Dojmy z Assassin's Creed 3: Liberation pro VITA
Jaký je malý velký Assassin na cesty s ženskou hrdinkou?
Dvojici úrovní z Assassin's Creed III: Liberation pro PlayStation Vita jsem hrál bezprostředně po dokončení dvojice úrovní z velkého Assassin's Creed III a kdybych nezíral na dámské pozadí, možná bych i zapomněl, že hraji zmenšenou verzi. Liberation v základu funguje a ovládá se úplně stejně, jako její větší sourozenec na PS3. Což je, prosím pěkně, kompliment.
Aveline, ona zbrusu nová hrdinka-vražedkyně, disponuje stejnou plejádou schopností, jako její severoamerický poloindiánský protějšek Connor. Také disponuje vystřelovacími čepelemi, také umí střílet z pistolí i házet bomby, také dokáže v hloučcích nepřátel rozjíždět smrtelnou taneční choreografii a také jí samozřejmě nedělá problém během několika vteřin vyšplhat na desetimetrový barák a z něj skočit templářovi za krk.
Jistě, dohled není tak daleký jako v AC3 pro domácí konzole, grafika není tak detailní, modely courajících postav ve městech se více opakují a celkově je obraz hranatější. To je prostě dané hardwarovými limity konzole PS Vita a, ruku srdce, asi i faktem, že Liberation se věnoval jen zlomek vývojářů, co plnohodnotnému AC3.
Přesto se mi handheldová inscenace hrála skvěle a dokonce i nenásilně využívala dodatečných ovládacích možností PS Vita. Když jsem měl v louisianském pralese pádlovat na kánoi, mohl jsem místo prostého mačkání tlačítka provádět tahy na zadním dotykovém displeji, přičemž "hladil-li" jsem konzoli vlevo, Aveline pádlovala ne levé straně a vice versa. Drobné detaily, které potěší. Stejně tak mi sedla možnost měnit vybavení v dotykovém inventáři přímo na obrazovce - bez nutnosti scrollovat v menu jsem jednoduše ťuknul na tu a tu zbraň, a vmžiku byl zpět ve hře.
Obě dvě úrovně se samozřejmě točily kolem nutnosti někoho skalpovat. Na rozdíl od Connora se však odehrávaly v jižních státech dnešních USA. První byla zasazena do roku 1765, do zmiňované Louisiany, a coby správná kolonizátorka měla Aveline za úkol odpravit ministranta jakéhosi domorodého kmene. Ještě předtím se však musela vypořádat s krokodýlem, který na ní, v rámci vpravdě laciné QTE scénky, vyskočil.
Následovalo trochu bloudění hustým lesem a občasné narážení do známých, bíle problikávajících digitálních stěn, zamezujících vstup do ještě neobjevených oblastí. Nakonec jsem se nechal navigovat minimapkou v rohu displeje, až jsem došel ke ztroskotané lodi, jíž okupoval nepřátelský "gang". Než jsem vůbec stihl vymyslet plíživý postup, už se na mě hrnuli a jaké bylo mé překvapení, když ani ne za půl minuty už všech pět potížistů leželo v louži vlastní krvi a Aveline neutrpěla snad jediný škrábanec. Zřejmě nějaká super triviální obtížnost, navíc ještě ulehčená vyskakujícími symboly nad hlavami nepřátel, které značí jejich úmysl útočit - jednoduše zhatíte stisknutím tlačítka pro protiútok. Znáte už třeba z Batman: Arkham Asylum.
Největší šok ale stejně přišel až poté, když jsem hledal ministranta a zjistil, že celou dobu stojí na dřevěném ochozu sotva pár metrů nad dějištěm potyčky, že mu to je zjevně úplně jedno, a že má pod sebou příhodně postavený žebřík… Šlo o verzi, kterou autoři ukazovali již v létě, tak doufám, že takovéto kiksy v umělé inteligenci ještě stihnou vyladit nebo už dokonce vyladili. Být to velký Assassin's Creed, protagonistka už má přeci nohy na ramenou a snaží se dopadnout zběsile prchající cíl.
Druhá úroveň, jíž jsem okusil, připomínala sérii mnohem znatelněji. Odehrávala se klasicky ve městě, konkrétně v New Orleans z roku 1771 (tedy šest let poté) a úkolem bylo sejmout jistého naboráře. Zřejmě nabíral pro špatnou stranu. Tohle už byl vážně Assassin se vším všudy - prodíral jsem se davem, hledal cestu do hlídaných kasáren, šplhal po domech, skákal po střechách, čmuchal oběť, tiše při tom eliminoval nahoře hlídkující stráže, sledoval cíl a čekal, než dojde do nějaké příhodné lokace.
Netrvalo to dlouho, naborář nemoudře zašel do skladu pod otevřeným nebem, kde jsem na něj buď mohl klasicky skočit, nebo, za extra bodové ocenění, střelit do sudu se střelným prachem a vyvolat tak dojem nešťastné náhody. Nemluvě o tom, že exploze přilákala celé okolí, avšak má sličná vražedkyně se už tou dobou procházela po ulici. A jen tak z hecu lidem vybírala kapsy.
Assassin's Creed III: Liberation pro VITA vyjde spolu s Assassin's Creed III 30. října.
rezervovat na Xzone a získat in-game bonusy.
Assassin's Creed III: Liberation je působivou demonstrací AnvilNext enginu, který pohání velkolepý Assassin's Creed III pro domácí konzole, avšak zároveň je schopen velice dobrého fungování i na PS Vita. Liberation tak lze řadit mezi nejlépe vypadajících tituly na Vitu - s Uncharted: Golden Abyss coby jediným objektivním konkurentem - a snad také nejlépe hratelné. Ukázka přislíbila, že nejde jen o levný doprovod na okrajovou platformu kvůli dlouhodobé spolupráci se Sony, ale o plnohodnotnou, smysluplnou záležitost.
Bylo by sice naivní čekat zážitek srovnatelně propracovaný jako Assassin's Creed III, ale vlastníte-li Vitu a netrpíte-li vyslovenou averzí vůči bílým kapucím totálně znemožňujícím rozhled, Liberation by mělo více než uspokojit. Už jen proto, že hrdinka Aveline nosí namísto kapuce slušivý pirátský klobouk.