. Občas je nepřátelé napadnou a vy je máte možnost odrazit. Když pak dorazíte na místo bitvy, s Eziem se postavíte na střechu jednoho domu, kudy se za chvíli proženou útočící jednotky. V časovém presu pak vybíráte z nabídky různých jednotek svých asasínů a barikád, a rozmisťujete je po bitevní lokaci, tedy na okolní střechy a za překážky.
V rámci několika vln útočníků pak za zabité nepřátele dostáváte body, za něž lze povolat další jednotky a posily. Pokud útok odrazíte, oblast dostanete zpátky pod kontrolu, nu a pokud nikoli, templáři převezmou patronaci a vy to můžete zkusit příště. Jakkoli jsem se prve obával, že to celou hru jen rozkouskuje, tak se nebojte, nic takového nehrozí. Obrana je totiž na vaší volbě, jestli se vydáte bránit, nebo to necháte na později, pro hlavní příběh to nutnost rozhodně není. A podobně je bránění svých držav docela minoritní záležitost, takže se tomu nemusíte nijak často věnovat. Co si vybavuji, tak za celou kampaň jsem se bránil všehovšudy třikrát a vždy úspěšně.
Vysouvací čepel dostala druhou šikovnou funkci
Výborný je ale zbrusu nový zachytávací hák, který Ezio dostane darem od Yusufa. Lze s ním zažít při boji plno legrace, když Eziovy bojové schopnosti, z dřívějška skrze dva profily a stejný koncept loutkáře už tak bohaté, rozšiřuje dále na podkopnutí nebo přitažení nepřítele, lze s ním pohodlněji šplhat, ale hlavně o dost zrychlí přesuny po střechách, kdy se s ním můžete zavěsit na lana a jako na kladce rychle jezdit mezi domy. Což se vzhledem k tomu, že Revelations zcela vypustil koně, dosti hodí, naštěstí transfer kanalizačními stokami nechybí, když je již ani nemusíte napřed renovovat.
Mezi čtvrtěmi se znovu nabízí lodní trajekt, nicméně vlastní loďku si zabrat již nelze, popř. se Ezio neštítí ani plavání, ale to je vesměs zdlouhavé, protože vodní kanály jsou v Istanbulu docela široké. Akčních vsuvek v kampani už je také méně, ovšem těch několik adrenalinových soubojů na koňských povozech nabízí velmi příjemné povyražení, stejně jako neomezené používání parašutu, na kterém se dá znovu parádně plachtit a stejně jako na lanovce při dopadu rovnou přizabít několik stráží pod vámi.
Ezio fušuje do práce pyrotechnikům
Nemusím asi připomínat, že Altair a zvláště Ezio je zde znovu dokonale smrtící, jeho vrásky mu na bojovnosti nic neubraly! Dokonce si nově umí vyrobit přes 300 druhů rozličných lekacích i smrtonosných bombiček, chce to jen najít, nebo zakoupit ty správné ingredience a pak je na speciálních stáncích do sebe namíchat. Pro hračičky jistě pěkná nová věc, nicméně já bomby vlastně ani nepotřeboval, zejména když jsem si později koupil u kováře silnou kuši a nabral do kapes plnou zásobu vrhacích a otrávených nožíků. Takto vybaven jsem v pohodě stačil i na dotěrné stráže s puškami na střechách, nicméně nyní už většinu práce mohou zastat vaši pomocníci.
Lze si tak vytrénovat rovnou několik věrných zabijáků, takže jsem si velice liboval, když jsem se postavil k nepříteli a místo abych vytáhl čepele a zadělal si svoji u krejčího právě vyměněnou tuniku krví, raději jsem zavolal mé druhy. Stačilo jen ukázat a písknout, načež se ze střechy sneslo několik přízraků a všechnu hrozbu přede mnou dokonale eliminovali. To sice psychicky odnesou pocestní, protože začnou panicky řvát, ale to zase rozhodíte něco drobných a tím jim dokonale zacpete nenasytné tlamy...
Přinejhorším lze mrtvoly kvůli posilám odtáhnout a samozřejmě je i prošacovat, však jednou to byla i má hlavní práce. V jedné povedené misi se totiž převléknete za přitepleného barda s loutnou a zatímco se bude sultánův večírek v zahradách paláce mezi vodotrysky bavit vaším příšerným popěvkem, tak vaši kolegové budou za zády publika dělat trochu špinavější práci, což vám určitě vykouzlí pobavené úsměvy na tvářích. Holt Ezio je sice zabiják, ale zpívat by kluk opravdu neměl...
Kromě těchto hlavních příběhových misí, jichž má Revelations v rukávu na šest desítek, se můžete dle libosti věnovat i vedlejším kratochvílím, jakými je znovu sběr pokladů a poschovávaných fragmentů paměti či svitků, dokonce si na sebe můžete vsadit a jít zpráskat pár troufalců do bojového klubu, plnit desítky různých výzev a úkolů, nebo se znovu věnovat ekonomické stránce věci a renovovat istanbulské památky a obchody, z čehož vám pak do banky pravidelně tečou hodnotné desátky. Pouze závody po střechách a kurýrní vložky jsem zde postrádal. Opět vám ale rády pomůžou různé cechy a frakce od zlodějů po žoldnéře a zrekrutované kolegy lze znovu posílat na vražedné mise do světa.
Tedy znovu solidní nabídka vedlejšího vyžití, která se pro 100% zkompletování hry stejně nedá odmítnout, protože dohrání příběhu vám dodá pouze 50% celé hry. Je ovšem třeba přiznat, že Revelations je podle mých propočtů určitě nejkratším dílem celé série, když mi příběh zabral stále slušných 13 hodin a s dokončením všech vedlejších misí hodin 18. Zatímco předešlé díly jsem jenom v kampani dohrál za 20, potažmo 16 hodin. Možná je to ale i tím, že poslední čtvrtina kampaně je dosti strhující, víte, že čmucháte po něčem velkém, takže jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a spěchal do cíle. Špičkovou kvalitu příběhu a náplně úrovní ukazuje i fakt, že jsem napínavou kampaň dokončil v půl druhé v noci po celodenním hraní. Tak jsem se nemohl od Revelations odtrhnout!
V tomto jsem také ocenil, že separátní mise za Desmonda, který je nyní lapen ve virtuálním světě Animusu, nejsou vůbec povinné a věnovat se jim tak vůbec nemusíte. Jsou ovšem zajímavé tím, že se zčásti odehrávají v premiérovém pohledu první osoby, kdy s Desmondem tak trochu bloudíte po krychlovitém programu Animusu a řešíte podobné hádanky s další cestou jako v Portalu, který stál těmto úrovním jistě za předlohu. Pravda je, že s nimi se herní doba ještě prodlouží, což obstarává taktéž online multiplayer. Ten je ale velmi podobný minulé verzi v Bratrstvu, však jsme jej podrobně představili nedávno v samostatném článku a mrkněte i na levý sloupeček s jeho separátním zhodnocením.
Krásné prostředí je někdy zrádné
Grafická stránka se od minula prakticky nezměnila, což znovu znamená naprosto parádní obrázek se znamenitými detaily a skvěle živoucím prostředím s dynamickou denní dobou. A nově i s podporou 3D. Občas mi v něm ale haprovala detekce pohybů, takže mi postava často udělala jiný pohyb, než jsem zamýšlel, nebo jej naopak vůbec nezvládla. Však kolikrát jsem se místo skoku a přichycení jen odrazil od stěny domu a zřítil se na ulici. Naštěstí je toto jediná větší bolístka celé hry, když nepočítám jeden zásek, jehož protagonistou byl NPC kolega-trubadůr, jenž se zasekl u zdi a odmítal jít dál, takže se nemohl spustit skript a mise se nedala dokončit.
Assassin's Creed: Revelations pro PS3 a X360 v angličtině již je v prodeji (PC verze s českými titulky bude následovat 2.12.2011.)
Zakoupit na Xzone
Velkou poklonu ale nakonec musím znovu vyseknout Jesperu Kydovi, jenž spolu se symfonickým orchestrem ze švédského Malmö složil a nahrál zase naprosto famózní muziku s chóry a orientální vůní, která skvěle podtrhuje vynikající atmosféru středověké osmanské říše ve hře. Což je ale známá parketa, v níž vynikají vlastně všechny předešlé díly.
VERDIKT: Jakkoli je Revelations v porovnání se svými staršími bratříčky již krapet střídmější hra, tak se jedná znovu hlavně na poli příběhu o parádní středověké dobrodružství, nyní dokonce rovnou se třemi hratelnými charaktery a ve zcela nových lokacích. Velkých novinek tentokrát už není mnoho, ale to vůbec neznamená, že byste si hru neužili, ba právě naopak. Hra vás znovu pohltí jako dobře napsaná knížka hlavně strhujícím dějem a čerstvými postavami, které vám budou škodit i pomáhat.