Assassin's Creed: Brotherhood multiplayer
Úsměvné historky z onlinu.
Takový útok je samozřejmě špatný, protože honič zabil NPC chudáka, což se nemá a hra to ve skóre také náležitě reflektuje, stejně jako vás pro tuto chvíli vymaže z hledáčku onoho popleteného zabijáka. A takové úsměvné situace tu jsou na denním pořádku. Jako kurtizána se zamíchejte do procházecího davu vašich kolegyň a honič nemá šanci, navíc vám postava bude sama putovat ve skupině a vy tak obhlédnete situaci. Přinejhorším jsou tu dále i úkryty jako kupky sena, balkonky, a výborná jsou pulsující vrata, jimiž zdrhnete, a oni se okamžitě zavřou, takže honič to musí vzít oklikou.
Ono samozřejmě obyčejně postačuje prostě chvíli utíkat, a pokud vás honič nedoběhne, nebo se nezaseknete, tak máte za moment padla. V poslední chvíli sice můžete ještě honiče omráčit, pokud to stihnete dříve, než vytasí zbraň, ale to se mi po pravdě nikdy nepovedlo. Takže zpravidla prostě beru nohy na ramena, nebo se pohybuji tak, aby mě můj honič nelokalizoval. Jenže pokud zrovna třeba vedete bodování v seanci, tak na vás hra pustí klidně celou smečku až tří honičů a to už je těžké pořízení.
Budiž jim k duhu, že většina honičů se v poslední chvíli prozradí během, takže vám jako lovené dá hra ihned na srozuměnou, že opodál stepuje jakýsi predátor a tak rychle do zaječích! Jakkoli je tento princip hry na honěnou jednoduchý, tak jeho bodování je dosti propracované. Kromě kvantity vašich vražd se totiž počítá ještě jejich kvalita, tedy jestli vraždíte inkognito neprozrazeni, z nízkého či vysokého profilu, z letu, pádu, visení, na dálku, na blízko, s útěkem oběti či bez apod.
Samozřejmě se na to můžete vykašlat a prostě kuchat na potkání co to jde, protože stisknutí jednoho tlačítka u oběti dokáže každý, ale systém výzev vás nutí trochu více myslet. Přes sedm desítek úkolů tak čeká na splnění, resp. se jejich stupnice hraním pomalu naplňují a vy si vždy můžete lehce zkontrolovat, na co se zaměřit a jak na tom jste. Podobně si samozřejmě zvyšujete i váš vražedný level, do prozatímní konečné na padesáté příčce se hodně zapotíte.
O motivaci tu nouze rozhodně není, protože kromě levelování, si za úspěchy ve hře jednak odemykáte nové postavy, jejich oblečení, i barvy, ale i nové bonusové dovednosti, zde rozdělené na ability, perky a streaky. Ability znamenají různé pomůcky a nové zbraně do hry, jako kouřové bombičky pro zmatení honičů, sprint na několik způsobů pro rychlejší únik, nebo možnost dočasných převleků a iluzí. Jejich použití je omezené a dočasné, nicméně perky zase trvale vylepšují určité dovednosti, jako třeba rychlost šplhání. Nu a streaky znamenají další bonusy do skóre za úspěšné řady vražd, nebo úniků.
Multiplayer Brotherhoodu se tak díky tomu dobrému nápadu na honiče a honěné, kdy jste obojím najednou, podařilo do hry vpravit jindy neviděný prvek, a tím mám na mysli pěknou dávku napětí. Hledáte v davu, ale při tom se klepete a po očku pátráte po vašich lovcích. Vítězný úšklebek po dokonalé vraždě vám poté zmrzne na rtech, když se k vám blíží rozhodným krokem ze tří stran vaše popravčí četa. Co udělám? Uteču, půjdu do zdi, budu ze sebe dělat jedničky a nuly? Á stejně pozdě, smrt je zkrátka milosrdná i zde.
Navíc je Brotherhood díky tomu plný dalších úsměvných situací. Jednou jsem se jako neopatrný honič prozradil, a oběť si to hned hrnula na střechu. Skočil jsem za ní, ale aniž bych to věděl, tak jsem šlápl na kuří oko výtahu hned vedle, jenž mě v trysku vynesl na střechu. Chvilku jsem nevěděl, která bije, a tak jsem chtěl seskočit zpět na zem, načež přímo metr přede mnou najednou vykoukla moje oběť. Jí jsem tak pohodově v cuku letu jedním kopem vyoral řepu, načež ta i s kořenem spadla dolů. Jindy už už otevíráte rybičku v kapse, načež jiný kolega rozpáře vaši oběť těsně před vámi a vy tak musíte znovu čekat na další zadání. Podobně jsem se dobře nasmál u jedné ženštiny, která jaksi pozapomněla, že skočit do sena není záhodno přímo před honičem. Takže jsem jí nechal se vymáchat ve slámě, zapálil si cigárko, a jak jí vykoukla makovice, hned jsem jí tu slámu trochu načervenil!
Jasně, můžete namítnout, že osm map je málo. A že vlastně pouze jediné zaměření těch několika málo režimů, na to samé vraždění jen při osmi hráčích, se rychle ojí. Ale kupodivu já to tak nevidím. Ano, multiplayer je sice do počtu k nepoměrně rozsáhlejšímu singlu, ale žádné druhé housle nehraje. Sice asi není pro každého, ale jako příjemné, úsměvné a hlavně řádně napínavé povyražení funguje báječně.