RECENZE Star Wars Battlefront 2

Nalijme si rovnou čistého vína, ano? Ještě před vypuštěním Star Wars Battlefront se EA nechali slyšet, že přemýšlí o tom, že nebudou dělat tradiční Season Pass, který doprovází jejich velkorozpočtové konzolové hry - tento model je nedílnou součástí jejich multiplayerových stříleček už nějakou dobu, což s sebou nese řadu přidružených problémů. Základní hry často působí neuceleně a hráčská základna se rozdělila - tento problém měl dopad na dlouhodobé hráče, jelikož jejich počet klesal čím dál víc.

Odpověď? Ve hře Star Wars Battlefront 2 udělali EA a DICE první velký krok od tohoto starého modelu, a tím krokem jsou bedny s kořistí. Vzhledem k tomu, že před vydáním hru doprovázely plamenné negativní reakce, by si obě strany mohly dost dobře přát, aby všechno bývalo zůstalo při starém. Nyní, po negativních reakcích od fanoušků a médií jsou tyto bedny dočasně vypnuté, ale pravděpodobně se do hry časem v mírně upravené podobě vrátí.

To, jak byly v základní hře tyto bedny zpracovány, se jen těžko omlouvá. Nabídly víc než jen kosmetická vylepšení a dávaly hráčům šanci získat kredity, výrobní součástky či Star Cards - což všechno poskytovalo na bojišti výhodu. Pay to win? Pokud jste byli v balíku a dostatečně netrpěliví, mohli jste utrácet a zaplatit si sadu Star Cards a spoustu herních peněz, díky kterým byste měli v přestřelce v pohodě na vrch.

Je to cynické? Možná, i když myslím, že tady jde spíš o sveřepé trvání na svém omylu a chabě promyšlený design, jelikož se EA snažili o vlastní Galaxy of Heroes - namísto takového Overwatch, který s implementací beden s kořistí nakládá mnohem smysluplněji. Jenže ve videohře za patnáct stovek nepůsobí mechanismy free-to-play moc dobře a existuje hodně silný argument pro to, aby tam vůbec nebyly.

Takže ano, bedny s kořistí ve Star Wars Battlefront 2 nebyly ani zdaleka skvělé, což podtrhl systém jejich odemykání, který dokázal být až bolestně pomalý a nezasypal vás sprškou odměn, jak to znáte třeba z Call of Duty. Je dobré si vzpomenout, že střílečky od DICE už takové bývají, akorát že tady jsou navíc nevítané třecí plochy, které ve vás vyvolají jakousi podezíravost. Hru vám to tak úplně nezkazí, ale žádná paráda to taky není a rozhodně to bude chtít víc než jen pár úprav a pár týdnů plánovaného bezplatného obsahu, abyste spláchli tu kyselou pachuť, kterou vám na jazyku zanechalo tohle zpackané vydání.

Ale samotná hra? No, dokáže být dost úžasná, děkuju za optání, ačkoliv i zde se nějaké ty třecí plochy najdou. Star Wars Battlefront 2 je nakonec hra tak protivná a nevyvážená jako samotné filmy a stejně, jako vás umí dostat okamžikem neskutečně skvostné podívané, dokážou padnout zase zpátky na hubu. Tak už to holt chodí s touhle sérií, kde se Síla vždy nějakým záhadným způsobem udržuje v rovnováze; na každého Boba Fetta je tady Watto, na každou bitvu na Hothu je tady Dexovo bistro.

Battlefront 2 rozhazuje sítě ještě dál než jeho předchůdce, jelikož zahrnuje prequely i generaci filmů od Disney. Výsledkem je překotné potěšení pro ty, jimž srdce vždy zaplesá, když zaslechnou bzučení světelného meče - je to velká krabice s oblíbenými hračkami, které si fanoušci můžou tupě odnést do bitvy. A že to jsou vytříbené hračky: všem byl vdechnut život s nerdovskou pečlivostí. Užijte si naparování a křivolakou agresi Kylo Rena, když se prosekává davy se svým křížovým světelným mečem; obdivujte způsob, jakým Han Sola dává paži dozadu a zaujímá bezstarostnou pózu ze staré hollywoodské školy, když v ruce třímá svůj blaster. Pak jsou tu samotná hřiště, nádherně vymodelované podle již tak dechberoucích lokací, jejichž autenticita je prostě bezchybná.

Proběhněte se jídelnou v Mos Eisley nebo v Mazově hradě na Takodaně a je to, jako byste si užívali virtuální prohlídku; probojujte se bouřemi na Kaminu a je to, jako by vás hra přenesla do jiného světa. První Battlefront od DICE vypadal vždy nádherně a pokračování přináší ještě větší podívanou, do které se můžete ponořit.

Stejně jako se Battlefront 2 spoléhá na ikony série, docela dobře se mu daří vytvářet vlastní okamžiky v krátké, povrchní, ale zábavné kampani. Jste Iden Versio, dcera imperiálního admirála a velitele Inferno Squad, zvláštní úderné jednotky samotného impéria. Okamžitá akce sice není žádný zázrak - v podstatě se snaží skloubit tupé střílené z jiných částí hry a oživit ho standardními pasážemi, kdy ovládáte různé stíhačky, a několika hratelnými epizodními výstupy -, ale příběh má dostatečný charakter, kouzlo a spád, takže vás dovede až na konec a vy se ještě budete usmívat od ucha k uchu.

Služba fanouškům je prvotřídní a to samé platí o produkčních hodnotách, a přestože se hra hustě spoléhá na staré oblíbené věci - jak to podle všeho chodí s většinou Hvězdných válek z Abramsovy éry -, něco k nim přidává po svém. Samotná Iden Versio je hezky načrtnutá jako plamenný a motivovaný jedinec, který má právě tolik drsných rysů, aby byl ještě věrohodný. Stejně tak hezky je zde vyobrazené impérium v rozkladu; jelikož se příběh odehrává převážně po bitvě na Endoru v Návratu Jediho a klíčové bitvě na Jakku, podíváte se mezi imperiální vojska, kterým nemá kdo velet, a tak podléhají aroganci a temnější straně, což později položí základ Prvnímu řádu z dílu Síla se probouzí. Jedna hratelná scéna na povrchu imperiální planety Vardos, kterou sužuje vlastními silami způsobená apokalypsa, si zaslouží vlastní místo mezi velikány této série - a vzhledem k následným dopadům, které má příběh Versio na širší vesmír Hvězdných válek, je tato kampaň pro fanoušky série naprosto klíčová.

A přesto trpí kvůli vlastním nedostatkům, ať už se jedná o to, že akce je z větší části monotónní, nebo že končí zcela otevřeným koncem a nechává neuzavřená vlákna, na které navážou další díly, které nám vývojáři budou servírovat po kapkách (zadarmo, sluší se zopakovat) během následujících měsíců. Rozhodně se nejedná o ten nejuspokojivější způsob, jak ukončit jinak dobře odvyprávěný příběh - i když je to skvělý způsob, jak zastavit všechny ty kompromisy, což byl nejspíš ten skutečný záměr.

Na to by dříve stačil háček samotného multiplayeru a tentokrát nemůžete DICE dávat za vinu, že se snaží na původní Battlefront navázat. Tohle je širší, promyšlenější a detailnější značka online válečnictví než to, co tu bylo dřív, přestože ten nový směr je dvojsečná zbraň. První pokus lidí z EA o Battlefront byl, kvůli všem svým chybám, nestydatě povrchní záležitostí - možná to byla elegantnější zbraň pro elegantnější dobu, jelikož často působila jako návrat k jednodušším časům - zatímco tentokrát je to moderní multiplayerová střílečka každým coulem - v dobrém i zlém.

V návaznosti na zpětnou vazbu od hráčů k první hře - a vzhledem k cestě, kterou se vydala různá rozšíření po Battlefrontu z roku 2015 - je týmové hraní a plnění úkolů zjednodušené a titulní režim Galactic Assault nabízí vícefázové a chytře navržené potyčky 20v20. Jsou o něco málo chaotičtější než předtím, ale dokážou během zápasu skvěle vyprávět příběhy založené na hráčích, ve kterých se najde dostatek prostoru i pro vaše vlastní hrdinství.

Jsou zde i hrdinové - ve hře si je můžete stejně jako vozidla pořídit za bitevní body získané během kola namísto starého systému sběratelských žetonů. Je to rozhodně elegantnější řešení: posily, které má hráč k dispozici během zápasu, dodávají hře na pocitu eskalace a neustále se zvyšujících sázek. Komplexita také stoupá, stejně jako chaos, a uprostřed vší té vřavy - podkreslené vlastní zvukovou bankou Bena Burtta, samozřejmě - je snadné nechat se tím vším pohltit.

A přesto je tu ten vlezlý pocit, že se Battlefront 2 vzdaluje od té nestydaté jednoduchosti originálu a kráčí k něčemu, co je útržkovitější a tak nějak neví, co si má samo se sebou počít. Nový systém tříd je vítaný - přestože ten všudypřítomný systém Star Card vám dává po odemčení přístup k různým perkům, je neuvěřitelně přeplácaný -, ale mně se prostě vůbec nehodí do základů, které jsou úmyslně lehké, takže to do sebe často nezapadá. Než aby se toto pokračování ponořilo do té hravé a občas geniální jednoduchosti prvního Battlefrontu, snaží se něco narychlo splácat dohromady jinde, aby ospravedlnilo svou existenci. Výsledek nepůsobí tak úplně důstojně.

Když si však všechno sedne, nic se tomu nevyrovná a veškeré to drama a pochybná rozhodnutí učiněná jinde by neměly zastínit často úžasné úspěchy ze strany DICE. Zahrajte si kolo vzdušného režimu Starfighter Assault, který byl příjemně osvěžený zahrnutím úkolů a hravě se vymyká srovnání s ostatními, přízemnějšími hrami pro více hráčů. Tenhle režim je prostě úžasný. Zatímco hráči provádějí tanečky se svými dokonale udělanými A-Wings a Y-Wings a TIE, jen těžko si dokážou představit lepší krabici s hračkami než tohle. Přesně takové byly moje dětské sny.

A právě tehdy, na mnoha dalších místech v tomto relativně širokém balíku, opět naleznete cestu k tomu pocitu úžasu, který stojí v srdci této série. Star Wars Battlefront 2, přes všechny svoje chyby, zůstává hrou, které se dokáže dostat k jádru toho, díky čemu je tato série tak oblíbená. Je jen škoda, že alespoň prozatím, zdědil i některé její ošklivější rysy.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.