Recenze Hitman: Absolution
Návrat holohlavého zabijáka sérii ostudu nedělá.
Plešouna 47 není asi nutno dlouze představovat. Od čtvrtého dílu si sice dal pořádnou přestávku, ale po dlouhých šesti letech se fanoušci dočkali. Vzhledem k tomu, že série měla doposud vzrůstající kvalitu, není se co divit, že se pro mnohé hráče jedná o velkou událost. Už jen díky zoufalému nedostatku kvalitních her v poctivém stealth žánru. Sám doposud se slzou v oku vzpomínám na strávený čas u dokonalého Blood Money na nejvyšší obtížnost. Hitman: Absolution není přesnou kopií staršího Blood Money, ale přináší několik nových prvků a změn. Pojďme se tedy podívat, kolik k lepšímu a kolik k horšímu.
V jádru starý dobrý Hitman
Ve hře se tedy musíte co nejtišeji, ideálně bez odhalení, doplížit k cíli a eliminovat jej. Absolution si samozřejmě zachovává prvky, které vždy z Hitmana dělaly něco více, než jen dalším Splinter Cellem, Alpha Protocolem, MGS apod. Jednak lze většinu vražd uhrát formou nehody. Váš cíl tedy nemusíte jen odprásknout či uškrtit, ale on se vlastně může otrávit špatným jídlem, selže mu fatálně nějaká elektronika, či se přihodí jiná nepříjemnost. Hitman pak může scénu opustit, aniž by měl někdo podezření na jeho přítomnost. Sám jsem sice nenašel možnost této eliminace úplně u všech cílů a u některých jsem si jist, že jinak než kulkou do hlavy umřít nemohou. Hru tedy nelze projít celou s čistým štítem jako Dishonored. Každopádně i s nehodami si srandu užijete.
Druhou odlišností této série od konkurence jsou převleky. Díky nim nejste nuceni k opatrnému plížení mimo zorná pole nepřátel, ale můžete se schovávat v davu všem na očích. Z hlediska funkčnosti převleků v Absolution došlo k drobným úpravám. Převlek stále rozhoduje o tom, kde se můžete pohybovat bez podezření. Opravář je například nenápadný v místech, kde civilista ihned vzbudí podezření. V obleku vás ostatní lidé nemají šanci prokouknout. Ale kolegové ze stejné profese, kteří se mezi sebou znají, vás po chvíli prokouknou. Tomu se ale můžete bránit využitím instinktu, kdy si Hitman schová tvář a pokukuje do země a tím se odhalení na chvíli vyhne. Je tedy vždy dobré vážit který oblek navléknout. V lokaci hlídané policií je sice policejní oblek snadno k sehnání, ale jeho účinnost bude hodně omezená. Tato změna tedy dělá hru maličko obtížnější než v minulých dílech.
Zmíněný instinkt je v sérii novinkou a představuje omezenou veličinu, kterou můžete využívat nejen k maskování své identity, ale i ke zpomalení času v přestřelkách, kdy máte dostatek času na rozdání několika přesných headshotů, podobně jako ve Splinter Cell: Conviction. Nutno ovšem zdůraznit, že se jedná o pouhé zpomalení a ne zastavení času. A to i pro vás. Takže získáte vyšší přesnost, ale rozhodně ne nesmrtelnost a musíte počítat, že pár zásahů schystáte.
Instinkt využívaný ke sledování pohybu nepřátel.
Umožňuje vám vidět blízké nepřátele i za zdí. V dnešní době již relativně běžný prvek ve stealth hrách známý z Batmana, Assassins Creed či Dishonored, tentokrát ovšem mírně rozšířený. Nevidíte pouze obrysy postav, ale i vyznačenou cestu, kam zrovna jdou. Dokáži si představit, že skalním fandům Hitmana právě skřípou zuby, jako mě při sledování trailerů, ale po zahrání hry jsem tento prvek nakonec uvítal. Hru nedělá o mnoho snazší a plánovat musíte stále stejně. Sledování pohybů nepřátel je ale nyní přehlednější. A pokud se před někým potřebujete schovat a je životně důležití se rozhodnout, zda za roh vpravo, nebo vlevo, nejste odkázání na náhodný hod mincí.
V úterý ještě Eurogamer přinese 12-minutové komentované videodojmy od Pavla Oreškiho s průchodem dosud neviděnou misí.
Instinkt se regeneruje za téměř jakýkoliv provoz vašeho řemesla. Od vraždění po plnění cílů mise. Někteří mohou namítnout, že vraždění je tu nejsnazší cestou, jak instinkt získat zpět, ale to se vám nakonec projeví na závěrečném hodnocení mise, kdy za každé zbytečné zabití či jiné chyby ztrácíte body. Body sice nemají přímý vliv na misi jako takovou, ale pokud jich nasbíráte dostatek, odemknete nějaké drobné vylepšení postavy. Maličko rychlejší běh, delší doba před odhalením, apod. Tyto upgrady jsou ale pouze drobné a na hru nemají výrazný vliv. Svojí účinností mi připomněly Badass upgrady z Borderlands 2. Jste sice o něco silnější, ale hra se hraje stále stejně.
Jde dohrát mise čistě bez prozrazení a zbytečného zabíjení?
Není to procházka růžovým sadem. Pořádně vás potrápí umělá inteligence, která mě mile potěšila. Nefunguje běžným způsobem, kdy vás nepřítel buď nevidí, nebo po vás střílí. Naopak existuje několik různých vzorců chování, které různě přepínají. Pokud procházíte kolem člověka ve stejném převleku, nejdřív po vás začne pokukovat. Pokud okamžitě nezmizíte z dohledu, tak vás začne podezřívat. Takže sice není agresivní, ale pořád za vámi chodí a huláká, ať zastavíte. Pokud se mu včas někde neztratíte, tak vás prokoukne a začne zatýkat. Což můžete zneužít, na oko se vzdát a jak přijde blíž, tak mu pěstí vysvětlit jeho omyl. Poté samozřejmě následuje přestřelka, kterou uslyší i mnozí okolo. A i když se vám podaří vypařit, stále vás budou hledat, brzy zavolají posily a na váš převlek vám již znovu nenaletí. Protivníci tu nepodvádějí a hledají vás v místech, kde vás spatřili naposledy, čehož lze někdy šikovně zneužít. A reagují individuálně. Takže pokud někde vzbudíte rozruch, nejdou po vás automaticky všichni i z druhé strany mapy.
Pokud se prozradíte a k přestřelce dojte, tak hra naštěstí není u konce. Musím říci, že i takto vzniklé akční pasáže jsou dobře hratelné a zábavné. I když ne úplně snadné. Hitman stále příliš zásahů nevydrží a musíte být sakra opatrní. Vzbudit větší rozruch v obklíčení znamená téměř jistou smrt i na normální obtížnost. Přestřelkám se lze samozřejmě vyhnout a to hlavně hledáním alternativních cest v úrovních.
Design a velikost levelů
Rozmazlen nedávným Dishonored mi někdy volnost přišla lehce omezená, ale prostor pro improvizaci tu stále je. Dá se říci, že úrovně existují trojího druhu. Staré známé hitmanovské s volnou otevřenou lokací, kde si s cílem můžete pohrávat jak kočka s myší a vymyslet mnoho různých způsobů eliminace a úniků. Poté úrovně, které vás k cíli teprve vedou. Ty jsou maličko lineárnější. Což je ovšem logické z hlediska hratelnosti. Pokud by stačilo jednoduše projít náměstí davem lidí ke dveřím do budovy, byla by to nuda. Mise jsou postavené tak, že vás nutí se s protivníky vypořádat. Ať již opatrným prokličkováním, tak střelbou. A nepustí vás cestou, která by byla zcela bez nebezpečí. Občas narazíte i na menší misi, která funguje téměř jako interaktivní cutscéna a krom pár dialogů a trošky chození se tam vlastně nic moc nestane. Tyto mise také většinou končí dříve, než se vzpamatujete.
Misí je celkem 20 a na normální obtížnost mi vydržely na nějakých 12 hodin. Ale to se přiznám, že jsem se z některých situací vystřílel. Na vyšší obtížnosti, kde to tak snadné nebude, si zahrajete určitě delší dobu. Samozřejmě délku misí nepočítejte obyčejným průměrem. Jak jsem již zmínil v předchozím odstavci, délka misí se hodně různí. Některé lze dohrát za pár minut, v jiných se klidně zasekáte na hodinu.
Těch dvanáct hodin je samozřejmě čas na pouhý jeden průchod hrou, ale Hitman: Absolution se pyšní vynikající znovuhratelností, takže vás může zabavit na mnohem déle. Jednak je radost hrát samotnou kampaň znovu a zkoušet ji projít lépe, čistěji a své protivníky eliminovat originálnějším způsobem. Ale hlavně se můžete vrhnout na nový "online" mód Contracts. V něm lze vytvářet vlastní modifikace příběhových misí, ty zveřejnit online a ostatní hráči se potom mohou pokusit vaše schopnosti překonat.
Režim Contracts s úpravou zadání misí a jejich sdílením
I když se nejedná o plnohodnotný editor misí, lze si s ním užít dostatek zábavy. Tvorba kontraktů je velice jednoduchá a probíhá tím, že jej sami zahrajete. Vyberete si jeden z dostupných levelů, v něm vyznačíte jeden až tři cíle, ty zavraždíte a poté jedním z východů odejdete. Hra si zapamatuje, které postavy jste zavraždili a kudy utekli. Z toho se stanou povinné cíle mise. A zároveň i drobnosti jako jakou zbraní a v jakém převleku jste koho zavraždili. Případně zda jste všechna těla schovali, vyvolali poplach, apod. Z těchto drobností se poté stávají vedlejší cíle za bonusové body.
Tvorba tímto způsobem je myslím úplně ideální. Jednak je zábavné mise vytvářet, protože normálně hrajete, jen si sami vytyčujete své cíle a snažíte se být co nejoriginálnější. A hlavně je tím zajištěna rozumná obtížnost zveřejněných misí. Pokud chcete kontrakt zveřejnit, musíte jej sami dohrát. Není možné splácat nějaké superobtížné zadání, na kterém si všichni vylámou zuby. K hraní misí z Contracts režimu musíte ve hře mít zaregistrovaný uživatelský účet (tento Online Pass dostanou pouze první majitelé hry, tzn. taková ochrana proti bazarovkám i pirátům) a být připojeni k internetu.
Ani bych se nedivil, pokud by se Contracts mód stal oblíbenější než samotná kampaň. Nabízí sice tytéž mise, ale vždy v jiné obdobě, takže se nelze průchod naučit zpaměti a i když již znáte pohyby všech postav, vždy musíte maličko improvizovat. Oproti kampani v něm navíc vyděláváte peníze, za ně kupujete nové obleky, nové zbraně a navíc i upgrady zbraní, které v příběhu neexistují. A před každou misí si můžete z nakoupeného arzenálu zvolit svou výbavu do začátku mise. Člověku to dává větší pocit svobody a možností pro improvizaci. Nemluvě o tom, že hráči prostě rádi ve hrách něco odemykají a upgradují. A mód Contracts jim v tom ohledu nabízí více než základní kampaň od tvůrců.
Atraktivita Contracts módů plyne z toho, že ke kampani nemáte důvod se vracet kvůli hlavnímu příběhu, takže kampaň kontraktům příliš nekonkuruje. Scénář ostatně považuji za jedinou opravdovou slabinu celé hry. I když je zde příběhových animací mnohem více než v předchozích dílech, tak je celé vyprávění hrozně povrchní. Na začátku není pořádně vysvětleno, proč to co děláte, je vlastně tak moc důležité, takže je vám úplně fuk, jak to celé dopadne. Postavy zabíjíte stejně rychle, jak jsou představovány, takže si k nikomu nevypěstujete žádný vztah. Ať již kladný, či záporný. Pouze zabíjíte, jak vám je hra servíruje, ale bude vám jedno proč, což mi přišlo docela škoda. Animací bylo dost a v dobré technické kvalitě. Když už si s nimi dali tolik práce, mohli se Dánové trošku zamyslet i nad samotným scénářem.
Hitman: Absolution pro PC, PS3 a X360 v angličtině vydá Cenega v úterý 20. listopadu za 899-1299 Kč.
rezervovat na Xzone s DLC zdarma.
Technická úroveň hry
S ní jsem byl spokojen nejen v cutscénách, ale také celkově. I na nízké detaily (review-verze před posledním patchem při použití vyšších detailů padala) vypadalo prostředí a postavy velmi dobře. Zejména davové scény, které kupodivu neměly negativní dopad na framerate i na pár let starém notebooku. Kvůli slabšímu HW jsem hru raději nechal na nižších detailech. Počítejte tedy s tím, že hra u vás může vypadat jen lépe než na přiložených screenshotech. Každopáně musím pochválit, že i na svém slabším PC jsem nezaznamenal jediný pokles framerate nebo jiné technické nepříjemnosti.
A potěšily i drobnosti jako schování loadingů za animačky. Takže podobně jako v Uncharted máte jeden loading na začátku a poté můžete celou hru dohrát bez koukání na jedinou obrazovku s načítáním. Tedy pokud neumřete. Při restartu se krátkého načítání dočkáte. Ale to bylo většinou otázkou pár vteřin. Jen výjimečně přelezlo přes deset.
VERDIKT: Nový Hitman: Absolution rozhodně sérii nedělá ostudu. Nabízí jak klidné tiché opatrné plížení a pohrávání si s různými možnostmi eliminace většiny cílů, tak v případě prozrazení dokáže nabídnout i zábavné adrenalinové situace a akci. Zapracování instinktu dělá tichý postup přehlednější, ale zdaleka ne primitivní či jednoduchý. Hra by pouze zasloužila lépe napsaný příběh a některé lokace více volnosti. Přesto se můžete těšit na mnoho hodin zábavy. I po dohrání kampaně má hra stále co nabídnout, zejména díky Contracts módu, ke kterému se budu rád vracet.