Aliens vs. Predator

Pokud po přečtení předešlé stránky kroutíte hlavou a máte pocit, že jako skalní fanoušek obou slavných sérií jsem se nechal snadno strhnout, pak mohu oponovat: nedávné hry s těmito značkami na konzolích a handheldech mě strašlivě zklamaly a odložil jsem je po první hodině hraní. O to skeptičtější jsem byl při instalování nové reimaginace od Rebellionu. Tahle hra je ale skutečně strhující: pokud někdo bude tvrdit, že je to prostě jen další FPS se šablonovitými úkoly, pak ji nehrál potmě, nahlas a bez mentálního postižení.

Nový Aliens vs Predator má nekompromisní výpravu. Můžete to vidět na obrázcích, můžete si pustit videa – ale rychle stříhané trailery nebo nacvičený průběh hrou od někoho z tvůrců vám nedají dostatečně ochutnat, jaké to je, stát v potemnělé chodbě s poblikávajícími nouzovými světly a dívat se na slizem obalenou stěnu, z níž se živočišně nechutně vyloupne vetřelec.

Grafika je vynikající, ale jsou to také animace, filmům maximálně věrná hudba i zvuky a hlavně mistrný celkový design jednotlivých míst a situací, co vám při hraní potmě nažene nefalšovanou husí kůži a zježí vlasy na zátylku – ještě lépe, než se to kdysi podařilo původní hře na Jaguáru a PC. Tohle není žádná bezduchá tuctová střílečka s jasným koridorem: tohle je cílevědomý útok na vaše nervy a strhující jízda strašidelným lunaparkem plným křiku, krve a kusů těl.

Z výše napsaného také vyplývá, že skvělé provedení je v tomto případě pouhým obalem ještě kvalitnějšího jádra: samotné herní mechaniky, přičemž jejich rovnováha dala vzniknout stejně živoucímu a zábavnému světu, jaký nabídl třeba loňský Batman nebo například Bioshock. Podobně jako u těchto dvou her, i zde budete mít pocit, že se nacházíte ve zcela hmatatelném, byť místy hodně bizarním světě – kde navíc musíte neustále zůstávat ve střehu a čelit stále novým překvapením.

Nedávno jsme obdivovali mistrné dávkování lekavých momentů a mrazivě ponuré atmosféry ve hře Dead Space. AvP se může s tímto novodobým standardem sci-fi hororů zcela bez obav poměřit. Je to (poněkud překvapivě) i zásluha umělé inteligence nepřátel. Určitě jste zvyklí, že mimozemské příšery jsou prostě zvířata, která na vás skočí, jakmile vás uvidí. Zde na to můžete zapomenout. Vetřelci nejsou hloupí. Vetřelci nejsou předvídatelní. Vetřelci nejsou snadná kořist. I když se rozhodnou na vás vrhnout, málokdy to udělají přímým během k vám. Mnohem častěji to bude klikatý běh zem-stěna-strop-druhá stěna-skok! A už jsou u vás a trhají vaše maso.

To ale není zdaleka to nejděsivější. Ještě horší je, když se rozhodnou vyčkávat a napadnou vás ze zálohy nebo zezadu. Několikrát se mi stalo, že mi zoufale pípající detektor pohybu dával jasně najevo přítomnost vetřelce v nesmyslně blízkých hodnotách, kde už bych ho musel vidět i očima – ale on nikde. Obcházel si mě totiž pod podlahou nebo ventilačními šachtami ve stropě.

A vrcholem všeho bylo, když jsem s roztřesenou rukou a posledními pár náboji v pistoli radostně sledoval jednoho postřeleného vetřelce utíkat …, abych následně po ujití určité vzdálenosti zařval hrůzou, když si na mě ten samý vetřelec počkal za rohem a skočil na mě (dokud se nehýbá, vetřelec se na detektoru pohybu samozřejmě neukáže – což využívají např. zalezlí do slizem pokrytých stěn svého hnízda). Jak jste asi pochopili, největší zábavu jsem si užil při hře za člověka. Během ní také nejvíce vyniká strašidelná atmosféra hry. Hra za vetřelce pro změnu dodá opojný pocit: je nadpřirozeně rychlý, absolutně smrtící tělo na tělo a díky své schopnosti lézt po stěnách i stropu dokonale zákeřný.

Predátor je jakousi kombinací obojího: díky zápěstním bodákům vražedně silný nablízko, ale za pomoci neviditelnosti často procházející prostředím ještě opatrněji, než vetřelec. Díky skvěle fungujícímu hernímu světu a kvalitnímu příběhu (nejde ani tak o zápletku jako takovou, jako spíš o chytlavé podání) si ale rádi užijete hru za všechny tři postavy.

Rebellion zatím překvapili nejlepším možným způsobem: pokud si celá hra udrží takový spád a kvalitu, jako těch sedm úrovní preview verze, stane se z ní právem klasika. Sakra, možná kvůli tomu multiplayeru na chvíli opustím i online bitevní pole Modern Warfare 2.