RECENZE Mafia 3 PC
Je vážně tak špatná, jak se o ní mluví?
Po vydání třetího pokračování z „naší české" série Mafia už otázka nezní, jestli je to hra dobrá nebo špatná. Nýbrž jestli je tak špatná, jak se o ní všude na internetu mluví. Pravdou je, že když vám review-klíč dorazí až v den vydání, většinou to není dobré znamení. Věnovali jsme hraní více než týden času, abychom nic neuspěchali a vše pořádně prozkoumali, jak se na takový žánr i nástupce legendy sluší a patří.
Dle mého názoru není Mafia 3 špatná hra, jen není určena těm hardcore hráčům, kterým se líbil první a částečně i druhý díl. Téměř všechno je zde jednodušší a přímočařejší. Tedy až na příběh, který je opět dobře napsaný, ale hlavně skvěle odehraný. Však nás 2K na nedávné novinářské presentaci v Londýně (dojmy) pěkně oblafla, když nechala si zahrát první hodiny, které zápletku uvádějí a jsou z celé hry tou jasně nejlepší částí. Podle mého názoru je to proto, že úvod je velmi přímočarý, chtělo by se napsat, že na hru z otevřeného světa jde skoro o koridor. A možná právě toho se měli autoři držet, jako to udělali ve dvojce.
Jenže se mi zdá, že "noví" vývojáři ze studia Hangar 13 až příliš naslouchali fanouškům a zřejmě i svým nadřízeným z vydavatele 2K. Dvojce se přece vyčítalo, že je otevřený svět úplně prázdný, tak šup, zaplníme ho stovkami vedlejších misí. Co na tom, že ty mise jsou všechny stejné. A pamatujete si na obavy hráčů z přílišné arkádovosti po představení na GamesConu? Tak dobře, zvýrazníme tichý postup misemi. Co na tom, že díky tomu je umělá inteligence nepřátel na úrovni tříletého dítěte, když se jde postupně jeden protivník za druhým podívat za roh, odkud slyší stále stejné pískání.
Co na tom, že nepřátelé nevidí, když zpoza bedny probodnete hrdlo jejich kumpánovi. Hlavně, že jsme vyšli vstříc fanouškům, kteří chtěli odnášet mrtvá těla. Co na tom, že je to úplně zbytečné, protože i když mrtvolu najde další hlídka, tak nevyhlásí automaticky poplach, ale jen přidá do kroku a vydá se vaším směrem. A vy si v klidu počkáte na svou desátou oběť na stále stejném místě...
Možná měli autoři zůstat u původní vize akčnějšího pojetí a hratelnost by nakonec dopadla lépe. Hardcore Mafiánům by se tak jako tak nelíbila, ale ti by po fórech a v komentářích přestali vyřvávat snad jen za situace, kdyby další díl mohl znovu vyvíjet Dan Vávra a spol.
A tak ačkoliv boj na blízko, probodávání lebky nožem, střelba nebo házení granátů je v podstatě provedeno dobře, stejně si je neužijete. Od začátku do konce jsem zneužíval díry v umělé inteligenci a likvidoval nožem jednoho mafiána za druhým. A přitom těch pár okamžiků, kdy jsem byl nucen používat zbraň a nepřátelský gang dokázal přivolat posily, bylo vlastně těch nejlepších v celé hře. Jenže nakažlivá jednoduchost tichého postupu mě při dalším úkolu přemohla a já zase stál za skříní a pískal na jednoho hlupáčka za druhým.
- Mafia 3 se prodává lépe než Mafia 2
- Parodie na Mafia 3 s Andrejem Babišem inspirovaná volbami
- 17 minut Mafia 3 z Gamescomu
- Přejít mapu Mafia 3 trvá déle než ve Fallout 4
- PC verze byla Mafia 3 zamčena na 30fps, výrobce slibuje zlepšení
Stejně tak u zmíněné naplněnosti mapy otevřeného světa. Když byste porovnali tu z Mafia 2 s tou v trojce, mohlo by se zdát, že jde o splněný sen. Ovšem opak je pravdou. Na mapě je vyznačena spousta míst, která nemají žádný herní význam, protože jde o restaurace, které kromě možnosti vykrást z kasy pár drobných nic jiného nenabízejí. Pak se ve světě nacházejí jakési telefonní boxy, které můžete napíchnout a odposlouchávat danou oblast. To mi sedí do Watch Dogs, ale ne do šedesátých let minulého století. Jak může napíchnutý telefon odhalit polohu protivníků?
K odposlouchávání potřebujete štěnici, kterou sestavíte ze tří součástek. Ty se válí různě u popelnic. A jakmile danou oblast špehujete, na mapě se objevují i ikonky časopisu Playboy, HotRod nebo desek a plakátů. Všechny předměty ovšem sbíráte jen tak pro radost, nic jiného z nich nemáte. I když zrovna Playboy je jednou z pěkných drobností, protože kupodivu neobsahuje pouze nahotinky, ale i skvělé rozhovory třeba se Stanley Kubrickem nebo Beatles. A kvůli tomu přece Playboy kupujeme, ne?
Pak jsou na mapě klasicky vaše skrýše, nemovitosti vašich kumpánů a nakonec všechny příběhové i vedlejší mise. A právě jejich struktura je jedním ze dvou hlavním nedostatků Mafia 3. Jakýkoli posun v příběhu znamená zabít jednoho z kápů, kteří slouží Salu Marcanovi. A abyste takového kápa vylákali z jeho úkrytu, je nutné způsobit jeho byznysu co největší škodu. V praxi to znamená pozabíjet jeho kumpány, zničit jeho zboží nebo mu ukrást peníze či jiné cennosti. Pes je zakopaný v náplni těchto misí. Dojedete k oblasti s třemi, pěti nebo třeba dvaceti gangstery a vaším úkolem je se probít k tomu nejdůležitějšímu z nich nebo k balíku peněz. To znamená, že stále se schováváte za bednou a pískáte.
Toto je ve 100 procentech pravda minimálně v prvních dvanácti hodinách Mafia 3. Poté přibudou úkoly typu vyzvedni zásilku motorovým člunem, pronásleduj auto a zastřel jeho řidiče. Jenže sledování v autě je stejně jen předehrou k tomu samému - zlikvidovat poskoky a pak zabít velitele skupiny. Vedlejší příběhové mise tedy sice přináší jakési rozptýlení stále stejných úkolů, ale je ho zatraceně málo. Nebudu tvrdit, že jsem odehrál všechny vedlejší úkoly, ale proč chybí třeba závody aut (budou v DLC), proč častěji nebráním nějaký objekt, neujíždím nepřátelům v autě nebo nekradu auta na zakázku? Jasně, všechno výše zmíněné je jen vata kolem příběhu, ale když už se rozhodnu udělat hru z otevřeného světa a tvářím se, že je plná obsahu, tak jí také různorodým obsahem musím naplnit.
- Dvojí videosrovnání Mafia 3 PC vs. PS4 vs. X1
- Kompilace zábavných chyb Mafia 3
- Mafia 3 v netradičním hraném filmečku
- Premiérově přinášíme českou TV reklamu na Mafia 3
- Rozbalování sběratelky Mafia 3
Ačkoliv jsem v dojmech chválil různorodé možnosti průchodu misemi, ty sice existují, ale díky nekonečnému opakování stále stejných postupů a umělé inteligenci si ho moc neužijete. Nepomohou ani zbraně, kterých je v jednotlivých skupinách pistole, automat, brokovnice a speciální kvér dost, ovšem působí velmi podobně. Nakonec pro mě bylo hlavním měřítkem při jejich výběru, kolik nábojů se vejde do zásobníků. Tedy až do doby, než jsem získal pistoli a nakonec i lehký samopal s tlumičem. Poté už nebylo téměř nutné žádné jiné zbraně používat. A přitom vás autoři nutí malým počtem nábojů zbraně v delších misích stále měnit i házení granátů a zápalných lahví je uspokojující. Není přece nic lepšího, než zlikvidovat kápa a jeho tři pobočníky z ochozu molotovem bez vystřelení jediné rány.
Schopnosti své zločinecké organizace naopak posilujete díky předáváním získaných teritorií jednomu z vašich kápů. Například zbraně se dají vylepšovat za peníze u jejich pouličního prodejce, který čeká na vaše zavolání. Můžete si kupovat nové modely a zároveň doplňovat náboje. Další vylepšením od spojenců získáte více zdraví, na pomoc vám může přijet trestné komando, zbavíte se protivné policie nebo vám pozici nepřátel odhalí špeh i bez toho, abyste předtím museli do telekomunikační bedny nasadit štěnici. Sám jsem z kumpánů upřednostňoval hlavně Vita a žádné území nepředával Cassandře nebo Burkovi. Což mělo později ovšem docela podstatné důsledky pro příběh...
Příběh je přes všechna negativa, které Mafia 3 má, tím, co vás nutí hrát stále dál a dál. Už jsem to zmínil v dojmech, zasazení do rasistické doby šedesátých let a místa na jihu USA dává hře obrovská křídla. Zejména s rasismem se setkáváte na každém kroku a většinou to není vůbec příjemná zkušenost. Ovšem i tady se najdou chybky. Například, když jsem ničil jižanskou mafii, která je na rasismu a zneužívání černochů přímo postavené, jeden z jejich hlavních účetních byl kupodivu černoch s obrovským afrem na hlavě. Ptáte se proč? Protože veškeré postavy, kromě těch hlavních jsou zřejmě náhodně generované a zrovna v tomhle případě to autorům moc nevyšlo.
Jedním z mála vylepšení oproti předchozímu dílu je jízda v autech. Pryč jsou vybuchující káry, které jsme viděli při odhalení. Naopak, většina aut se řídí právě tak, jak byste po pohledu na ně očekávali. Navíc, když si v menu zapnete simulační režim, je jejich ovládání ještě „skutečnější". Ať už si pod tím představíte cokoliv. Osobně jsem se vrátil k režimu normálnímu.
Mimochodem kradení aut je jednou z mála věcí, která zalarmuje policii. Pokud vás vidí rozbíjet okýnko, tak na vás spustí pátrání sami nebo vás nabonzuje nějaký přičinlivý obyvatel města. Tedy když mu jeho úmysl rychle nerozmluvíte. Ovšem sražení chodce někdy policistům nehne brvou, natož jízda na červenou. Ta kupodivu nevadí strážcům zákona, ale lidé, které sledujete, z toho skáčou metr vysoko. Policie je tentokrát opravdu slabá a pokud bych měl spočítat, kolikrát mě zneškodnila, stačily by mi na to prsty obou rukou.
- HW nároky: Jaký počítač potřebujete, abyste na PC rozeběhli Mafia 3
- Oznámení DLC: Rychleji, bejby, a další datadisky pro Mafia 3
- Soundtrack: Sto klasik ze šedesátých let
- Záznam: V den vydání jsme hráli tři hodiny plné verze Mafia 3
- Vše ostatní o Mafia 3 na Eurogameru
A dostávám se k druhému velkému problému Mafia 3 a tím jsou všudypřítomné chyby. Na jednu stranu žádná z nich absolutně neničí hratelnost nebo nebrání v dokončení příběhu, přesto jsou otravné. Nejvíce mě štvalo zaseknutí hry pokaždé, když jsem přepnul televizi na jiný zdroj signálu. Pak se návrat do Mafia 3 rovná černé obrazovce a nucenému shození z Windows. Párkrát jsem byl z New Bordeaux teleportován přímo na plochu.
Naštěstí s posledním patchem vydaným začátkem víkendu zmizelo příšerné rozmazání obrazu v těsné blízkosti i neočekávané pády, ale zmíněný problém s vytuháváním při změně zdroje signálu zůstal. Přesto je hra plná drobných bugů, od levitujících předmětů, přes občas poblázněné světelné efekty a déšť propadávající skrz některé střechy až po již zmíněnou poblblou AI (kompilace zábavných chyb zde).
New Bordeaux je jinak architektonicky skvěle vyvedená alternativa k New Orleans, jejíž jednotlivé části na sebe logicky navazují. Grafika mi nepřišla špatná, na druhou stranu ani, kromě parádních postav v příběhových animacích, ničím výjimečná. Docela se mi líbil systém počasí.
Vedle příběhu září i skvělý soundtrack, díky němuž nejsou ani zdlouhavé přejezdy autem vůbec nudné. Stačí vybrat jen pár jmen jako The Rolling Stones, Beach Boys, Elvis, Johnny Cash a je vám jasné, že hudební složka exceluje. Dokonce i původní skladby podbarvující menu nebo nahrávací obrazovky jsou poslouchatelné. Už jsem zmiňoval skvělý dabing a pochválit pochopitelně musím i parádní české titulky. Tak jako je obhroublý originál, je stejně přisprostlý český překlad.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.