DOJMY Z ROZEHRÁNÍ nehotových Age of Wonders 3
"Trochu jiné Heroesy" nebo něco mnohem víc?
Lepší pozdě než vůbec. Tohle heslo si zřejmě vzali za své vývojáři z holandských Triumph Studios. Po více jak desetileté pauze brzy vydají třetí díl své herní série Age of Wonders, kterou většina současných hráčů nejspíš ani nepamatuje. To nic ale nemění na tom, že se o přízeň starých i nových hráčů nyní uchází fantasy mix strategie a RPG se zajímavým rodokmenem a kompletně novým 3D enginem.
Pro neznalé hráče bude úvodní dojem z AoW III takový, že to jsou vlastně pouze "trochu jiné Heroesy". I mě to tak v prvních okamžicích připadalo, protože nejprve jsem v započaté kampani viděl postavu hlavního hrdiny s úkolem prozkoumávat mapu. Hrdinové navíc klasicky sbírají zkušenosti, trénují dovednosti, učí se kouzla a vybavují se různým harampádím zlepšující jejich stávající schopnosti.
Pohyb po strategické mapě se odehrává na tahy a to samé platí i pro boj, který probíhá rovněž kolově a to na separátních taktických mapách. Před začátkem každého nového scénáře jsem si ještě mohl vybrat, jestli hrát na klasická kola nebo používat tzv. simultánní kola (člověk nemusí čekat, až dané kolo odehraje protihráč, ale všichni mohou své příkazy v rámci tahu vydávat nezávisle na sobě).
S první proběhlou bitvou a osídlením města jsem svůj pohled musel notně poupravit, protože tahle hra kráčí jinou cestičkou než profláknutější série Heroes či King's Bounty. Například si nelze nevšimnout trochu jiného měřítka strategické mapy, které nejde tak do detailů, protože zobrazuje větší svět. Zároveň ale není zase tolik globální, jako tomu je třeba ve Warlock: Master of the Arcane (fantasy variace na Civilizaci).
O již existující města lze klasicky bojovat, ale zároveň jde skrze stavitelské jednotky zakládat a následně rozšiřovat nová města. Jejich umístění si hráč určuje sám, ale z logiky věci patří do míst, kde se nalézá nejvíce zlatých dolů a ložisk many. V každém městě můžete stavět různé budovy. Některé třeba zvyšují příjem zlata z obchodu či přidávají body vědění (veličina pro vyvíjení nových kouzel), jiné zase rozšiřují počet druhů vojenských i civilních jednotek, které se v daném místě dají vycvičit. S růstem města se zvyšuje i hranice vlivu vlastní říše, podobně jak to funguje v Civilizaci.
Hodně se mi líbí, že o osudu dobytých měst jde rozhodovat různými způsoby. Kromě obligátního vyplenění a zničení se zde nachází možnost přijmout ho do vlastní říše se vším všudy. Takže pokud se jedná o odlišnou rasu, tak člověk získá odlišný technologický strom a bojové jednotky. Když jsem se ale původních obyvatel chtěl spíše zbavit, stačilo kliknout na příslušné tlačítko a tím došlo k jejich "nahrazení" jinou rasou z mé vlastní říše. A jakkoli se jednalo o nehumánní řešení, bylo fajn, že jsem si o tom mohl rozhodnout sám ;)
Během kampaně za Elfy jsem se setkal i s přátelským převzetím města. Stačilo splnit úkol, jehož smyslem bylo eliminovat nepřítele, který dané město ohrožoval. Výsledkem bylo, že se město odlišné rasy ochotně stalo součástí mé vlastní říše a mohl jsem používat jejich technologie. Při správě impéria lze využít i velmi jednoduchou diplomacii (opět tak na úrovni z poslední Civilizace). Dají se domluvit aliance, průchody přes určitá území, vyhlašovat války ale i uzavírat obyčejné obchody předmětů či surovin.
Každopádně, ať už hrajete příběhové kampaně nebo samostatné mapy, není to o tom proběhnout se svým hrdinou mapou, ale budovat a rozšiřovat hranice celého svého království. Čím více měst na strategických místech člověk má, tím rychleji dokáže budovat armády a hlavně má dostatek prostředků k jejich udržování. I já velmi brzo zjistil, že to je hodně důležité a ani v první mapě herní kampaně jsem si zdaleka nevystačil s hrstkou válečníků, které jsem do té doby měl. Můj první útok proti hlavnímu padouchovi tak skončil pěkným výpraskem.
Ekonomika vlastní říše tedy hraje veledůležitou roli a její podcenění se mi rozhodně nevyplatilo. Ještě štěstí, že vojenských jednotek lze vycvičit opravdu hodně, přičemž s každou z nich jde naprosto libovolně manipulovat včetně jejich slučování do skupin nebo rozdělování.
Po prvním neúspěchu jsem si tedy nadělal několik podpůrných armád a při finálním útoku na hlavní město protivníka ho pěkně obklíčil. Skutečně se to vyplatilo, protože do bitvy na taktické mapě jdou všechny armády, které se nacházejí na hexech přímo sousedící s políčkem, kde je bránící se nepřítel. Platí to i obráceně. Pokud s jednou svojí armádou útočíte na soupeře, který má přímo za sebou dvě další armády, v samotné bitvě se pak ocitnete proti značné početní přesile 3:1.
Každá armáda může disponovat až šesti jednotkami, přičemž jednotkou se zde obvykle nemyslí jeden panďulák, nýbrž různě početný oddíl vojáků. Do jedné bitvy se mi tak povedlo nacpat až sedm armád, což jednoduchými vynásobením dává počet 42 oddílů. To už byla docela pěkná válečná vřava.
Taktické bitvy se naštěstí neodehrávají v tak stísněném prostoru jako třeba v Heroesech, takže mapy jsou prostornější a dovolují více taktizování. Bezva je, že jsem si mohl vybrat, jestli se mi výsledek bitky spočítá automaticky nebo se velení ujmu osobně. K dispozici byla ještě třetí varianta, při které jde bitva spustit v pohledu vlastního velení, ale s tím rozdílem, že místo člověka ovládá jednotky umělá inteligence. Pokud role pasivního diváka přestane bavit nebo se bitva vyvíjí špatně, stačí jeden klik a člověk může velení zase převzít zase zpátky a zadávat rozkazy manuálně.
Mnou hraná novinářská verze poskytnutá před pár týdny od distributora Playman sice ještě nebyla finální, obsahovala řadu chyb a záměrně z ní nepíšeme recenzi, protože by to vůči čtenářům nebylo fér, když se dopředu vědělo, že vy budete jako běžní zákazníci hrát rozšířenou a vylepšenou verzi už po opatření důležitým Day 1 patchem, ke kterému dodnes novináři neměli přístup. Přesto si šlo udělat docela slušný obrázek i o herním obsahu.
Age of Wonders 3 pro PC v angličtině s českým manuálem vydá Playman tento pátek.
koupit z Xzone ve speciální edici za cenu té běžné.
Dostupné byly v této předběžné verzi zatím dvě příběhové kampaně, jedna za Elfy a druhá za lidskou říši v čele Commonwelthu. Dále jsem si mohl vybrat z osmi samostatných scénářů hraných proti počítači nebo sáhnout po generátoru náhodných her. Tady se mi už nabídly všechny dostupné rasy, takže kromě lidí a Elfů jsem si mohl spustit hru i za gobliny, trpaslíky, orky nebo drakoniany.
S AoW III jsem zatím strávil jen 5 hodin čistého času, ale zatím mi připadá, že tento pátek (termín vydání krabicovky v ČR) půjde o povedenou a hlavně komplexní fantasy tahovku. Zároveň jsem v nefinální novinářské verzi nenarazil po hratelnostní či designové stránce na nic, co by mi vyloženě vadilo nebo co bych dokázal označit za nějaký zásadní problém.