Skip to main content

ArmA II

Válka jako nikdy předtím.

Arma 2 je jednou z nejrozsáhlejších her, co kdy spatřila světlo světa. A právě proto si zasloužila velmi podrobné testování, které trvalo bezmála celý měsíc. Ono totiž projít 225 čtverečních kilometrů a vyzkoušet 60 druhů nejrůznější bojové techniky není zábavou na dvě odpoledne. Nehledě na další možnosti hry a různé scénáře mimo náplň hlavní kampaně. Testovali jsme verzi s patchem 1.02, který dnes nahradil další 1.03, což je dobré znamení, že na vylepšování hry se neustále průběžně pracuje.

Nutno podotknout, že Arma 2 je velice unikátní a sofistikovanou hrou a většina měřítek pro běžné FPS hry se na ní zkrátka nedá použít. Nejde ani o fakt, že jedna kulka znamená většinou konec hry, ale spíše o snahu dotáhnout celý tento vojenský simulátor k co největší realističnosti, ať už jde o ovládání samotné hlavní postavy či celých armád, taktiku boje a hlavně otevřenost celého světa, který neklade žádné umělé bariéry.

Nádherný výhled do krajiny skrze brýle pro noční vidění

A právě na takovémto bojišti se ocitáte společně s dalšími parťáky z průzkumného týmu Razor, který je součástí 27. expediční jednotky armády Spojených států. Ta má pomoct malé zemičce Černarus zmítající se v občanské válce. Navíc nad touto krajinou bedlivě bdí Rusko, které sem tam vystrčí růžky. Po většinu kampaně se však stanou vašimi úhlavními nepřáteli „Čedáci“ (komunisticko-nacionalistické Černoruské hnutí rudé hvězdy).

Zpočátku váš tým tvoří pětice perfektně vycvičených vojáků, kteří se však na můj vkus poněkud důsledně plížili a viděli nepřítele za každým křovíčkem. Po pár splněných úkolech a jedné velké tragédii jsem se stal velitelem týmu já a konečně jim začal trochu provětrávat pírka. Přestože vždy zastali velký kus práce sami, nevyplácelo se mi je vysílat do těch nejvyhrocenějších přestřelek, kdy velmi snadno ztráceli rovnováhu a káceli se k zemi. Velmi důležité tak bylo pohrávat si trochu s formacemi a hlavně s pozicí, kam svoje muže pošlu. Pokud se naskytnul nějaký problém, nebylo nic snazšího, než se přímo přepnout do kteréhokoliv z nich.

Jeden z kousků špičkové americké techniky s partičkou drsných vojáků v pozadí.

Dlouhou dobu jsem rovněž přemýšlel o nelineárnosti celé kampaně a kupříkladu párkrát jsem si zkusil v různém pořadí plnit rozličné úkoly, ale vždy jsem se dopracoval více méně k tomu samému výsledku. Arma 2 by přitom měla mít až sedm různých konců. Jeden z konců si přitom zažijete hned na začátku příběhu, kdy jste na vlastní žádost společně s celou skupinou stáhnuti do zálohy. I přesto se hra po čase vrátí na to samé rozcestí a pokračuje se vesele dál.

Po většinu hry budete plnit rozkazy z velitelství, ke kterým si můžete na svá bedra naložit spoustu nepovinných úkolů. Mezi ně patří třeba obrana kravína před útokem Čedáků, eskortování zajatých obyvatel či pátrání po stopách genocidy. Osobně můžu říct, že nic není horšího, než najít po ránu v lesíku dvě dodávky a u nich hromadný hrob.

Převoz jednoho z vězňů na smluvené místo nedopadl přesně podle přestav. Kyselé obličeje jsou vidět už na korbě náklaďáku.

Bohužel Arma nedokáže po celou dobu kampaně udržet ono pověstné tempo. Často cestujete několik kilometrů jen tak zbůhdarma, abyste zjistili, že tábor Čedáků už je dávno vyklizený. Jindy vás náhle velitelství v půli cesty povolá zpět k důležitější akci a vy musíte hodit zpátečku. Někdy však nedostanete úplně přesné souřadnice cíle a chvíli strávíte blouděním po lese.

Všechno výše zmíněné svým způsobem patří k válce, ale co už neodpouštím, jsou chyby, díky nimž nelze dohrát kampaň. Jako příklad uvedu jeden nepovinný úkol ze začátku hry, kdy jsem dostal do rukou laserový zaměřovač pro navádění řízených střel. Postupně jsem označoval dané cíle a mezitím jsem zaměřil i čedácký tank, který nebyl na seznamu. Původně jsem to měl za dobrý nápad, ale poté jsem se již nedočkal dalších úkolů. Hra se zkrátka zasekla na mrtvém bodě a já jsem bezmála hodinu pobíhal po lese naprosto netušíc, jestli už jsem úkol splnil či se mám vrátit zpět na místo vyzvednutí.

Aktuálně zadané úkoly společně s dalšími šikovnými záznamy.

Ke konci kampaně na vašich bedrech budou nejenom osudy trojice svěřených vojáků, ale pokud budete chtít, můžete se od celého bojiště oddálit na vzdálenost strategické mapy a ovládat postup menší armády. Stejně tak dobře můžete zůstat při zemi a velení se za vás chopí opět počítač. V druhém případě jsem byl s práci AI více než spokojen.