Příběh o ukradení Half-Life 2

7. května 2004 v šest hodin ráno se teenager jménem Axel Gembe vzbudil v německém městečku Schönau im Schwarzwald a zjistil, že mu postel obklíčila policie. Automatické zbraně mu mířily na hlavu a v uších mu duněla slova „Vylezte z postele. Nedotýkejte se klávesnice."

Gembe věděl, proč přišli. Ale stejně se, ještě se zalepenýma očima, zeptal. „Jste obviněn z nabourání do sítě Valve Corporation, krádeže videohry Half-Life 2, jejího vypuštění na internet a způsobení škod přesahujících 250 milionů dolarů," zněla odpověď. „Oblečte se."

Sedm měsíců předtím, 2. října 2003, se ředitel Valve Corporation, Gabe Newell, probudil v Seattlu a zjistil, že zdrojový kód hry, na kterém jeho společnost pracovala skoro pět let, unikl na internet. Hra tehdy už měla být v prodeji, ale vývojáři nestíhali. Nestíhali už 12 měsíců. Half-Life 2 se měl opozdit, ale Newell měl teprve přiznat, o kolik se opozdí. A takový únik byl nejen nebezpečný po finanční stránce, ale také velmi trapný.

Za chvíli už Newellovu hlavu zaplavila lavina otázek. Jak se to stalo? Vypustil to někdo z Valve? Který člen týmu by projekt, do kterého investoval několik let svého života, v posledních chvílích takto ohrozil? Jak se to sakra stalo, pokud to nebyla práce zevnitř? Měl snad někdo přístup k internímu serveru Valve? Ze všech otázek řinčela Newellovi v hlavě nehlasitěji jen jedna, kterou nemohl dostat ven: KDO TO UDĚLAL?

Axel Gembe začíná s hackováním

„K hackování jsem se dostal tak, že jsem byl sám napaden," přiznal dnes hacker Gembe. „Byl to program, který předstíral, že je generátor klíčů pro WarCraft III a já byl natolik hloupý, že jsem ho spustil. Byl to sdbot, populární malware s obecným účelem." Mladý Němec si brzo uvědomil, co si na svůj počítač nainstaloval. Ale namísto toho, aby ho smazal a zapomněl na něj, se v něm začal vrtat, aby zjistil, jak funguje a co přesně dělá.

To ho dovedlo k serveru IRC, odkud byl malware ovládán. Sledováním stop se Gembe dostal až k jeho operátorovi. Raději ale, než aby dotyčného konfrontoval, začal se Gembe na malware vyptávat. Měl plán. „Tak jsem si napsal vlastní malware, který kradl CD klíče, aby mi odemkl hry, které jsem chtěl hrát." Rychle jsem vyrostl do jednoho z předních autorů malwarů v té době, především proto, že jsem začal psát exploity pro některé nezabezpečené díry ve Windows." Dnes má Gembe účet na Steamu v hodnotě dvou tisíc dolarů, ale tehdy si prý nemohl dovolit hry kupovat.

„Následujte Freemana!"

Když se Newell dozvěděl o nabourání, nejprve ho napadlo jít na policii. Druhá myšlenka ho ale vedla k hráčům. 2. října 2003 v 11 večer napsal Newell na oficiální Half-Life 2 fóra: „Potřebuji pomoc od komunity. Ano, zdrojový kód, který byl zveřejněn, je skutečně zdrojovým kódem HL-2," přiznal na fórech. Newell pokračoval a popsal fakta, která bylo Valve schopno dát zatím dohromady.

Vysvětlil, že někdo získal přístup k jeho emailovému účtu zhruba před třemi týdny. Nejen to - na několik počítačů ve Valve byly dokonce nainstalovány programy, které zaznamenávají stisknuté klávesy. Podle Newella to byly programy speciálně vytvořené k zacílení Valve, protože je nepoznal ani jeden antivirový program. Kdokoliv to udělal, byl chytrý, schopný a zajímala ho konkrétně jen jeho společnost. Ale proč...?

Jak tedy došlo k nabourání Valve?

Gembeho malwarové zločiny, ač způsobily škody, byly zločiny hnané vášní pro hry, nikoliv pro zisk. Jeho nejoblíbenější hrou všech dob byl Half-Life. V roce 2002 toužil Gembe, stejně jako ostatní fanoušci série, po detailech o připravovaném pokračování. Tehdy ho to napadlo. Pokud by se Gembe mohl probourat do sítě Valve, mohl by o hře zjistit něco, co nikdo jiný nevěděl. Sociálně podivný samotář s drsným dětstvím by tak získal prestižní status mezi komunitou hráčů, kterou mezitím adoptoval jako svou rodinu, tím, že by jim nabídl takové interní informace. Za pokus to stálo...

„Nečekal jsem, že se mi to podaří," přiznal hacker. „Ale první pokus byl jednoduchý. V podstatě to byla nehoda.... (článek pokračuje na další stránce).