Recenze Assassins Creed 3
Souboj Asasínů s Templáři na pozadí Americké revoluce.
Ani nevím, čím bych na úvod recenze začal, protože se mi za zády hlásí opravdu velká směska dílků ze skládačky jménem Assassin's Creed 3, v níž je až na pár malých kousků vše takřka dokonalé. Ale jako první vás naťukne určitě grafika, v níž nový engine Anvil Next hned zkraje ukazuje, že se jasně jedná o nejpohlednější díl série a jednu z graficky nejpovedenějších her, ždímající maximum ze starých konzolí. Interiéry jsou pečlivě detailní a plné pohybu stejně, jako nedotčená a svěží panenská příroda v příhraniční divočině, která tvoří spolu s dvěma velkými městy Bostonem a New Yorkem zdejší rozlehlý svět.
K dobru přidávám i vaše "panství" v azylu Davenportské usedlosti a nepočítaně malých vísek a městeček, která jsou rozeseta po hraniční oblasti. Třetí díl v tomto překonává všechny své předchůdce obří rozlohou zdejšího světa, který i v sedle koně z jedné strany na druhou projedete za dlouhé minuty.
Jediná místa, která mě tolik nenadchla, jsou obě města. V době Americké revoluce to totiž byly jen spíše anonymní myriády dřevěných či cihlových domků, v jejichž zákoutí jsem se neustále ztrácel. Itálie zkrátka nasadila laťku velmi vysoko, zde podobně impresivní architekturu neuvidíte. Což ale neznamená, že se zde budete nudit, protože méně působivé městské prostory hra dokonale vyvažuje takovým hemžením a životem uvnitř, že na nějaké rychlejší cestování v ulicích můžete z fleku zapomenout.
Zdejší promenády jsou doslova ucpány všemožnými lidmi různého postavení i zaměstnání, do toho budete odkopávat domácí zvířectvo a uhýbat před dostavníky konvojů a hokynářů. Daleko volněji je pak na hranicích, tedy v přírodní lesnaté části Ameriky, kam se ale nedostanete z měst přímo, nýbrž mezi přechody hra vždy nahrává. Právě zde jsem s Connorem našel ten největší klid a pohodu, protože úchvatně zpracovaná krajina má konkurenci pouze v Red Dead Redemption, byť jeho příroda je mnohem vyprahlejší.
Cesta z města a lov na přilepšenou
Nakonec zde v loukách, polích, kopcích, horách, jezerech a malých vesničkách strávíte ve hře nejvíce času cestováním, byť vás nejvíce špinavé práce stále čeká ve městech. Já ale raději unikal pryč do ticha přírody a věnoval se buď mírumilovným vedlejším úkolům, nebo prostě lovil. Lov je zde velmi důležitý, neboť za kožky a další stažené proprietky ze zvířat (někdy jich tu ale je podivně tolik na jednom plácku, že to vypadá jak safari) obdržíte pěkné sumy peněz. Jen si musíte dávat pozor na místní dravce v podobě medvědů, rysů či vlků, kteří vás neváhají ze zálohy napadnout.
Ostatně to samé můžete dělat i vy, však už jen taková číhaná u návnady za paprsků zapadajícího slunka nebo v tajemné ranní mlze a deštíku je parádním zážitkem, že jsem až zapomínal na krvavý podtext neustálého souboje mezi asasíny a templáři. V tomto má hra ještě před Connorem jeden veliký a nečekaný zvrat, však mého indiánského přítele jsem si vpravdě moc neoblíbil a považuji ho za nejméně sympatického hlavního hrdinu série.
Však považte, že Connor jako přírodní muž málo mluví, a když už, tak dost nevybíravě, má opuchlý obličej jak po průletu vosím hnízdem a vůbec s ním není tolik legrace jako s charismatičtějším Eziem nebo tajemnějším Altairem. Ostatně způsob, jakým hra Connora uvádí na asasínskou cestu bohužel není moc povedený a řekl bych, že až takový násilně vytvořený. Indiánovi totiž jde hlavně o osobní mstu za příkoří z dětství a k sektě se nachomýtne skoro náhodou, jakoby otevřel skříň po dědečkovi, v níž se ukrývá léta nepoužívaná uniforma.
Nové a jednodušší souboje
Connor je sice svéráz, ale v soubojích by mu jeho dva předchůdci sotva stačili. Assassin's Creed 3 totiž představuje inovované souboje s novým auto zaměřováním a velmi intuitivním ovládáním, kdy jedním tlačítkem útočíte, druhým se bráníte a třetím střílíte či používáte další vybavení. Osobně mi tak bitky přijdou jednodušší, než minule, když se nyní výpady skvěle řetězí a při dobrém krytu vám hra ve zpomaleném okamžiku dá vždy na výběr, čím útok dokončíte.
Na každého platí něco jiného, takže odstrčení, vyražení zbraně či naopak chycení jako živý štít se dá skvěle kombinovat. Ano, zde je radost bojovat, takže jsem ani nemusel tolikrát střílet. Pistole i muškety se totiž extrémně dlouho nabíjí. To už jsem si více oblíbil zcela novou zbraň v podobě malého oštěpu na dlouhém laně, skvělém nejen na zvířata, jimž tolik nepotrhá kůži jako kulky, takže má jejich kožka větší cenu, ale i na lidi, které s tímto vynálezem můžete likvidovat v tichosti na mnoho způsobů.
Nové je i vraždění za pohybu útočníka i vaší oběti a prácičku usnadní i dvojitá vražda na jeden zátah, protože Connor disponuje čepelí v každé ruce. A pokud vám poteče do bot, tak se již nechá celkem v pohodě za šarvátky zdrhnout. Asi nejméně povedenou částí hry jsou ale AI protivníci, rekrutující se zejména z řad britských červenokabátníků s mušketami. Jednou vás spatří krytého i na desítky metrů a jindy na ně můžete z metru mávat a oni budou zcela neteční. Protože velká část příběhových misí vyžaduje kradmý postup bez prozrazení, debilita stráží vám kolikrát připraví horké chvilky a způsobí mnohé restarty.
Drsnější příběh a historický buřič
Jakkoli souboje díky povedenému načasování a praktickému krytí trochu změkly, příběhové mise jsou zase o něco obtížnější, a to i díky častějším hlídkám a vůbec mnohem většímu počtu nepřátel na scéně, než na vás vrhaly všechny předešlé hry. Však kolikrát budete svědky monstrózních bitev stovek vojáků s mušketami a děly, mezi nimiž se budete jako špion dovedně proplétat. Connor je totiž tady takový pěkný nezmar, skoro jako indiánský Forrest Gump.
On je prostě u všeho. Když hra zakomponuje do příběhu nějakou slavnou historickou událost z té doby, mohawk je vždy u toho a mnohé takové akce rovnou sám provádí. Např. ve slavném "Bostonském pití čaje" osobně vede skupinu vzbouřenců k sabotážím na lodě s čajem a hodně mě rozesmál i samotný akt podepsání Deklarace nezávislosti, u něhož také Connor vykukoval doslova z první řady. Celé to pak znamená, že hra je již mnohem více fikcí než historickým eposem, nicméně stále s pevnou nití skutečných událostí a osobností, kterých tu znova potkáte dost.
Hned na úvod jsem tak narazil do hrudi Benjamina Franklina a potykal si s George Washingtonem, nebo plival na Charlese Lee. Je ovšem pravdou, že s žádnou osobností už nebudete tak pevně spjati, jako Ezio s Leonardem v italských kapitolách. Na druhou stranu si zase zahrajete za nejvíce figur v historii. Hra je totiž nebývale roztažená rovnou přes tři desetiletí a tak můžete ovládat jak Connora od jeho dětství až k dospělosti, tak i dalšího malého indiána, jednoho tajného protivníka, samozřejmě Desmonda a dokonce i orla…
Naštěstí jsou Desmondovy mise znovu spíše upozaděné, byť vás kluk v mikině protáhne rovnou přes několik exotických lokací, což je další zpestření již tak rozlehlého světa. Moji averzi k němu ale ještě přiživil "vyšší cíl" v podobě spasení světa před sluneční erupcí. Když jsem vždy vypadl z Animusu do kůže Desmonda a zachraňoval tak celý svět, trochu mi to zkazilo náladu, protože o tyto generické zápletky moc nestojím.
Hurá do vody!
Nejparádnější novinkou třetího dílu jsou ale námořní bitvy, kterých se účastníte rovnou jako kormidelník i velitel přímo na palubě válečné lodi. Kromě tradičního velebení své usedlosti totiž časem postavíte krásnou plachetnici a vydáte se drtit nenáviděné Brity i na volné moře. Námořní bitvy jsou zde vykresleny snad lépe, než v kdejaké námořní strategii, protože Connor nejenže plně ovládá loď skrze své příkazy námořníkům, ale řídí a zaměřuje palbu na nepřátelské lodě.
Už jen ten rej, když dáte rozkaz k plnému spuštění plachet (přes plachty ovládáte svoji rychlost), je doslova fantastický, jak posádka hbitě maká na palubě a stejně pracují při nabíjení i střelmistři. Možná jen škoda, že tyto bitvy nejsou více zakomponovány do celého příběhu a tvoří spíše jen vítané zpestření jako nepovinné zadání. Podobně i dříve hodně diskutované lezení po stromech není až tak časté, protože kupodivu nemůžete vylézt na kterýkoli porost, ale jen na přesně dané stromy s větvemi k zemi, kterých je ale jednak málo a druhak je v tom lese ihned nepoznáte.
Krapet promarněná divočina
Vůbec ty proklamované novinky v divočině jakoby tvůrci ne zcela dotáhli do úplného konce. Stejně tak sice zasněžená země a sněžení vypadá opravdu působivě, ale vysoké závěje vás nakonec ani moc nezpomalí a nějak se zapomnělo na pořádné stopy lidí i zvířat. V tomto třeba váš koník, vždy připravený na zapískání, chodí ve sněhu jak lehkonohá víla. To vám ale stejně moc nepomůže, protože jej zase uvězní kdejaký výčnělek a šutrák a kobyla líná skoro nic neseskočí, takže jezdit v divočině v sedle je malé utrpení.
Mezi nepovedené části bych řadil i páčení zámků, kde vyrostou méně zruční či na motoriku postižení hráči. Kombinace držení a otáčení rovnou dvou páček najednou a k tomu ještě ťukání do tlačítka (!) mi přijde jako úchylnost nejvyššího kalibru. Navíc nepřesně funguje správná poloha při otáčení šperháky, takže se mi několikrát stalo, že jsem truhlu neodemkl ani přesným postupem. To už je lepší se věnovat jiným vedlejším eskapádám, kterých je nejen nejvíce v sérii, takže je budete plnit skoro déle, než hlavní příběh, ale jsou příjemně rozmanité a otvírají se postupně, takže klidně i pár kapitol před koncem narazíte na nové možnosti.
Naštěstí se za úkoly nemusíte nutně vláčet na světa kraj, protože rychlé přesuny znovu nechybí, nicméně váže se k nim velmi otravná chyba, kdy vás hra sporadicky hodí úplně jinam, než kam jste měli namířeno. Až třeba na třetí pokus a dlouhé minuty loadingu se dostanete teprve tam, kam vás hra měla přesunout. Mě se to stalo dvakrát. I když na vývoj měli tvůrci nejvíce času, je zkrátka vidět, že nový silný engine nedokázali zcela vyladit a trojka je tak zatížena podobnými chybkami možná více než dříve. Nicméně možná nedodělky opraví hotový day-one patch, připravený již na den vydání hry.
Assassin's Creed 3 vychází na PS3 a X360 s českými titulky a manuálem ve středu 31.10., PC verze bude následovat 23.11. a WiiU v angličtině 30.11.
koupit na Xzone s dárky a bonusy.
Když ale vezmete v potaz skutečně obří rozsah hry, nabízející dokonale živý a spojitý svět s rozmanitou herní náplní pod zemí, na povrchu, na vodě i ve vzduchu, asi to hře rádi odpustíte. Jestli vám někdo dá za vaše peníze opravdu moře zábavy, je to právě Assassin's Creed 3, jako zcela největší díl celé série. Však jen příběh mi zabral skoro 20 hodin, a pokud bych plnil všechny vedlejšáky, dostal bych se k dvojnásobku. V žebříčku jsem si toto ověřil, však jednomu hráči na konci hry počítadlo ukazuje přes 35 hodin a to nemá zdaleka vše na 100% splněno. Myslím, také další příjemný důkaz ohromného rozsahu celé hry. A nakonec dobrá rada: nevypínejte hru před závěrečnými titulky!
VERDIKT: Třetí díl sice pro někoho nemusí být nutně ten nejlepší (např. pro mne je to dvojka), ale je jasně nejkrásnější, nejrozlehlejší a nejbohatší Assassin's Creed všech dob. V opravdu nádherném ztvárnění se tu stanete vrahem, politikem, lovcem, bojovníkem, obchodníkem, manažerem, námořníkem a mnohými dalšími v milionu rozmanitých poslání a úkolů, kterými důkladně popoženete americký boj za nezávislost v takřka dokonalém herním eposu.