Dojmy z Assassin's Creed: Revelations

Ještě před otestováním singleplayerové kampaně plné hry jsme si krátce zahráli multiplayer nového dílu Assassin's Creed na PS3. Ukázka byla velmi podobná minulé multiplayerové části z bratrstva, takže znovu nabídla skoro identické zápasy o přežití až v osmičce hráčů na třech menších a kompaktních mapách. Multiplayerová ochutnávka obsahovala taktéž devítku nových templářských charakterů, z nichž tři jsou ženy, v plné hře jich bude samozřejmě ještě více.

Ve hře nešlo vůbec nic nastavit, přístupná byla pouze položka tréninkového programu Absterga, čímž se myslí právě multiplayerová složka hry. Multiplayer si odbyl premiéru v sérii už v minulém bratrstvu a podle všeho to vypadá, že ani jeho druhá reinkarnace nebude o moc odlišná. Vyzkoušeli jsme si tak kvarteto herních módů. Wanted Mode je určen pro 4 až 8 hráčů, kteří se utkají v jediném kole na 10 minut. Tento mód, kdy jste honič a vrah přiděleného cíle, načež někdy jiný jde i po vás, je už středobodem bratrstva, tady je vlastně podruhé lautr to samé.

Také z bratrstva obnovený Manhunt Mode už je striktně týmový mač (2 skupiny po 2-4 hráčích) na 2 x 5 minut, kdy se skupiny navzájem střídají jako lovci a oběti. V prvém případě máte zlikvidovat co nejvíce protivníků, načež jako oběti musíte zase svým vrahům co nejdéle zdrhat, nebo se ukrývat. Deathmatch mode je pak nová a primitivnější varianta Wanted režimu, pro niž platí stejná pravidla, ovšem bez jakýchkoli hledacích pomůcek, jako je třeba kompas.

A konečně poslední čtvrtý týmový režim je zcela nový a má název Artifact Assault Mode, přičemž vám už je asi jasné, že v něm jde o ukradnutí nepřátelského artefaktu, jenž je umístěn na základně protivníka, a máte ho donést do bezpečí svého domova. Samozřejmě i v tomto lze normálně zabíjet protivníky a samozřejmě i civilisty. To když vás oběť ošálí svým umným maskováním nebo skrýváním. Kupodivu i přes jasně největší důraz na taktiku mě ze všech bavil asi nejméně, protože byl závislý na dobré kooperaci v týmu, nicméně obyčejnější skrývání a vraždění mě tak nějak imponuje více.

1 of 5

Caption

Attribution

Abych řekl pravdu, ani celý zkušební multiplayer mě prakticky v ničem nepřekvapil, od minulého dílu abych velké novinky skoro hledal lupou. Hratelnost je prakticky stejná, stále ale jde o zajímavé nahánění vrahů a obětí, kterého jsem se ale minule nahrál až dost a nějak mě to znovu už tolik netáhlo. Sice tu máme nové postavy, ale ono je vlastně úplně jedno, koho si vyberete, protože se kromě unikátních animací poprav od sebe kromě nesených zbraní v ničem neliší a jsou ve všem naprosto rovnocenné, což by ale jinak ani nešlo zařídit.

A nepřekvapí ani trojice map situovaných do městečka Antiochu, istanbulské čtvrti Galata a okolí anonymní staré nemocnice. Lokace jsou totiž všechny stejně rozsáhlé a nechybí automaticky zavírané brány pomáhající utíkajícím obětem nebo rychlé výtahy na střechy. Tradiční je také levelování vaší postavy skrze absolvované zápasy, kdy je prozatímním vrcholným stupínkem ten třicátý, na nějž musíte nasbírat přes 187 tisíc zkušenostních bodíků, což vám zabere pěknou porci hodin. Pokud se vám daří, za seanci obecně nasbíráte několik stovek až tisíc bodů do konta.

Přitom největší odměnu 800 bodů obdržíte za donesení dalšího nepřátelského artefaktu do své základny a nejmenší počet deseti bodíků se vám připíše za každých 5 sekund v úkrytu (seno, lavičky...), pokud zrovna hrajete jako lovená zvěř. Za obyčejné zabití je pak rovná stovka, takže z těchto počtů si můžete lehce představit, kolik toho musíte na dosažení finálního levelu odehrát. Za nasbírané bodíky a dosaženou úroveň si opět tradičně odemykáte nové schopnosti, kterých je v hře celkem osm. Kromě klasik, jako jsou házecí nožíky nebo kouřová bombička jsem si oblíbil hlavně morfování, kdy si vytvořím vlastní duplikát. Kolikrát jsem se dobře bavil, když se honič nemohl vůbec rozhodnout, které z dvojčat je to pravé.

Další vylepšení postaviček nabízí kvarteto perků, ty už jsem ale používal méně, neb je nepovažuji za tolik důležité, jako praktičtější a silnější nové schopnosti. Snad jen perk Blender je výborný tím, že pokud se zamícháte do davu, tak jednoho civila také změní na vaše identické dvojče. Kromě toho se vám postupně zpřístupňují ještě násobiče při zabíjení nebo naopak bonusy, pokud se vám zhusta nedaří a třeba ztratíte několik cílů za sebou, což je dobrá berlička pro méně schopné hráče, aby se jim hra při neúspěchu hned nezprotivila.

Pokročilejší je možnost většího přizpůsobení postavy, kdy si postupně můžete vybírat z různých erbů, navolit si vlastní jméno, ve čtyřech bodech měnit oblečení vaší postavy, nebo jí také vybrat jinou zbraň. Kvůli zpestření tvůrci do multiplayeru vložili také 50 nepovinných výzev, v nichž máte za úkol provést nějaký speciální úkon, který nelze splnit na počkání. Jeden z nich třeba spočívá v zabití oběti, která se ukrývá v davu, zpomalení oběti nožíky před vlastní exekucí apod.

Nakonec samozřejmě nechybí ani online statistiky a žebříčky, které vám také příkladně oznámí, že váš přítel dosáhl ve stejné hře určitého skóre, ať máte co překonávat, aneb podpora zdravého soutěžení v komunitě ani zde přece nemůže chybět.

Z této malé ochutnávky multiplayeru je vidět, že nějaké velké novinky v této části hry asi do budoucna nelze očekávat, leda že by si ty největší špeky tvůrci schovávali až do plné hry. I podruhé se multiplayer v Revelations hraje vlastně skoro stejně jako dříve (jestli je to dobře nebo špatně si musí rozhodnout každý sám), byť těch několik nových postav, lokací, režimů a schopností asi bude mnohým k dobré zábavě stačit. Já jsem ovšem mnohem více zvědav na historickou kampaň pro jednoho hráče, v níž celá série ostatně vždy jasně vynikala.