Anno 1404: Benátky

Určitě jsem nebyl sám, koho vloni budovatelsko-obchodní strategie Anno 1404 uchvátila nejen svou precizní grafikou, ale také vynikající hratelností (recenze). Prakticky jediným vážnějším nedostatkem, který na dnešní dobu vzbudil trochu údiv, byl chybějící multiplayer. V právě vycházejícím datadisku Benátky už přítomen je, ale tím hlavním, okolo čehož se točí, je samozřejmě nové prostředí Benátek. Italské město s pověstnými uličkami z vodních kanálů, po kterých se místo drožek prohání gondoly. Osobně jsem trochu doufal, že tímto do hry vstoupí nová stavební architektura jako v případě orientu původního Anno 1404, ale k tomu bohužel nedošlo.

Benátky totiž představují na herních mapách lokaci na způsob Kingsportu Lorda Richarda Northburgha nebo domova Velkého vezíra Al Zahira. Všechna tato místa jsou určená k obchodování a k získávání nových herních úkolů, jejichž zaměření odpovídá charakterům jednotlivých postav. Hlavním představitelem Benátek je nová NPC postava Giacomo Garibaldi, což není zrovna sympaťák, ale ani vyložený záporňák, zkrátka něco mezi. Jeho úkoly jsou ovšem pěkně vypečené a abyste byli schopni je vůbec plnit, musíte se naučit používat novinky, které tento datadisk přináší.

Jednou z nich je například operační základna, což je stavba, kterou můžete ve svém městě postavit při dosažení určité populační úrovně. Díky této základně lze do okolních (jedno jestli přátelských či nepřátelských) měst vysílat tajné agenty schopné infiltrovat domy různých společenských vrstev. V závislosti na tom, čí dům se podaří obsadit, se vám nabídne možnost spuštění záškodnické akce jako například otrava vody ve studni, založení požáru, vyvolání nepokojů, v orientu vyslání falešného proroka atd.

Cílem těchto činností je podlomení morálky obyvatelstva a narušení ekonomického koloběhu. Konkrétní domy, které se stanou útočištěm vašich špiónů, vybíráte dle svého úsudku a vyplatí se na to jít s rozmyslem. Třeba při pokusu otrávit kašnu je fajn vybrat si dům co nejblíže náměstí, aby se agent vystavoval nebezpečí odhalení co nejkratší dobu. Podobné to je i s vymýšlením místa, kde založit požár. Budova hned vedle hasičské stanice není zrovna ideální, ovšem odlehlé místo bez potřebné ochrany dává naději, že se během chvilky rozhoří pořádný fajrák a škody budou co nejvyšší.

Aby se z této disciplíny nestal ultimátní nástroj destrukce, jsou zde určitá omezení. Předně každé najmutí agenta stojí určitý obnos a každá provedená akce se opět neobejde bez dalších plateb. Dále tu je nutnost počítat s časovými odstupy. Od infiltrace budovy po provedení první akce musíte chtě nechtě vyčkat stanovenou dobu a nucená pauza nastává i mezi jednotlivými pokusy o záškodnické akce. Škodit svým soupeřům je proto finančně i časově poměrně náročné a samozřejmě musíte počítat i s tím, že ostatní hráči vám mohou oplácet stejným způsobem. Bránit se lze kontrašpionáží a lustrovat vlastní budovy, jestli se v nich neusídlil nějaký nepřátelský agent. AI se rovněž dovede tímto způsobem úspěšně bránit a pravidelně objevené agenty vyprovází ven za městské brány.

Další novinkou je možnost získání tzv. městské akvizice, což je schopnost dostupná u postavy Giacomo Garibaldi. Podmínkou je mít ve svém městě patricijské domy, mít dostatek bodů cti a mít "zakoupené" tři další benátské schopnosti nižší úrovně. Po získání této vymoženosti se vám ve skladištích všech měst zpřístupní záložka městské rady, ve které lze kupovat podíly (něco jako akcie) a získávat tak nad městy svůj vlastní vliv. Každé město má pět slotů a po získání většiny (min. tří z pěti), lze zakoupit i samotný klíč k městu. Pokud se zadaří, získáváte celé soupeřovo město do svého vlastnictví a to bez jediného výstřelu.

Tento systém vypadá velmi jednoduše, opět to má ale několik háčků. První podíl stojí většinou rozumnou částku, další už jsou ale podstatně dražší, nemluvě o samotném klíči, který stojí suverénně nejvíce. Rovněž nejde podíly koupit naráz. Po každém nákupu následuje nucená časová pauza, než lze přistoupit k další transakci. Zajímavé je i to, že již koupené podíly mohou změnit svého majitele, pokud je jiný hráč přeplatí. Jistou nevýhodou je také fakt, že nákupy podílů jsou na rozdíl od špiónských akcí naprosto průhledné a každý hráč vidí, kdo se snaží získat moc. Je nasnadě, že pokud má vaše oběť silnou armádu, půjde vám po krku dřív, než dokončíte celou akvizici.

Obě novinky zajímavě ovlivňující hratelnost Anno 1404, si můžete natrénovat v singleplayeru a poté je naplno aplikovat i v síťové hře. Ony ty škodolibůstky a vzájemné kupování svých podílů přímo vybízejí ke hře s lidskými protivníky. Tohle se autorům jednoznačně povedlo a je dobře, že si tyto chuťovky schovali až na přídavek s multiplayerem.

Pojďme se ještě podívat, co nám vlastně singleplayer v tomto datadisku nabízí. Záměrně jsem si to nechal až po výčtu těch nejmarkantnějších vylepšení. Anno 1404: Benátky totiž neobsahuje žádnou ucelenou příběhovou kampaň, jakou měla původní hra. Místo toho nabízí patnáct zcela nových a naprosto samostatných scénářů. V první chvíli to sice trochu zamrzí, jenže po důkladnějším prozkoumání scénářů zjistíte, že se o nedostatek vůbec nejedná.

Všechny nové mise jsou řádně hutné a navíc drtivá většina z nich má vlastní příběh, který jen nepokračuje do dalších misí, ale uzavírá se s dokončením hlavních úkolů. Jak jsem již předeslal, námět scénářů hodně nutí trénovat možnosti herních novinek. Jedna mise například vyžaduje, abyste infiltrací snížili morálku určeného města z hodnoty 100 na rovnou 0. Jenže pozor, čím více sabotáží se dopouštíte, tím více si rozhněváte majitele města, a pokud vám vyhlásí válku, scénář automaticky prohráváte. Znamená to tedy škodit, ale zároveň čile posilovat s protivníkem diplomatické vztahy a snažit se je udržet v patřičných mezích.