Alan Wake

Po stránce hororových kvalit Alan sice nedosáhl na pomyslný trůn současné herní generace (kde podle mého sedí Dead Space), nicméně vynikající druhé místo bych mu neupíral a občas jsem se přistihl, že před nepřáteli vyděšeně utíkám nikoliv kvůli nedostatku munice, ale z čirého strachu.

Ostatně i na nižší obtížnost se vám snadno stane, že vás nepřátelé ubijí: obzvlášť větší poltergeisti jsou smrtelně nebezpeční, přičemž ti největší z nich většinou doprovází doslova zástupy humanoidních nepřátel. Ti se také dají rozlišit na několik kategorií, přičemž obecně platí logické pravidlo, že ti mohutnější jsou silnější a vydrží více světla i nábojů.

Alanova hratelnost ovšem není jen o honičkách, střelbě, ježdění z místa na místo nebo sledování dramatických filmových sekvencí. Velkým faktorem, obzvláště pro opakované hraní, je zmíněná explorace, podpořená hned několika druhy sběratelských předmětů. Máme tu roztroušené a občas cíleně schované stránky Alanovy novely, které vám pomohou pochopit události, motivace postav a občas dokonce nabídnou pohled do blízké budoucnosti, abyste se mohli například připravit na bosse nebo věděli co dělat v určité situaci. Stránek je 106, ovšem některé z nich budete moci najít pouze při hře na nejvyšší obtížnost.

Kromě toho je možné sbírat také termosky s kávou, najít a sestřelit pyramidy z plechovek, pomocí světla baterky odhalit jinak neviditelné nápisy a šipky vedoucí k zásobárnám zbraní, nebo nalézt a poslechnout/shlédnout zprávy v rádiu či seriály v televizi. Všechny tyto věci jsou samozřejmě navázané na achievementy, v případě stránek knihy jde navíc o důležitou složku zážitku a televizní seriály zase nabízejí samostatné strašidelné povídky, často se zajímavou alegorií na hlavní příběhovou linii. Úplně specifické jsou pak televizní sekvence s píšícím Alanem, které nabízejí klíčové informace pro pochopení příběhu.

Nádherná grafika a příroda ve hře těží kromě své rozlehlosti především ze speciálních efektů. Ať už jde o samotné hrátky se světlem a stíny nebo o změny počasí. Například příchod temnoty v lese často předchází zvednutí se kvílícího větru, který rozkýve větve stromů i traviny okolo vás. Poměrně často se okolo vás budou s mučivě ostrým praskáním lámat stromy, padající následně se zaduněním k zemi. A pak tu samozřejmě máme poltergeisty a tornádo, díky kterým budou z nebe přímo okolo vás padat auta, vagóny, lodě i letadla.

Svůj podíl zde samozřejmě sehraje fyzikální simulace, která byla zřejmě příčinou zhruba tří brutálních poklesů framerate během hraní review verze hry: pokaždé v nejdivočejších sekvencích s tornádem. A ne, nešlo o jinak hojně využívaný bullet-time, který se aktivuje při efektním zásahu protivníka nebo když vám například někdo vpadne do zad, abyste měli šanci pomocí správného tlačítka uhnout. Ovládání hry je sice přehledné a funkční, ale automatické zaměřování zbraní zhruba ve směru ručně ovládaného kuželu svítilny není úplně spolehlivé a místy trochu zazlobí detekce kolizí s ohledem na fyzikální hrátky ve hře.

Poutavou výpravu hry doprovází excelentní dabing a dokonalá hudba. Zatímco orchestrální skladby v mnohém připomínají nedávný Heavy Rain – s ohledem na přírodu a ztrátu milované ženy je zde spousta melancholie - zpívané písně zabírají široké spektrum od country až k popu. Mezi vrcholy soundtracku z mého pohledu patří Nick Cave and the Bad Seeds… a samozřejmě nová píseň „War“ od Poets of the Fall, kteří mají na svém kontě i tu z Max Payne 2.

Hra vyvrcholí v šesté kapitole a její finále je ucelené, takže předchozí obavy ze seriálové podstaty epizod a otevřeného konce můžete zapomenout. Na druhou stranu je ale patrné, že tvůrci si záměrně nechali otevřená zadní dvířka pro případné pokračování, byť možná s jinými postavami. S ohledem na singleplayerovou povahu hry, vystavěné na průchodu a odhalení příběhu, vřel donedávna internet diskuzemi nad délkou hry.

Nuže, pokud budete spěchat a budete zdatní, dokážete se na konec prodrat za nějakých osm hodin. Jestliže si ale chcete prohlédnout prostředí, poslechnout si všechny dialogy do konce a sesbírat maximum střípků příběhu i výzbroje, pak vás mnohem spíše čeká patnáct hodin a více. Je přitom dobrá šance, že si vás atmosféra hry podmaní natolik, že se k ní pak vrátíte na vyšší obtížnost. A na cestě jsou DLC epizody.

Alan Wake pro platformu Xbox představuje podobný exkluzivní tahák, jako nedávný Heavy Rain pro Playstation 3. Obě hry jsou si také relativně podobné svým důrazem na dospělost a kvalitu výpravy. Pokud bych se musel mezi nimi rozhodovat, bylo by to těsné, ale zřejmě bych upřednostnil Heavy Rain – hratelnost je pestřejší, příběh je přeci jen hlubší/silnější a také grafika v čele s bezkonkurenčními postavami je díky uzavřenější struktuře prostředí detailnější.