Recenze The Elder Scrolls: Skyrim
Zapomeňte na svět kolem.
"Chytal jsem motýly, sabotoval maják, lovil necromancery, provokoval sněžné obry, učil se dračímu jazyku, studoval historii, čistil kobky, utahoval si z rychtáře, pedofilně hrál na schovku s duchem děvčátka, vyráběl si vlastní brnění z hradu, ukradl vše, co nebylo přibité, pronásledoval bezhlavého rytíře, páčil zámky po falloutovsku, lovil dra..."
Nádech? A výdech. To chce klid...
Připadám si jako malé vyhladovělé děcko z nuzné vesnice, které zámožný dědeček zničehonic vzal do té nejlepší francouzské cukrárny a pravil: "Je to tvoje!" Zmateně pobíhám po podniku, matlám po vitrínách, slintám nad každým zákuskem, snažím se mít všechny najednou a pak o tom všem najednou básnit. Ale vždyť to nejde! Na jednoho člověka je toho moc, hlavu má sice v nebesích, leč není v jeho silách vše strávit, vše zreprodukovat. Přesně takové pocity ve mne vyvolával a nadále vyvolává Skyrim.
Neboť Skyrim je me-ga-lo-man-ský! Skyrim je pravděpodobně největším a nejmajestátnějším singleplayerovým RPG za posledních několik let, minimálně od dob třetího Fallouta, nebo ještě spíše Gothica. Vysmívá se všem rádoby konkurentům, kteří se na krabici chvástají otevřeným světem, ale pak hráče nenechají ani skočit přes plot. Ne tak Skyrim - rozváže vám ruce, nohy i mysl, uvede do extatického transu, bezelstně spolkne minimálně týden vašeho života a dost možná rozoře vztahy s bližními.
Kterým směrem vyrazit?
Jen co si vytvoříte postavu (tradičně po půlhodinovém dumání nad (ne)výhodami té které rasy a nad svým vzhledem), pohoršíte se nad zbytečně akčním naskriptovaným úvodem, po oblivionsku prolezete úvodním dungeonem a ocitnete se na úpatí jedné z mnoha hor. Plus mínus uprostřed provincie Skyrim. A můžete jít doleva, doprava, dozadu i rovně, můžete jít vesměs kamkoliv, nahoru i dolů, klidně se hned můžete vydat na severozápadní pouť do města Solitude, velice vzdálené bašty císařských sil, a začít tam plnit šňůru vedlejších questů. Tedy, pokud cestu přežijete... Můžete cokoliv a jen co si otevřete mapu, nebudete vědět, kam chcete dřív a proč vlastně. Opětovně si budete připadat jako to natěšené děcko v cukrárně, beznadějně zasypané zdánlivě nekonečnou zásobou cukrátek.
Na rozdíl od jiných dnešních a postupně dávkovaných virtuálních dobrodružství, kde vám autoři všechno vysvětlí krok za krokem, ve Skyrimu jste nemilosrdně hozeni do víru dění. Vedle plodů a triumfů, pramenících z dechberoucí a slastné poutě Dovahkiina - zabijáka draků, vás čeká i spousta učení, práce a pěšího cestování. Počítejte s tím, že než budete mít hotovo, prochodíte několikero bot - Skyrim vyžaduje čas a odměřenější mysl, která nevyžaduje souboje za každým stromem, alebrž dokáže ocenit realisticky klidný svět, kde by se každé rande rovnalo úspěchu.
Skyrim u nás vychází s jednou z nejdražších českých lokalizací, která stála 1,25 milionu korun, dále s látkovou mapou a na půlnočním zahájení prodeje každý dostane dva plakáty.
V téhle hře toho lze dělat tolik a tolika způsoby, že není možné, abyste se všemu naučili během nějakého tutoriálu (který je beztak minimální). Až po nějakých dvaceti hodinách hraní jsem objevil taje kovářství, až po čtyřiceti hodinách mi došlo, že pro rychlejší levelování se hodí využívat co nejširší škály perků a až po nějakých padesáti hodinách jsem si troufl odbouchávat šampaňské - teprve až v ten moment jsem si připadal jako věcí opravdu znalý Dragonborn! A tušil, že už bych mohl být někde v půlce...
Když už toho nabízí tolik, je milé, že Skyrim vás nechává i vše vyzkoušet, nezávisle na vašem zaměření. Žádná diskvalifikující volba povolání, přístupné vám jsou všechny perky a ačkoliv ta která rasa je předurčena k tomu kterému stylu hraní, není problém s kýmkoliv hrát jakkoliv. Třeba svého vysokého elfa jsem zprvu profiloval jako mága se specializací na destruktivní kouzla, ale po čase jsem zjistil, že i on dokáže nečekaně dobře máchat těžkým obouručním mečem (jen se pak musí neustále vracet do svého domu, k truhle, a vyprazdňovat konstantně přetížený inventář). Veškeré vaše šplhání po percích i úrovních se odvíjí přímo od vašeho herního stylu, hezky jako v Oblivionu - čím více něco používáte, tím lepší v tom jste a nikde na vás nevyskakují tabulky typu "sorry mlíčňáku, ale pro použití této sekyry potřebuješ 50 bodů síly".
Co tu podniknout?
Jak známo, zlovolní draci, kteří se tajuplně probouzejí k životu a začínají postupně sužovat obyvatelstvo celé provincie, představují hlavní téma příběhu. Ale Skyrim nemusí být zdaleka jenom o nich, ačkoliv primární dějová linka se samozřejmě, a zcela přirozeně, prolíná celým světem. Skutečně dny hraní můžete věnovat fenoménům docela jiným - např. občanské válce ve Skyrimu. Na jedné straně stojí tamrielské císařství, do značné míry připomínající imperialistický Řím, a na straně druhé hubují naštvaní Nordové, původní obyvatelé Skyrimu a tak trochu šovinisté, kteří se, jak už to tak bývá, vzpírají centrální vládě a požadují autonomii. Co vy na to?
Že nic? Také možnost! Hra vás do ničeho netlačí. Můžete v ní utopit desítky hodin, aniž byste se zabývali problematikou globálnějšího rázu. Klidně se věnujte své guildě, popř. guildám. Mágové, bojovníci, zloději, temné bratrstvo... Každé společenstvo má své ikonické sídlo, ikonické charaktery a hlavně zajímavou náplň života, z níž vám laskavě přenechává ty nejzajímavější drobky a vyšle na questy do míst, před nimiž budou uznale padat čelisti i těm nejshnilejším dungeon-masterům. Však se zatoulejte do podzemí winterholdské univerzity mágů, uvidíte.
Co a pro koho splnit?
Na skyrimském questování je skvělé, jak se každý větší úkol aspoň trochu rozvíjí a neomezuje se na pouhé "pokecám s NPC - z dungeonu mu přinesu slíbený kapesník - dostanu odměnu a finito". Ano, samozřejmě tu jsou i takovéto drobné a miniaturní questíky, vlastně jich tu jsou snad stovky, náhodně generované (donekonečna) a slouží hlavně jako motivace k prozkoumávání všemožných jeskyněk, do nichž byste normálně jen sotva páchli. A ano, zpravidla jde o čištění dungeonů a plnit je úplně všechny by asi bylo na palici. Ale některé jsou i docela originální - např. když jsem lokálnímu oděvnictví sloužil jako model nebo spolužačce z vejšky sloužil jako pokusný králík na nová kouzla - a hlavně tu pak je i spousta hutnějších úkolů.
Původně jednoduše znějící zadání se může pěkně natáhnout, představí vás řadě dalších postav i oblastí a klidně se stane, že se celý quest najednou překroutí. Prostá obhlídka archeologického naleziště pokračuje objevením skrytých komnat a nalezením záhadného předmětu, což eskaluje do série dalších dlouhých questů, odhalujících zradu ve vlastních řadách i nutnost odvrátit kataklysma ohrožující celý svět. A to vše v rámci vedlejší, nepovinné dějové linie! Další, ještě více překvapující a někdy i úsměvné zadání, by vydaly na encyklopedii a raději si je nechám pro sebe. Snad ale nic nezkazím, když ještě nadhodím neuvěřitelně vtipný a surrealistický návrat Sheogoratha, bláznivého daedrického prince i s jeho transformační holí Wabbajack.
Recenzována byla xboxová verze, která je obsahově i hratelnostně shodná s tou pro PC. Přesto z ní ještě připravujeme menší dodatečný článek např. o HW náročnosti nebo videorecenzi.
Člověk se takhle rozpovídá o questech, kterých tu jsou ke splnění stovky (ty nejdrobnější a nejprimitivnější jsou náhodně předhazované po celou dobu hraní), ale nejkrásnějšími a nejpůsobivějšími momenty v celém Skyrimu jsou nakonec stejně asi ty, kdy naopak žádný quest cíleně neplníte. Momenty, kdy se z čiré zvědavosti pročítáte desítkami autentických svazků, kdy v hospodě platíte bardům za pění hrdinských balad, kdy z pouhé slušnosti pomáháte farmářce se sklizní. Momenty, kdy se zahledíte do dálky, do ledovcového údolí, kdy zamilovaně povzdychnete nad kolena podlamující polární září, a kdy vyrazíte do světa. Nikoliv kvůli ukájení elementárních RPG potřeb - loot, questy, levely - ale kvůli radosti ze zcela svobodné, kochací procházky v bezprecedentně fantastické době ledové!
Nebezpečí ze vzduchu... nebo to není nebezpečí?
Tráva a podzimní listí vám šustí pod nohama, severský vítr hvízdá kolem uší a občasné sněžení zhoršuje výhled. Možná, že narazíte na magickou oázu nebo na svatyni, která k ničemu vlastně není, ale stojí tam a je překrásná. Možná, že před vámi vyskočí liška, že nad hlavou vám budou bzučet světlušky, že kolem proběhnou lovci s připravenými luky. Možná, že dostanete chuť vykoupat se v teplé vodě okolo vyvěrajících gejzírů a pod hladinou ulovit několik ryb. A možná se také stane, že se vám na hlavu zčistajasna snese drak, spustí se úvodní skladba a zažijete jeden z nejúžasnějších soubojů s bossy, co pamatuji.
Chvíli nad vámi bude kroužit a řvát, načež dost možná začne agresivně klesat jako bombardér a zalije vás ohněm. Draci jsou silní a bojovat s nimi jeden na jednoho je extrémně náročné, ale nezapomínejme, že oni přiletěli trápit celý Skyrim, nikoliv jen vás. A tak se vám během bitvy klidně naskytne monumentální podívané, kdy ještěr zaútočí i na, do té doby v poklidu migrující, mamuty. Strhne se zcela náhodně vygenerovaná bitva gigantů, do níž se lze šikovně vložit a samozřejmě si také kopnout. Musíte pak však počítat s tím, že jen co úhlavní nepřítel skoná, bývalí "spojenci" se na vás dost možná vrhnou.
To proto, že při kolektivních několikaminutových bitkách, které jsou z podstaty věci někdy trochu chaotické, je obtížné omylem nezasáhnout i své souputníky. A tak stráže, namísto poděkování za eliminaci ledního medvěda, trola, pavouka či draka, vám po udatném klání nelogicky dají pokutu, pošlou do vězení, nebo rovnou zmlátí. Nedává to smysl a zbytečně to frustruje, na druhou stranu do podobných situací se dostanete třeba jednou za pět hodin a časem se jim i naučíte vyhýbat.
Mušky ani tentokrát nechybí
Tento pátek, od kdy PC verze půjde odemknout přes Steam, se má objevit patch, který utrhne křidýlka všemožným mouchám technického rázu. A propos, rukopis tvůrců přeci musí být zřetelný a Bethesda hry bez bugů nedělá, to ví každý.
Občasné kiksy v umělé inteligenci představují snad jediný výraznější škraloup, který na povrchu tohoto, jinak božského farmářského mléka, lze objektivně kritizovat. Jednou za každých pár hodin hraní (tzn. velmi ojediněle) někdo dočasně zmizí, zasekne se nebo úsměvně dokola opakuje tu samou frázi (jinými slovy, glitche se od dob Oblivionu nezměnily), ale ani jednou jsem kvůli bugu nemusel nahrávat třicet minut starou pozici. Navíc, v kontextu s grandiózním rozsahem výsledné hry, jde o chybky tolerovatelné, ve výsledku zanedbatelné a vězte, že od Oblivionu urazili tvůrci řádný kus cesty.
Rukopis Bethesdy je vidět i v místním systému level scalingu, kdy okolní svět a jeho obyvatelé se přizpůsobují hráčově úrovni, ale naštěstí už se neopakuje oblivionské ad absurdum, kdy se adaptovali úplně všichni. Skyrim je někde na půli cesty k fixním úrovním monster v Gothicovi, což se projevuje celkem prostě, ale logicky a koneckonců i přirozeně - vydat se, tou dobou ještě s nudlí u nosu, na lov obrů či ledových přízraků je pěkná zhovadilost. Musíte si počkat a něčemu se nejdříve přiučit.
Nutno podotknout, že graduální postup v podobě vylepšování perků a učení např. novým kouzlům, je v podání Skyrimu procesem ohromně uspokojivým. Částečně asi i proto, že v pozdějších fázích hry čekáte na skok o úroveň výš klidně tři hodiny, neb většina vedlejších questů přinese odměnu pouze materiální, nikoliv v podobě zkušenostních bodů, které ostatně Skyrim ani nijak explicitně neuvádí.
Táhne jako kůň
Tím spíše je pozoruhodnější, že TES V táhne jako kůň a příjemně překvapuje až do samého konce, i po desítkách hodin s ním strávených - ruku na srdce, spoustu RPG dohráváme jenom proto, že lezeme po žebříčku úrovní a skillů. Leč Skyrim žádnou takovouto berličku nepotřebuje, stačí mu jeho neskonale bohatý svět, jeho příběh, jeho obyvatelstvo a jeho do značné míry nepopsatelná aura. Ano, nespočetněkrát vás zatáhne do dungeonů, kde musíte "jenom" něco najít nebo někoho eliminovat, ale takto degradovat všechny questy do jedné roviny, to je jako kdyby někdo deklaroval, že všechna auta jsou na jedno brdo, protože všechna mají čtyři kola.
Dungeony jsou prostě překrásné (i strašidelné), je jich tu přes sto padesát (!) a pomalu se divím, že se celá provincie nepropadla do země, když je underground Skyrimu provrtán jako ementál. Z jeskyň na vás vysloveně dýchá vlhký chlad, když procházíte kolem mechu a luminiscentních hub, šlapete podzemním potokem nebo pomyslně kloužete na shnilém dřevě. A z pradávných zasypaných chrámů pro změnu sálá honosnost starších civilizací, k nimž rázem cítíte pokoru - no nebyli ti trpaslíci filutové, když již v místních podmínkách dali dohromady parní písty a mechanické pavouky, které všem vlezlým dobrodruhům skáčou po hlavě? Ale ne, že bych jim to měl příliš za zlé, já si je užíval!
Akční souboje jsou zábavné a dynamické
Skvěle ovladatelné byly i na gamepadu díky výbornému inventáři. Zároveň i dosti taktické a jdoucí do hloubky - ve svém virtuálním batohu jsem právě napočítal 27 různých lektvarů, které různými způsoby mohou ovlivnit statistiky moje, mých zbraní a tím i průběh souboje. Efektní zakončovací údery chladnými zbraněmi mě sice nechávaly chladným, ale magie - ta dokázala rozproudit krev! Pořádně nabitý fireball exploduje po dopadu jako malá bomba, a trefíte-li jím slabšího nepřítele přímo do hrudi, chudák odletí přes celou místnost. Nevím, jaké to ve skutečnosti je, umět kouzlit, ale pokud jako ve Skyrimu, byl bych jakože fakt spokojený!
Díky nynější možnosti ovládat v každé ruce jiné kouzlo se čarodějům otevírají úplně nové dimenze a, jak už to tak ve Skyrimu bývá skoro se vším, chce to zkoušet, testovat a najít to pravé ořechové. Nějakou dobu jsem se spoléhal jen na útočná kouzla a ozdravné lektvary, ale pak mě osvítil snad samotný Talos, do bojů jsem začal zapojovat vyvolávání spektrálních spojenců, v levé ruce jsem pravidelně svíral léčivé kouzlo, a rázem mi bylo hej. Tedy minimálně do chvíle, než jsem narazil na arcimága, jenž z okolí blesku rychle vysával magicku, energii nutnou pro čaryfukování.
Řada soubojů představuje i na třetí obtížnost z pěti slušnou výzvu. Je tudíž třeba využívat, čeho jde, klidně i pastí a kaluží hořlavého oleje; nicméně já teď mířím zpět k drakům, k Thu'um nebo-li shouts, výkřikům v dračím jazyce. Ovládat vás je naučí Šedovousové v jejich chrámu na nejvyšší hoře Skyrimu, kam vede krkolomná stezka se sedmi tisíci schody. Při pohledu dolů budete možná chytat závratě, ale zároveň si uvědomovat, že umělecky pohlednější a velkolepější hru jste v životě možná ještě nehráli. Pokřiky v dračí mluvě představují de facto sekundární magii, pomocí níž oponenta třeba srazíte k zemi, vytrhnete mu zbraň z rukou nebo jej zmrazíte. V zásadě se po většinu času dá hrát bez užívání Thu'um, ale zpomalení času minimálně skvěle vypadá.
Umělecké dílo každým coulem
Jak si stojí Skyrim v recenzích ve světě? Padají rovněž samé vysoké známky.
Skvěle tu zní úplně všechno a existovat na Eurogameru systém dílčího hodnocení, klidně bych se kvůli Skyrimu naučil programovat a tabulku hodnocení přepsal, abych mohl audio složce udělit 11/10. Zapomeňte na stále se opakující hlasy (a gesichty) z Oblivionu; počet dabérů se v případě TES V zšestinásobil a všichni odvedli fenomenální práci, v čele s Christopherem Plummerem v roli předního Šedouvouse. V Bethesdě šli tak daleko, že Seveřané, původní obyvatelé provincie, mají charakteristický skandinávský přízvuk. Dokonce i refrén pěveckého sboru v hlavní znělce, u které se mi doteď ježí chlupy po celém těle, vychází ze zledovatělé hudební tradice. Bezesporu dosud nejlepší práce Jeremyho Soula.
Skyrim zároveň reprezentuje i dosud nejlepší práci grafiků v Bethesdě. Na rozdíl od předchozího Gamebrya běží na novém, interně vyvinutém Creation enginu, který na každý pád vykresluje pohlednou záležitost. Navíc narvanou až po okraj maniakálními detaily a bez do očí bijícího doskakování textur. Přeci jen ale kalhoty špinící efekt (jako při vydání Oblivionu) se neopakuje a lineárnější Zaklínač 2 je hezčí. Má preciznější textury, lepší mimiku, gestikulaci i animace, navíc neobsahuje groteskní fyzikální zvláštnosti (jednou mne kyj obra vyslal jako hadrovou panenku dobrých sto metrů nad zem) a netrpí zatemněním obličejů při konverzacích. Teď už ale z mého recenzentského bloku tahám opravdu ty nejzapadlejší poznámky, jimiž jen opakovaně ilustruji (viz AI, loadingy), že určité chyby se najít dají... Ale když se pak do hry ponoříte, rázem jste vůči podobným problémům jaksi imunní, protože z druhé strany barikády vás konstantně zaplavují pozitiva.
The Elder Scrolls: Skyrim pro PC, X360 a PS3 se u nás začne prodávat již zítra, v pátek 11.11.2011
koupit z Xzone
Cynik by řekl, že i samotný Skyrim vychází z tradice - z tradice Oblivionu, a že je pouhým Oblivionem v novém, zimním kabátku, se všemi klady i zápory. Takový cynik se ale ve Skyrimu nemohl dostat dál, než přes slabší úvod, takový cynik si nevšiml, že Skyrim už od samotného začátku funguje, jak má, takový cynik hře nedal šanci a nemohl proto zažít ten neuvěřitelně pohlcující pocit, kdy jedna singleplayerová hra člověka drží i po sté odehrané hodině! A hlavně, takový cynik už nemůže změnit nic na faktu, že zatímco do Oblivionu jsem se musel vždy násilím dokopávat, od Skyrimu mě musí jiní násilně odkopávat. Co více si přát?
VERDIKT: Skyrim suverénně vytesává nové standardy pro RPG s otevřeným herním světem a je dosud tím nejlepším, co kdy v tomto specifickém žánru vzniklo. Bohatá mytologie zasněženého světa, nepopsatelné množství atraktivního obsahu a dost možná nejpáradnější zpracování dračí tématiky v historii her garantuje nevídaně atmosférickou zábavu na desítky, ba i stovky hodin. Hodnota Skyrimu nemá dnes obdoby a vzhledem k aktivní komunitě vezměte jed na to, že tohle je jistá investice na dlouhá léta dopředu.