Alan Wake
Od návštěvy policajta až k majáku.
Letošní veletrh E3 áčkovými tituly doslova překypuje a tak máme štěstí, že ve shonu stíháme přiběhnout ke stánku Microsoftu doslova za pět minut dvanáct: soukromá předváděčka akční adventury Alan Wake, po níž novináři a hráči z celého světa volají už třetím rokem za sebou, začíná za malý okamžik. Řekněte, najde se mezi vámi někdo, kdo by tohle nechtěl vidět na vlastní oči?
Hned první zpráva je ale špatná: jde totiž o stejnou úroveň, jejíž čtyři minuty už byly k vidění při konferenci Microsoftu. Otrávení ale naštěstí rychle vyprchá, protože vývojáři z Remedy Entertainment hru každou chvilku zastavují, popisují její jednotlivé části a předvádí věci daleko nad rámec pondělního videa. Počítáme-li dobře, celá předváděčka nakonec trvá dobrých dvacet minut.
Bezprostřední dojem je takový, že... Alan Wake je víc akcí než adventurou. Což se tak trochu očekávalo, ale když člověk zblízka pozoruje, jak hrdina zmateně pobíhá temným lesem, bloudí v rozpadající se dřevěné chatrči, uniká před padajícími stromy a létajícími sekyrami, dojde mu, že Alan má vlastně ke svému nepřímému předchůdci, Maxi Payneovi, zatraceně blízko. A je to jedině dobře.
Jenže narozdíl od Maxe je Alan obyčejný chlapík, navíc veskrze introvertní spisovatel, takže se zbraněmi si moc nerozumí a rozhodně si nepřipadá jako akční hrdina. Navíc se zdá, že mezi všemi těmi podivnými postavami, záhadnými zmizeními a nadpřirozenými jevy je tu Alan jediný, kdo se ještě úplně nezbláznil. A ať budete chtít či ne, většinu hry strávíte tím, že budete před svými protivníky, nepřáteli, lovci, přízraky či monstry zkrátka utíkat. Kdo by si připadal jako příliš velký hrdina, narazí v tomto ohledu na nedostatek munice. Remedy si to zkrátka umí pojistit.
O seriálovém charakteru hry už asi víte, teprve zde ale autoři na úvod předvádí jeho konkrétní podobu: každá epizoda začíná obrovským nápisem "Tonight on Alan Wake" a krátkou rekapitulací toho, co se stalo v předchozí úrovni, včetně připomenutí nedořešené závěrečné sekvence.
Veškeré dění popisuje sám hlavní hrdina, a jak se vzápětí dozvídáme, nejde o umělecký prostředek. To jen spisovatel Alan Wake čte svůj vlastní příběh, který mu vzápětí ožívá pod prsty. Jednotlivé detaily v Alanově místy klidném, místy vypjatém hlasu předznamenávají to, co kvapem potvrzuje chlapík z Remedy: "Ano, Alan sice tenhle psychologický thriller napsal, ale sám si ho nepamatuje. Proto se nedivte, že ani hrdina neví, co dalšího ho čeká."
Začínáme prý zhruba v první třetině hry, kdy Alan ztratil svoji ženu Alice a právě rozmlouvá s nervózním a trochu hypochondrickým literárním agentem Barrym Wheelerem, který navíc v městečku Bright Falls trpí alergií. Po krátkém dialogu je jasné, že podle Wheelera to Alan s hledáním své ženy přehání a že jestli v noci skutečně vídá příšery, měl by si prý dát pohov. Nelíbí se vám to? Tak posviťte Wheelerovi baterkou do očí, rozhodně mu to nebude příjemné. Nebo mu zhasněte světla a zavřete ho uvnitř místnosti; hned zjistíte, že nejste sami, kdo se tu bojí tmy.
Hlavní hrdina má domluvenou schůzku s místním policajtem Rustym, který údajně našel několik stránek z Alanovy rozepsané knihy. Venku je jasný den, Alan si to vykračuje k Rustymu, po cestě jako náhodou objeví jednu ze stránek a hned ji přečte. "'Už jsou tu!' vykřikl a stiskl spoušť. Světla podél cesty zhasla a z Rustyho domku se ozval křik."
V tuhle chvíli se sice nic nestane, ale vzápětí Alan přichází k Rustyho domku, na cestě jsou patrné stopy ještě čerstvé krve a pan domácí stojí schoulený opodál. "Stránky jsem schoval, ale ono se to vrátí," říká prorocky, byť roztřeseným hlasem. Než se Alan zeptá, kde že ty stránky jsou, zažívá malé deja vu. Rusty křičí: "Už jsou tu!" a ukazuje za Alanova záda. Hrdina se otáčí, světla podél cesty vypadávají a Rusty utíká do lesa, neznámo kam. Nezbývá, než ho následovat ve směru, kterým vítr po lese roznáší Rustyho křik. Začíná to celé být nějaké podezřelé.
Tak teď trochu s nadhledem: Alan Wake se hraje jako kterákoliv jiná akce. Pravým tlačítkem střílíte ze zbraně dle vlastního výběru (nechybí možnost ji měnit za běhu), to levé je ale vyhrazené světlu - baterce, pochodním, a tak dále. Jak totiž autoři názorně demonstrují, světlo bude proti všem tajemným nestvůrám tou nejúčinnější zbraní. Obraťte stránku a pochopíte.