DOJMY ze sedmi hodin v betě Titanfall
V těžkotonážním rodeu bylo stále co objevovat.
Beta Titanfall začíná poměrně dlouhým tutoriálem, který jako by z oka vypadl testovacím místnostem z Portalu. Každopádně doporučuji jej projít celý, protože vás naučí základní pohyby, které se v Titanfall ovšem neomezují na chůzi do čtyř směrů a skok. Ne, ne, to by bylo moc jednoduché. Připravte se na dvojité skoky, zachytávání se za římsu, běhání po zdech, přeskakování z jedné stěny na druhou nebo používání speciálních schopností. A druhou část výuky zahrnuje přivolávání si titána, naskakování do něho, jeho ovládání, aktivování robotických speciálních schopností a tak dále. Pěkná porce, že?
Nicméně tutoriál vás stále uvede jen do základů. Až v bitvě přijdete na to, jak jezdit na hřbetu nepřátelského titána a šmelcovat mu vnitřnosti kulometem, či jak se chytit naopak na spřáteleného robota a zažít rodeo. Sžívat se budete s prostředím, zjišťovat, jak daleko skutečně doskočíte, jakých zídek se chytíte a jakých ne. Budete poznávat záludnosti jednotlivých map a hlavně se náramně bavit.
V Titanfall pro PC jsem dosud strávil pěkných sedm hodin a musím uznat, že i přesto, že betaverze obsahuje pouze dvě mapy, jeden typ titána, tři herní módy a pár zbraní, stále jsem měl co objevovat. Jak už zmínil Honza v tématickém článku z prostředku týdne, Titanfall je díky řadě prvků přístupný nováčkům, ale to neznamená, že zkušený hráč v něm nebude mít po pár hodinách, co dělat. Zpočátku máte na výběr ze dvou tříd, posléze se vám otevře třetí a po pár hodinách už máte možnost si vytvářet pilota přesně podle svých představ.
Každý pilot má primární zbraň. V betě byla klasická automatická puška, brokovnice, menší samopal a odstřelovačka. Kromě toho je na výběr Smart Pistol. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde pouze o zbraň do začátku, opak je pravdou. Samozřejmě, pokud stojíte proti umělou inteligencí ovládaným protivníkům, nemusíte téměř vůbec nic dělat a zastřelíte každého v místnosti. S živými protivníky je to mnohem složitější. K zabití je třeba je trefit třikrát do hlavy a než Smart Pistol dokáže takto zamířit, trvá to věčnost, k níž se přidávají další sekundy, pokud se váš protivník hýbe.
Takže ano, na základní Grunty a Specter platí, ale zkušenějšího hráče s ní jen tak netrefíte. To se mění po splnění několika výzev, kdy si odemknete vylepšení zkracující dobu zaměřování. Osobně jsem si Smart Pistol oblíbil nejvíce, ale vyhovuje zejména při kradmějším postupu s aktivovanou neviditelností. Ovšem pozoroval jsem i borce, kteří se Smart Pistol běhali mezi titány a popravovali jednoho hráče za druhým. Tedy hlavně mě. Podobně jsou na tom ostatní zbraně, ke každé si odemknete speciální vylepšení. Za zmínku stojí například elektromagnetické granáty, které pilotům i titánům krátkodobě rozhodí vidění.
Pilota si vybavíte kromě primární zbraně, ještě tou proti titánům. Já si nejvíce oblíbil Sidewinder, což je raketomet chrlící menší projektily. Vedlejší pistolku jsem téměř nepoužíval. Stejně jako v CoD i v Titanfall máte kromě zbraní ještě spoustu pozic pro speciální schopnosti a vybavení. Z taktických možností jsem využíval už od začátku odemčenou neviditelnost pilota, druhá možnost, tedy rychlejší ozdravování mě příliš neoslovilo. Granáty jsou jen dva, jeden klasický a druhý zmíněný Arc Granát.
Do jedné ze dvou dalších pozic si můžete vybrat mezi vylepšením vašich parkurových schopností, Explosives pack vám přidá granáty a Power cell zkracuje interval mezi možností aktivovat neviditelnost. Ve druhé skupině je prodloužený štít po dopadu titána na zem, zaručující jeho nezranitelnost, možnost detekovat Grunty a Spectre na vaši minimapě nebo Warfall transmitter, který zrychluje titána.
Podobně si můžete podle svých preferencí vybavit robota. Hlavní zbraní je buď přesný 40 mm kanón, sada raket nebo těžký kulomet. Z taktických schopností jsem si oblíbil nikoliv štít, kterým zastavíte protivníkovi projektily, ale elektrizující kouřový mrak, který se skvěle hodí na rychlé útoky na kratší vzdálenost. Nechybí silné rakety s pomalým nabíjením dvojího druhu a nakonec opět dva sloty na vlastnosti jako automatické opuštění dosluhujícího titána nebo atomový výbuch po jeho úplném zničení, který nepotěší nikoho v okolí.
Módy byly v betaverzi tři. Klasický team deathmatch, obsazování bodů a Last titan standing. V něm má každý hráč pouze jednoho titána a po zničení všech šesti v jednom z týmů hra končí. Mapy jsou dvě, městská Angel City, která mi připomněla model vystavený z lega - jen pravoúhlé uličky a domy jako stavební buňky. Druhou je Fracture, kterou už jsme znali dříve. Tedy otevřená krajina s pár stavbami.
Po zkušenosti z E3 jsem měl jsem strach, abych dokázal sledovat vše, co se kolem mě děje. Titanfall je neskutečně akční, zapomeňte na šnečí tempo v Battlefieldu nebo na koloběžce jedoucí hráče Call of Duty. Titanfall se ve zběsilosti akce v mém osobním žebříčku dá srovnávat tak maximálně s Quake 3 Arena. Ovšem odmyslete si Quakovu jednoduchost, protože Titanfall je kromě neskutečně rychlé řežby i pořádně taktickou záležitostí. Respawn si jsou moc dobře vědomi, že do klasických soubojů lidí proti lidem v CoD už prostě více taktických vrstev nejde naroubovat. Zde se ovšem souboje zdánlivě dělí na dvě části, i když ty se během hraní neskutečně plynule prolínají, čímž vytvářejí prostor pro přehršel taktických manévrů.
Já jsem si oblíbil hlavně pohyb po končetinách a často jsem nechával svého titána pochodovat kolem nebo hlídat bod zájmu. Jiní hráči se soustředili na zabíjení počítačem ovládaných protivníkům, čímž si zkracovali čas do výsadku titána a jejich jediným cílem bylo trávit co nejvíce času v ocelových monstrech. Mě se často vyplatilo vylákat protivníka na souboj titánů, ze svého vyskočit, nechat ho útočit samostatně a protivníkovi vychrlit do zad salvu raket z ruční zbraně.
Některé taktiky jsou jasné od začátku. Například zabrat vlajku a nechat svého titána hlídat jednu z přístupových cest a další se snažit pokrýt sám. Ale už během těch pár hodin s Titanfall jsem viděl například hráče, kteří po prohrané bitvě, kdy mají ještě šanci z bojiště upláchnout ve vesmírné lodi, vyskakovat ze svých titánů a nechávat je jako vábničky protivníkům, aby měli volnější cestu k únikovému modulu.
Titanfall je dle toho, co jsem zatím měl možnost hrát, naprosto skvěle vybalancovaná týmová střílečka s nápadem, který se podařilo skvěle integrovat na klasickou hratelnost Call of Duty. Ovšem není všechno bezchybné. Už jsem zmínil počítačem ovládané jednotky, které se pohybují po bojišti společně s vámi. V betaverzi jsou zatím dva druhy a je otázkou, zda tomu tak bude i ve finální verzi. Nemyslím si, že by jejich přítomnost byla chyba už od začátku, naopak, jak jsem uvedl, dá se s jejich pomocí docela dobře taktizovat. Problém je ovšem jejich absolutní demence. Většinou skutečně jen stojí a čekají, až je zastřelíte. Teprve, když jste v jejich blízkosti pár sekund, nesměle vystřelí. Trochu většího smyslu mají při soubojích s titány, kdy vás dokáží zmást a místo abyste se zaměřili na protivníkova robota, ničíte neškodné boty. Jen doufám, že v plné verzi budou hrát trochu větší roli.
Ruku v ruce s tím jde omezení v počtu hráčů na týmy po šesti. Na dnešní dobu to vypadá jako skutečně směšné číslo. Sám bych byl pro více hráčů, ovšem je otázka, zda tohle omezení není čistě designérská záležitost. Možná prostě v Respawn zjistili, že s více lidmi, už by Titanfall byl moc nepřehledný. Uvidíme, jak dlouho vydrží tenhle limit v PC verzi, než se o jeho zrušení postarají modeři. V tom případě ovšem budou mapy, s klasickými třemi koridory s pár náměstíčky mezi nimi, přeplněné.
Posledním kontroverznější oblastí je technické zpracování. Začnu fyzikálním modelem, který je v podstatě neexistující. Naprosto příšerně vypadá totálně neinteraktivní prostředí. Dvoupatrový titán nedokáže shodit ani pouliční lampu nebo strom, natož aby jim ublížila salva raket. Jen ve snu si tak můžete představovat, jak obřím titánem boříte domy nebo zdi a to je moc velká škoda. Nemastný neslaný je zvuk, hlavně srovnám-li jej se skvělým zážitkem z Battlefieldu. Ani ze sluchátek ani ze surround systému s mocným subwooferem jsem nedostal nic než jen takové plechové válečné hučení. Škoda, zvuk mohl více přispět k celkové epičnosti světa i vytvoření dojmu mohutnosti titánů.
Titanfall pro PC a Xbox One vyjde 13. března, pro Xbox 360 koncem března.
rezervovat na Xzone.
Zato grafika a animace se mi moc zamlouvají. Nemohu uvěřit, že Titanfall běží na Source enginu, hlavně díky poměrně velkým mapám. Autorům se povedlo naplnit bojiště akcí. Po obloze létají vesmírné lodě, mezi nimi helikoptéry, v pozadí se mění horizont. A ačkoliv je za tím vším vždy poměrně laciný efekt, svou roli plní skvěle. Stejně tak animace jsou úžasně věrohodné a dynamické. Ze všeho nejvíce mě potěšila hardware náročnost. Na svém AMD čtyřjádru, AMD 7700 a 8 GB paměti jsem pohodlně hrál na plné detaily ve FullHD rozlišení. A to není na jednu ze stěžejních her nové generace konzolí vůbec špatný výsledek.
Titanfall má podle mého názoru před sebou světlou budoucnost a to jsem z ní měl možnost vidět, doufám, jen úzký paprsek. Pro Xbox One je to těžkotonážní argument v boji s PS4 a osobně si myslím, že může jeho prodejům výrazně pomoci.
