Recenze Max Payne 3
Jeho krédem je nemilosrdná pomsta. První český verdikt!
Věřili byste tomu, že je to již devět let, co se objevila poslední hra s neortodoxním policajtem z New Yorku, který přišel o celou svou rodinu? A celých jedenáct, kdy jsme poprvé okusili kouzlo do té doby nevídané bullet-time střelby? Překvapilo mě, jak ten čas rychle běží a jak málo prostoru doposud Max Payne dostal. Vždycky jsem tuto hru považoval za výjimečnou nejen díky neotřele podanému vyprávění děje, ale také pro její výborné herní mechaniky. Je sice pravdou, že pár konkurenčních projektů přišlo se stejným nebo obdobným řešením, ale Max Payne je prostě jen jeden.
Příběh třetího pokračování volně navazuje na tragické momenty v životě Maxe Payne, který prchá před svými démony a usazuje se v brazilském Sao Paulu. Najde zde totiž práci bodyguarda jedné bohaté rodiny a v mezičase utápí staré vzpomínky v lahvích Whiskey. Z nekonečného alkoholového opojení a vlastní sebelítosti ho vytrhne teprve brutální útok místního gangu, který unese Fabianu Branco, manželku jeho zaměstnavatele. Max se okamžitě vydává po stopách únosců ve snaze zachránit její život a napravit svou profesní reputaci. Asi nemusím dodávat, že se všechno podivně zamotá a zvrtne do dramatu plného zrady, násilí a jednoho poněkud předvídatelného závěru.
Namísto psychedelických halucinací nastává krvavá lázeň
Třetí díl tentokrát z dílny Rockstaru se veze na nové scénáristické vlně a opustil děsuplné hlubiny chaotické podvědomí hlavního hrdiny. Mnohem více se soustředí na vyprávění ve stylu moderních akčních thrillerů, kterým zdatně sekunduje. Podání příběhu je na velmi profesionální úrovní a snese srovnání i s takovými velikány jako je seriál 24 hodin nebo příběhy Jasona Bournea. Perfektní je zejména vykreslení jednotlivých postav, byť jsem již od počátku naprosto přesně odhadnul, kdo je ten hlavní hajzlík skrývající se za nedokonalou fasádou poctivého muže. A přiznám se bez mučení, že jakmile došlo na má slova, byl jsem ze závěru trochu zklamán...
Z původně lehce hororové, nebo chcete-li trochu strašidelné střílečky, se nám tak stala krvavá akční lázeň, jejímž hlavním krédem je nemilosrdná pomsta. Psychedelické vize nahradily roztřesené a rozmazané kamerové prostřihy s pohybujícími se multiokny a lehce komiksovými titulky, které občas ruší. Nakolik vám tento odklon směrem ke klasičtějším střílečkám bude vadit je jen na vás, ale určitě uklidní informace, že herní mechanismy jsou stále stejně dobře funkční. Mimo to se v několika prostřizích vrátíte do minulosti tohoto bývalého newyorského poldy. Považuji to za zajímavé zpestření, ale pokud jde o děj, byla to zbytečná vsuvka.
Efektní zpomalené přestřelky jsou zpět
Jak už jsme si osvěžili na začátku článku, Max Payne byl první hrou, která nám svého času přinesla naprosto revoluční mechaniku bullet-time. Zřejmě je zbytečné popisovat, o co se jedná, ale pokud by se mezi čtenáři vyskytnul někdo, kdo slyší toto slovo poprvé, pak vězte, že se po určitou dobu výrazně zpomalí čas, během níž můžete pohodlněji a efektněji likvidovat nepřátele. Je s podivem, že se od té doby neobjevilo zase tak moc následovníků, kteří by tento mechanismus využívali. Uvědomil jsem si to s plnou intenzitou už během prvních minut strávených ve světě Max Payne 3. Bullet-time je skvělá věc, úžasně zábavná a efektní, tak proč ji vídáme tak málo? Že by se jiná studia bála osočování z kopírování?
PC verze vyjde s pártýdenním zpožděním - její HW nároky a specifika
Každopádně, pokud jste se těšili na tyto efektní zpomalené přestřelky, pak se jich znovu dočkáte. Ve čtrnácti kapitolách tvoří převážnou náplň hry jen zřídka přerušovanou vsuvkami typu jízda na člunu, let vrtulníkem či jízda v automobilu. Doba trvání efektu bullet-time závisí na zvolené obtížnosti a také na tom, jak precizně nepřátele likvidujete. Čím více jich stihnete postřílet, tím větší časový bonus získáte. Mimo to se ukazatel nabíjí především vaší střelbou nebo střelbou nepřátel. Stačí jen setrvat v úkrytu, nechat nepřátele střílet a pozorovat, jak se naplňuje ukazatel pro bullet-time.
Trochu paradoxně jsem tedy vítal protivníky se samopaly, protože jejich palba nabíjela ukazatel doslova bleskurychle. Odměnou vám pak je nádherně zpomalená akce, ve které vyřídíte několik gangsterů najednou. Přitom můžete pozorovat až perverzně brutální trhání jejich těl vašimi střelami. Dokonce si všimnete, jak přesně ze zasažených míst vytéká krev, což si nevybavím z žádné podobné hry, alespoň ne v takové kvalitě.
Smrtící kamera a systém míření
Naprosto výborným nápadem je pak filmový závěr každé přestřelky, kdy si vychutnáte posledního protivníka ve zpomaleném detailu. Přitom můžete i nadále mačkat střelbu a vyloženě toho nešťastníka rozstřílet jako řešeto. Ani po dvanácti hodinách, během nichž jsem singleplayer dokončil, mě tento efekt nepřestal bavit a s chutí jsem se k němu vracel znovu a znovu. Stejně tak kontaktní souboj, ke kterému automaticky dojde, pokud jste příliš blízko u nepřítele. Špičkovou animací odzbrojíte protivníka, abyste mu vzápětí z bezprostřední blízkosti propálili hlavu. Tvůrci se s podobnými detaily opravdu vyhráli...
Významnou součástí hry je multiplayer s režimem Gang Wars, v němž jsou události ze singlu základem pro příběhový týmový mulťák např. o deaktivaci bomby na vlaku a s přenášením důsledků bitev i zkušeností do příštích bojů. Předělána byla i sociální síť Rockstaru, kde týmy hráčů půjdou importovat do GTA V.
Mimochodem, abych nezapomněl - rozhodně si zvolte "free" mód pro míření, protože jakýkoliv autoaim zbytečně degraduje pocit ze střelby. Až uvidíte zpomalený výstřel z brokovnice, kdy letící střely nemilosrdně provrtají několik nepřátel najednou, pochopíte, že se správnou zbraní ani tak moc mířit nemusíte. Obecně je ve hře zbraní celá spousta, ale vesměs se jedná o variace na různé pistole, samopaly a kulomety. Sem tam najdete klasickou pušku, méně už sniperku a jen zcela výjimečně raketomet. Naštěstí nechybí dual weapons, takže dvě pistole nebo samopaly Uzi budou ve výbavě asi nejčastěji. Jakmile však zvolíte dvě zbraně, počítejte s tím, že velkou zbraň, kterou běžně přenášíte ve své levačce, odhodíte - velmi zajímavé řešení, reálné a naprosto přijatelné.
Odlišnosti od ostatních krycích stříleček
Novinkou hry je možnost využívat krytí tak, jako to již pěknou řádku let předvádí hry typu Gears of War nebo Uncharted. Jedním dechem dodávám, že souhlasím s vyjádřením vývojářů, kteří prohlásili, že krycí systém je logickou součástí jejich hry, přestože jej až tak moc využívat nebudete. Vím, jak rozporuplně to zní, ale jakmile začnete Max Payne 3 hrát, pochopíte smysl těchto slov.
Na rozdíl od zmíněných konkurenčních her vás bude bullet-time efekt nutit vybíhat z krytů a střílet na nepřítele za běhu tak, jak jste byli zvyklí. Do krytu se schováte přirozeně jen tehdy, pokud se dostanete pod soustředěnou palbu více nepřátel. Hra je totiž docela těžká, pokud tedy nehrajete na nejnižší obtížnost. Nastavení však rozhodně nekritizuji, protože obtížnost je zcela odpovídající i díky velmi dobře reagující umělé inteligenci.
Pochopitelně že i zde uvidíte kiksy typu, kdy se k vám protivník obrátí zády. Ale valnou část hry budete oceňovat, že nepřítel postupuje útočně proti vám. Rozhodně nestojí na místě, naopak! Překvapivě dobře využívá okolní terén a postupuje takticky, snaží se vás vždy napadnout z několika stran současně. Díky tomu narazíte na místa, kdy se budete mít co otáčet, abyste vůbec přežili. V tomto směru je hra výtečná a atmosféru ždímá na maximum. Oproti svým předchůdcům je tak váš herní postup nutně více defenzivní a vyžaduje opatrnost a rozvahu. Jestliže jste v jedničce a dvojce bezhlavě nabíhali do houfů nepřátel, tady je podobný postup úspěšný jen málokdy.
Zajímavé doplňování zdraví
Konečně někdo opustil už léty zaběhaný systém automatického uzdravování a vrátil se k lékárničkám. To však není to hlavní vylepšení. Stěžejní úprava spočívá v tom, že pokud dostáváte zásahy, ukazatel postavy ve hře se přebarvuje do červena. Jakmile je postava příliš červená, stačí stisknout D-Pad směrem nahoru a automaticky použijete lékárničku (můžete jich nést až devět).
Co je na tom ale úplně nejlepší? Fakt, že používání lékárniček můžete zcela ignorovat. Jestliže dostanete poslední fatální zásah, máte ještě šanci uniknout smrti. Zpomalí se totiž čas, během nějž musíte zabít nepřítele, který po vás naposledy vystřelil. Stručně řečeno - zabij, nebo budeš zabit. Pokud uspějete, lékárnička se použije automaticky a vy jen zůstanete ležet na zemi, odkud můžete pokračovat v palbě. Trochu obtížně se to popisuje, ale jakmile si to vyzkoušíte, zjistíte, že je to naprosto skvělé řešení.
Skokové výpady a umělá inteligence
Pro samou chválu bych zapomněl na jednu věc, která mi zcela nesedla a tím byla střelba ve skoku, tzv. shootdodge, jak ji označují vývojáři. Zatímco ve starších dílech jsem se vyloženě kochal skoky všemi směry a následnou palbou, ve trojce to není až tak použitelné. Nejde o ovládání, to je stále podobné. Potíže podle mě způsobují samotní nepřátelé, kteří se tentokrát daleko lépe kryjí, mnohem přesněji střílí a rozhodně se nechovají jako ovce na porážce. Kvůli tomu si sice na jednu stranu užíváte chytrého protivníka, ale na stranu druhou zjistíte, že shootdodge je prakticky zbytečný a hlavně riskantní. Snad by to fungovalo, kdyby vývojáři trochu více zpomalili čas během skoku, aby měl hráč více prostoru zaměřit nepřítele. Bohužel, současné nastavení mě víceméně donutilo opustit efektní skoky a bojovat typičtějším způsobem, tedy ve stoje, za běhu nebo vkleče.
Kampaň bez překvapení
Je taky docela dobře možné, že kampaň pro jednoho hráče vám může po čase připadat příliš rutinní. Jak už jsem zmínil, designéři vám občas upraví podmínky a místo nikdy nekončící střelby vám podsunou bláznivou jízdu autobusem nebo ochranu vašeho parťáka na stadionu plném nepřátel. Ale faktem je, že většinu času jdete na určené místo a postřílíte tam vše, co se hýbe. Ke cti vývojářů se sluší dodat, že lokace jsou rozmanité, často vede k cíli i několik cest a hra je prostě zábavná. Drobnosti typu nějakých sbíratelných věcí ani nezmiňuji.
Kontroverzi ještě před vydáním vyvolalo oznámení předplatného za dalších 30 dolarů, s DLC naplánovanými až do podzimu, a také dlouhé cutscény, kterých je ve hře hodně, ale ne přespříliš.
Spíše se mi líbily další zpomalené filmové akce, v nichž třeba proskočíte oknem a postřílíte skupinu nepřátel. Nebo sjedete po střeše dolů a musíte zneškodnit únosce, který se kryje svou obětí. Ve hře je takových situací celá řada a dokreslují celkovou atmosféru jako z hollywoodského bijáku. Ale jestliže budete čekat ještě nějaké velké super překvapení, zřejmě se jej nedočkáte.
Brilantní grafika srovnatelná s Uncharted 3
Po grafické stránce je hra skvělá, přestože zásadně neohromí. Není to žádná revoluce, abych se přesně vyjádřil. Na Xboxu 360, kde jsem hru hrál, už nelze očekávat zázraky. I přesto mě potěšily brilantně vymodelované chudinské čtvrti brazilské metropole, jejichž kvalitu bych se nebál přirovnat k fenomenální práci grafiků z Naughty Dog (Uncharted). Míra detailů je místy ohromující, a když si uvědomíte všudypřítomnou destrukci, pak klobouk dolů. Dopady střel tříští na kusy zídky, ploty a sloupy, v místnostech poletují cáry papíru, kusy skel, zkrátka radost pohledět.
Tato hra krásně ukazuje, že když to někdo umí, pak může i sedm let starý hardware předvést svou sílu. Výborné jsou i obličeje postav, jejich mimika, animace, báječný zvuk, prostě práce špičkového studia se vším všudy. Hra je celkově trochu barevnější, ale není to na škodu. Ostatně když se pohybujete v Brazílii, dostanete Brazílii takovou, jaká ve skutečnosti je. Tedy plnou slunce, moře, a barevných domů.
Závěr
Max Payne 3 pro PS3/X360 u nás vydá Cenega tento pátek 18. května (PC verze začátkem června).
rezervovat na Xzone a dostat triko zdarma
Max Payne nepřekvapil a to v pozitivním ani negativním slova smyslu. Tím dobrým mám na mysli, že jsme dostali přesně to, co jsme všichni chtěli. Tedy skvělou střílečku, parádně podaný příběh a nádhernou grafiku. Na opačném pólu stojí relativně málo inovací, což může někomu vadit. Já jsem byl se hrou mimořádně spokojen a po delší době jsem strávil u Xboxu takřka celý den bez přestávky. Když k tomu připočtu srovnávací Arcade mód nebo New York Minute, ve kterém jste omezeni časem k dokončení levelů, pak tu máme hru, u které se opravdu nudit nebudete.
VERDIKT: Výborná, intenzivní střílečka s brilantně vyprávěným příběhem a syrově realistickým modelem zásahů, která vás nenechá na pochybách, že Rockstar Games patří mezi absolutní světovou špičku. Ačkoliv hra nepřichází s žádnou zásadní inovací, drží se v zajetých kolejích tak dobře, že jí tento nedostatek rádi odpustíte. A nakonec i díky sympatické délce singleplayeru a skvělému pocitu z multiplayeru jsem sáhnul po vyšší známce, než jsem původně zvažoval.