RECENZE 2. série The Walking Dead: All That Remains

Druhá série The Walking Dead to má zatraceně těžké. Zatímco od první řady nikdo nic moc neočekával a o to větší to byl (příjemný) šok, dokonce takový, že hra začala sbírat kopu ocenění za nejlepší hru roku, druhá série se bude s tou první neustále srovnávat. Lidé budou očekávat nějaký posun. Budou očekávat, že hra bude vypadat lépe, bude fungovat lépe, že bude plná nových nápadů. Bohužel, včera vydaná první epizoda All That Remains tato očekávání tak úplně nenaplňuje.

Graficky, herními mechanismy a vším ostatním se od první série neliší. Pořád se musíte potýkat čas od času se zlobivou kamerou, postavy jsou neustále prkenně animované a pořád se většinu hry posouváte kupředu pomocí starých dobrých mačkacích QTE sekvencí. A ty jsou na vás tentokrát ještě o něco přísnější, protože je tu hned několik pasáží, ve kterých když něco nestihnete správně stisknout, zemřete a musíte začít pěkně od začátku. Což je poněkud frustrující a v první sérii i když jste občas něco pokazili, příběh pokračoval dál. Jenom holt někdo umřel nebo se něco nepříjemného stalo.

Jedna věc se ovšem od první série změnila. A je to asi to nejzásadnější. V první sérii jste ovládali vězně Leea, dospělého muže, jehož charakter jste si mohli od počátku vybudovat - mohli jste být hodnou, smířlivou postavou, která se vše snaží řešit pomocí konstruktivního dialogu nebo agresivním chlápkem, který ví, že musí udělat všechno pro přežití.

Tentokrát už hrajete za Clementine, malou dívku, která už není ta vyjukaná holčička s culíčky, kterou jste potkali v prvním díle první série, ale pořád je to malá holčička. Je jasné, že nepřepere dospělého muže nebo nevezme sekyrku a nepůjde pobít pár zombíků. Tady se bude spíše utíkat, ukrývat, a když dojde na nějaký konflikt, automaticky jako hráč se budete snažit využít její nevinnosti.

V tom je vlastně druhá série The Walking Dead nejzajímavější. Telltale Games umí vyprávět zajímavé příběhy a dokážou i v krátkých scénách a na malém prostoru vybudovat nečekaně komplexní postavy, ale tentokrát se jim podařilo i to, že dovedli pozměnit chování hráčů. Jakožto Lee jste si mohli dovolit být občas drsní a ukázat, kdo je tady pánem. Jako Clementine jste neustále v defensivě, víte, že nemáte příliš mnoho sil a schopností a musíte využívat všeho, co je vám k dispozici - zejména toho, že jste malá holčička s culíčky, která by od pohledu ani mouše neublížila.

Ne, že by vám hra nedávala možnost volby a i jako Clementine si můžete hrát na drsňačku, ale instinktivně víte, že to bude působit spíše trapně a směšně. A proč se zrovna o tomhle tak rozepisuji? Telltale Games totiž minimálně díky tomu opět dokázali vnést do The Walking Dead něco zcela originálního. Něco, co jsme dosud v žádné hře neviděli a neměli možnost zažít. Jistě, i v The Last of Us jste občas hráli za malou Ellie, ale tam vás hra vodila za ručičku a netestovala vás jakožto hráče v tom, zda změníte hráčské chování podle toho, koho ovládáte.

Škoda jen, že právě tohle je na epizodě All That Remains vlastně to nejzajímavější. Jinak zůstává vše při starém. Většina hry je postavená na dialozích, sem tam musíte prozkoumat velmi malou a omezenou oblast, abyste třeba našli něco k jídlu. V první epizodě je pouze jedna jediná opravdu delší herní část, kdy si volíte cestu postupu a prozkoumáváte okolí. Navíc to všechno dohrajete za slabou hodinku a půl, což se možná podepsalo i na o něco nižší ceně, než v případě epizod z první série.

Do druhé řady si můžete také nahrát vaše uložené pozice z první série, takže se vám přesunou vaše rozhodnutí. Ne, že by se to nějak zvlášť v All That Remains projevilo, ale minimálně v jeden moment ve hře se tvůrcům podařilo dokonale mě dojmout díky přenesení mých dialogových rozhodnutí z první série.

A to je vlastně to, oč tu běží. The Walking Dead si nikdy nehrála vyloženě na adventuru. Nebo vlastně na typickou hru. The Walking Dead bylo od počátku spíše zážitková cesta s omezenými možnostmi ovlivnit děj, jejímž úkolem je dostat vás do příběhu mnohem hlouběji, než když třeba pasivně sledujete televizní seriál. A to se i ve druhé sérii bravurně daří.

Nejenže se tvůrci nijak nezalekli toho, že hrajete za malou holčičku, pořád jsou na vás drsní a kladou před ní tak děsivé překážky, že by se z nich normální člověk už dávno složil a pravděpodobně by si raději prostřelil hlavu, než se nechal nadále trýznit. Jenom v první epizodě toho Clementine zažije tolik nepříjemného, že jsem opravdu zvědavý, co se jí může stát v dalších čtyřech epizodách. Protože jestli se to bude stupňovat, ta holka z toho nemůže vyjít psychicky úplně v pořádku.

To byla další z věcí, o které jsem při hraní dost intenzivně přemýšlel. Vše je rozehráno tak, že tvůrci mohou druhou sérii zavést do končin, kam se ani první série neodvážila, protože by to bylo moc hrozivé. Pokračování ale musí být vždycky epičtější, a pokud chtějí první řadu překonat, asi jim nezbude nic jiného, než do těch extrémních končin zajít. A pokud to udělají, je jisté, že tohle bude zase zatraceně úžasná jízda.